Benzen se do studní v Hustopečích spíš nedostane. Toxikolog radí, jak ho případně poznat

Hustopeče nad Bečvou 9. dubna 2025 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Reportérka

Mluvíme s Lenkou Kratochvílovou z Českého rozhlasu Olomouc. Policie rozšířila prověřování vlakové nehody v Hustopečích nad Bečvou o další podezření na spáchání trestného činu. Byl už někdo v tom případu obviněn?
Co víme, tak dosud nebyl obviněný nikdo. Drážní inspekce uvedla, že vlak v době nehody jel zhruba dvojnásobnou rychlostí, místo 40km/h jel 95 km/h. Tím pádem se nabízí, že se jednalo o lidskou chybu, ale Drážní inspekce nevylučuje ani technickou závadu na brzdě. Událost šetří policie pro podezření z obecného ohrožení z nedbalosti a později prověřování rozšířila o trestný čin poškození a ohrožení životního prostředí z nedbalosti. Zatím ale nikdo nebyl obviněn.

O co konkrétně se policie zajímá? Znáte nějaké podrobnosti z vyšetřování?
Policie není nijak aktivní ve sdělování informací, neuspořádala žádnou tiskovou konferenci a vyšetřování běží jak ze strany policie, tak Drážní inspekce ve formě posílání nejrůznějších e-mailů. Je to velmi strohé. Žádné podrobnosti zatím nikdo neuvádí.

Víme v tuto chvíli aspoň nějaké konkrétní informace o tom, kolik nákladu tam bylo, kdo to dovážel, kam to vezl, kam vlak směřoval?
Víme. Celá událost se stala v pátek 28. února krátce před polednem. Nákladní vlak dopravce ODOS Cargo vykolejil u Hustopečí nad Bečvou. Jel z chemického podniku Deza ve Valašském Meziříčí a v celkem sedmnácti vozech převážel 1020 tun benzenu. Vykolejil při vjezdu do stanice Hustopeče nad Bečvou a jeho vozy se následně vznítily. Je to zdokumentované na řadě fotek i videí, jsou i na sociálních sítích. Lze na nich vidět hořící vagóny, husté sloupy šedého až černého dýmu a jsou tam i hasiči, kteří se oheň snaží likvidovat. Řada obyvatel z Hustopečí nad Bečvou, se kterými jsem mluvila, se shodovala, že je obrovským štěstím, že se vlakové nádraží nachází mimo hlavní zastavěnou oblast městyse, která leží něco přes kilometr od nádraží. Lidé říkali, že už si nikdy nebudou stěžovat na to, že mají nádraží tak daleko od svých domů a že musí na zastávku docházet. Ministr životního prostředí Petr Hladík z KDU-ČSL označil havárii jako největší svého druhu na světě.

Mluvila jste s lidmi, kteří si nehodu vybavili velmi živě. Co vám říkali?
Všichni ti, kteří v tu chvíli v Hustopečích a okolí byli, prý okamžitě věděli, že se něco stalo. Podle toho, co říkali, byly slyšet obrovské rány a následně viděli i sloupy tmavého kouře. Svůj zážitek mi popsal Viktor Valentovič, který bydlí jen pár desítek metrů od budovy vlakového nádraží v Hustopečích.

Taky samospráva informovala občany o této události. Doporučila jim, aby nevycházeli a nevětrali. Učitelky z mateřské školy mi vykládaly, že rodiče, kteří byli doma, si děti hned vyzvedávali z obavy z toho, co bude. Nicméně z dlouhodobého hlediska havárie žádnou paniku mezi obyvateli zatím nezpůsobila, jak mi řekla při jednom z natáčení Elena Jouklová.

Řeknete mi něco k tomu, jak náročný byl zásah hasičů?
Hasiči v Hustopečích vzápětí po havárii vyhlásili nejvyšší možný stupeň požárního poplachu, který používají při mimořádných událostech. Olomouckým hasičům přijeli na pomoc jejich kolegové z dalších tří krajů a taky ze Slovenska. Zásah probíhal ze země i z vrtulníků. Nasazené bylo nejen obrovské množství lidí, ale i techniky, vybavení, použity byly unikátní technologie a postupy.

