„Vedle olomoucké oficiální scény vytvořilo Studio Hořící žirafy divadlo společné výpovědi, týmového myšlení, divadlo, jež mělo atmosféru autentických setkání. Divadlo založené na hravosti, kabaretní uvolněnosti a spoluúčasti. Divadlo, které nevytvářelo pseudointelektuální zábavu, ale nabízelo aktuální témata, naléhavý divadelní jazyk a osobitý styl humoru.

Jeho zánikem přichází město Olomouc o perspektivu divadelní budoucnosti a české divadlo o jeden z nejvýraznějších generačních autorských souborů vzešlých z atmosféry devadesátých let,“ napsala o něm v Divadelních novinách Tatjana Lazorčáková.

Drábek později spolupracoval s mnoha různými domácími scénami, přičemž od roku 2009 působí jako umělecký šéf Klicperova divadla. Už dříve zde Vladimír Morávek pozoruhodným způsobem uvedl jeho vynikající drama Akvabely, sám autor tu pak inscenoval své Ještěry, Náměstí bratří Mašínů nebo Jedlíky čokolády. Díky nakladateli Filipu Tomášovi a editorce Lence Jungmannové také vyšel soubor Drábkových her z let 2003–2011 pod názvem Aby se Čechům ovary zachvěly (Akropolis, 2011). A v neposlední řadě se tento talentovaný umělec proslavil rozhlasovou Koulí, v níž bývalá atletka-koulařka v podání Pavly Tomicové nechává ze studia nahlížet do svého soukromí.