Stieber Mirko (1945)
Značnou část dětství prožil u prarodičů v Lomnici nad Popelkou, odkud si do dalšího života odnesl lásku k přírodě, létání, koním, psům, včelám a také k malovaní, literatuře a divadlu. Protože po absolvování základní školy nedostal doporučení ke studiu, byl se nucen nejprve vyučit elektromontérem a teprve poté mohl začít studovat na Střední průmyslové škole elektrotechnické. Po dvou letech však školu opustil a pracoval jako topič, závozník, cihlář, skladník a plavčík.
V této době se intenzivně věnoval také amatérskému divadlu a začal s prvními literárními pokusy. Souběžně večerně studoval na gymnáziu. Po maturitě (1965) usiloval o přijetí na FAMU a velmi krátce studoval na Strojní fakultě ČVUT. Vystřídal řadu příležitostných zaměstnání: pracoval jako lesní dělník, řidič Záchranné služby, plavčík, topič, elektrikář v cirkuse, osvětlovač v Národním divadle.
Od roku 1966 studoval na FAMU dramaturgii a scenáristiku. Během roční vojenské služby byl dramaturgem v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého; poté od roku 1972 působil jako scénárista Filmového studia Barrandov, od roku 1977 se věnuje pouze vlastní tvorbě, v letech 1989–97 též rodinnému lesnímu a vodnímu hospodářství.
Na konci 60. let přispíval povídkami do časopisů Mladý svět, Trn, Sešity, Literární noviny nebo Student. Je autorem řady původních rozhlasových a divadelních her: Chlapáci (1975), Soukromá věc (1976), Dva, Poslední prázdniny (1977), Paganini a Frištenský (1979), Srdeční slabost (1980), Most, Babí léto (1981), Nejkrásnější román na světě, Rychlokurs dokonalé harmonie aneb sen o kalokagathii (1981), První povídka (1982), Absolutní nesmysl (1982), V mezipatře (1983), První rande (1983), Uprostřed mostů (1985), Noční výlet (1983), Sledovaný objekt (1987).
Podle Stieberových scénářů byly natočeny televizní filmy Svatební noc (1970, režie Ján Roháč, uvedeno 1982), Báječní milenci potřebují čas (1978, režie Evžen Němec), Holubník (1980, režie Věra Jordánová), Nádherná města (1983, režie Věra Jordánová), Bláha a Vrchlická (1991, režie Dušan Klein, podle vlastní divadelní hry), Pozvání na večeři (1993, režie Jaroslav Dudek) a Koncert (1995, režie Jiří Kos).
Dále napsal několik prozaických děl: Neukojený milenec ve skleněné rakvi : radostně smutný příběh lásky, života a smrti (1999), Radostný příběh : budoucí ozvěna dávných volání (2008).
Pro Český rozhlas napsal i minutovou hru Po bitvě.