Hasiči s ohledem na charakter nebezpečné látky a její množství v zasaženém území čelili několika výzvám. Bezprostředně po události museli zabránit šíření požáru vysoce hořlavé látky, museli se přitom vypořádat s nebezpečným prostředím, v němž zasahovali ve vůbec nejvyšší možné protichemické ochraně. Měli takové ty až kosmické oblečky, které znáte z filmů, s kompletní ochranou celého těla, obličeje, všeho. Mezi největší výzvy hasiči řadí taky řezání větracích otvorů do vagónu s benzenem pomocí vodního paprsku hasicího zařízení. To bylo v hasičské praxi naprosto unikátní. Do této doby totiž nikdo v naší zemi do takto houževnatého materiálu tímto zařízením neřezal, navíc v nejvyšší protichemické ochraně. I propařování cisteren prostřednictvím parního generátoru byl prý taky postup, který nepatří k běžné hasičské praxi. Rizikový zásah v Hustopečích to pro hasiče rozhodně byl, ale v tuto chvíli stále ještě je.

Zmiňovala jste, že jednou z pravděpodobných příčin nehody je to, že vlak jel příliš rychle, až dvojnásobnou rychlostí. Škody jdou v tuto chvíli do stovek milionů korun. Jak vážná je situace na místě s ohledem na to, že do okolí utekl těkavý benzen?
Jak už bylo řečeno, je to ekologická havárie, která u nás nemá obdoby, a to nejen v Evropě, ale taky ve světě, jak říkal ministr Hladík. Benzen je nejen v půdě v ohnisku havárie, ale dostal se především do spodních vod a zamořil taky jezero. Firma Dekonta, která se na sanaci především podílí, aktuálně dokončuje sanační plán. Hotový by měl být v průběhu týdne, schválit ho pak musí ještě inspekce, ale i Správa železnic. Teprve poté s ním chtějí seznámit veřejnost, takže bychom měli vědět, v jakém rozsahu budou práce pokračovat a jak dlouho budou trvat. 

Už teď je jasné, že kvůli bezpečnosti nebude možné zasaženou zeminu odtěžit. Aktuální prioritou pro rychlou sanaci celého území je tedy zatím masivní čerpání kontaminovaných podzemních vod a jejich filtrace přes aktivní uhlí. Pracovníci dekontaminační firmy taky staví speciální larsenovou stěnu. Její celková délka bude kolem 700 metrů a má ohraničit a izolovat celou kontaminovanou oblast. Jak jsem se na to dívala a jak mi bylo i popsáno, tak jsou to 8 metrů dlouhé a 60 centimetrů široké štětovnice, takové pláty, které zatlouká do země obrovské vibrační kladivo. Spojuje je speciální patentovaný zámek. Díky postupnému instalování se už podařilo snížit koncentraci benzenu v okolí. V sanaci jsou stále aktivní i hasiči. U jezera mají dvě velkokapacitní čerpadla, která vytvářejí mlhu pomocí speciálních proudnic, a tím podporují odpařování benzenu z jezera. 

Slyšel jsem ministra životního prostředí z KDU-ČSL Petra Hladíka na Nově o víkendu. Říkal, že pitná voda i ovzduší v okolí je v pořádku. Říkala jste, že zasažená půda nepůjde odtěžit. Víme, z jakého důvodu? Už se o to někdo pokoušel?
Vycházím z aktuálního sdělení České inspekce životního prostředí, která v pátek vydala tiskovou zprávu. V ní stojí, že odtěžení zeminy nebude možné kvůli bezpečnosti. Prováděli speciální sondáž přímo v ohnisku havárie, odvezli asi jeden velký náklaďák zeminy ke speciálním rozborům a hned vzápětí vydali tiskovou zprávu, že to ve velkém nebude možné kvůli bezpečnosti zasahujících složek. Přestože jejich členové mají maximální možnou ochranu, tak odtěžení zeminy nebude možné.

Pomáhá likvidaci následků nehody vyhlášený stav nebezpečí? Nebo k čemu to přesně je a kdy k tomu došlo?
Stav nebezpečí trvá už necelé dva týdny, hejtman Olomouckého kraje Ladislav Okleštěk z hnutí ANO ho vyhlásil přesně měsíc po nehodě. Doporučila mu to jednomyslně Krajská bezpečnostní rada. Je pravda, že s vyhlášením stavu nebezpečí otálel. Lidovecký ministr životního prostředí Petr Hladík ho doporučoval vyhlásit už dříve s tím, že to urychlí sanační práce, ale hejtman se odkazoval na legislativu, podle níž náklady na likvidace jdou za tím, kdo tento stav vyhlašuje. Hejtman si proto počkal na ujištění vlády, že vše zaplatí stát, a až poté stav nebezpečí vyhlásil. Aktuálně platí do 27. dubna.

Kdybyste mi měla popsat, jak to teď na místě vypadá, tak projíždí tam už vlaky, jsou už i odklizené koleje, které byly poškozené, nebo to bude teprve potřeba udělat?
Kdepak, odklizené to není. K místu havárie je pochopitelně zakázaný vstup veřejnosti, v pátek minulý týden ho vyhlásil oficiálně i hejtman. Z toho, co je vidět z dálky, jsou tam jeřáby, velká rypadla, technika hasičů, kteří rozebrali část kolejí, kde k havárii došlo.

Jsou už nějaké odhady, kdy by místo mohlo být plně průjezdné a okolí zcela čisté?
To asi zatím nikdo nedokáže odhadnout. Jak už jsem řekla, všechno záleží na sanačních pracích, na sanačním plánu oblasti, který ještě není v tuto chvíli dokončený. Ale když jsem mluvila s šéfem společnosti, který má sanaci na starosti, tak ten už mi dříve řekl, že termín kompletního vyčištění území odhaduje na několik let.

Toxikolog

Druhým hostem této epizody je Luděk Bláha, toxikolog v Centru Recetox Přírodovědecké fakulty Masarykovy Univerzity. Naše reportérka z Olomouce vyprávěla, jak došlo ke vykolejení vlaku u Hustopečí. Zmiňovala, že vagóny převážely přes tisíc tun benzenu. Je běžné, že se převáží tak velký objem této těkavé látky?
Benzen je jedna z nejčastěji používaných průmyslových chemikálií vůbec. Vyrábí se různými způsoby a používá se na mnoho různých využití od výroby plastu až po látky, které používáme jako léčiva. Mluví se v negativním smyslu o pesticidech, ale mnohé z nich jsou látky, které potřebujeme, abychom zachránili naše plodiny na polích. Byť nejsem úplně kovaný v této oblasti, tak si myslím, že ten transfer je běžný a nejde o žádný zvláštní úkaz, který by se konal jednou za deset let, protože benzen je jedna z nejčastěji používaných chemikálií v průmyslu.

Když je to jedna z nejčastěji používaných chemikálií v průmyslu, tak proč je tak toxická?
Toxicita je vždycky relativní slovo. Toxická je při chronických expozicích, to znamená dlouhodobě působící. V akutním působení se chová v podstatě, když to velice zbagatelizuju, podobně jako alkohol. Benzen je rozpouštědlo. Když ho dýcháme nebo ho dostaneme do těla, tak se začne rozpouštět některé části v našem těle, membrány. Hodně membrán máme v mozku, a tím pádem se to projeví akutním projevem ztráty pozornosti, neurotoxicity a podobně. Ale to jsou velice vzácné události, které nastávají při masivních expozicích, které nejsou relevantní. To, co víme o benzenu z hlediska toxikologie, je dlouhodobé působení po několika letech v pracovním procesu, kde se mohou projevovat a byly prokázány účinky spojované s karcinogenními účinky, to znamená leukémie a podobně.

Když se teď stovky tun benzenu vylily do přírody a na jednom místě je drží ocelové stěny, nemáte strach, že by benzen mohl kolem stěn nějak uniknout a dostat se někam, kde by to mohlo ohrozit lidský život?
Myslím, že situace, která teď je v Hustopečích, je taková, že látky, které se tam vylily, a budou to nižší stovky tun v současné době, postupně mizí. Vidíme v okolních jezerech pokles koncentrací. Nedělal jsem sice nějaké mass balance kalkulace, které by ukázaly, kolik benzenu už zmizelo, degradovalo v prostředí, ale postupně mizí. Všechny kroky, které se tam dělají, nejsou jenom o tom celé to zabetonovat v sarkofágu, ale dostávat benzen do podmínek, kdy se bude sám rozkládat, což se děje. Vidíme z videí na internetu, že se tam stříká voda, provzdušňuje se to. Kyslík sám o sobě funguje jako hlavní katalyzátor rozkladu benzenu. 

To znamená, že benzen je v tuto chvíli v půdě, dostal se i do podzemních vod, ale vypařuje se a mizí. To vás uklidňuje?
Troufám si říct, že mě to uklidňuje. To vylité množství vypadá ohromně, ale i v nejvyšší koncentraci, která byla v jezeře, jsou to pořád miligramy na litr. Nejvyšší koncentrace sice čtyřistakrát překračovala limit, který máme v Evropě pro povrchovou vodu, ale miligram je zhruba jedno zrnko soli. Když vezmete zrnko soli a hodíte ho do litru, tak dostanete asi takovou koncentraci, kolik benzenu tam reálně je. Nechci to bagatelizovat, ale v celém objemu toho prostředí, to znamená i půdy a okolí, jde o objem, se kterým si příroda dokáže poradit s naší pomocí, jak to urychlujeme.

Do studní se to dostat nemůže? 
Samozřejmě, že může. Nelze vyloučit, že podzemní voda se bude dostávat do okolí kolem zábran. Ale jak vidíme situaci, tak byly pozorovány nějaké koncentrace, ale v současné době už se snižují, takže bych to viděl jako poměrně nepravděpodobný scénář. V podzemí se totiž nestane, že by se ze dne na den změnil směr toku. Voda se tam pohybuje v decimetrech za den,například metr za den, a změna toku v podzemí je pomalý proces. To, co teď už zaznamenáváme, je známka určité nápravy, která tam postupně nastala díky relativně rychlému zásahu.

Kdyby se náhodou stalo, že se benzen dostane i do studní, a lidé by tak mohli být vystaveni riziku, že by se ho mohli napít, poznali by to vizuálně, po čichu?
Nejsem si teď úplně jistý vlastnostmi benzenu, myslím si, že zapáchá a že bychom to cítili, ale není to žádný agresivní zápach jako například u sirovodíku a podobně. Benzen je poměrně málo ve vodě rozpustný, takže by se to spíš poznalo, pokud by ho bylo ve vodě hodně. To bychom poznali tak, že na hladině vody by možná plavala, jednoduše řečeno, olejová oka nebo bychom viděli vrstvičku benzenu.

Taková  polévka by to byla.
To už by byl asi extrémní případ. Ale koncentrace, které by v pitné vodě mohly být, nejsou v akutním účinku, jak ho známe z desítek a stovek let používání benzenu, nijak závratné. Jak jsem zmiňoval na začátku, účinek se podobně jako u alkoholu projeví, ale projeví se až při velmi vysokých dávkách, které do člověka přijdou. To, co v tamních vodách, povrchových i pitných, zatím bylo reportováno, nemůže mít takový toxický účinek, který by se projevoval přímo akutně.

Vrátím se ještě k larsenovým stěnám, které mají držet benzen na jednom místě, aby se nerozlil dál do okolí. Sahají do hloubky zhruba sedmi metrů, chápu tedy správně, že není možnost, aby pod nimi benzen unikal, protože níž je, jak jsem četl, jílovitá půda, která funguje jako další stěna zespodu?
Že není možnost, je dost ultimativní tvrzení. Myslím si, že jílové podloží je dobrá charakteristika, která brání tomu, aby tam voda intenzivně proudila. Ona vždycky nějak proudí, ale je to velice zpomalené. Jíl na sebe mimo jiné i váže látky, které mohou mít povahu benzenu. Zjednodušeně řečeno, funguje to jako jakási bariéra. Nejsem geolog nebo hydrogeolog, abych to dokázal posoudit, a situaci na místě přesně neznám, ale z informací, které mám, si troufám potvrdit to, co zaznívá, tedy že bariéry v okolí a jíl zespodu brání tomu, aby se voda za současné situace někam masivně dostávala. 

Kolegyně Lenka Kratochvílová taky zmiňovala, že půda jako taková nejde odtěžit ani sanovat z toho důvodu, že je to nebezpečné pro lidi, kteří by to dělali. Byli by vystaveni příliš velké koncentraci a mohlo by jim to uškodit. Musíme skutečně jenom čekat, až benzen z půdy zmizí?
Nemyslím, že hlavní důvod je, že by to bylo akutně toxické pro pracovníky, kteří by půdu likvidovali, ale je to spíš z technologického a praktického hlediska. Když si představíte plochu ohraničenou 700 metry bariéry do hloubky sedmi metrů, tak je to velký kopec, který bychom vykopali. Kdyby se takový kopec měl někam převážet, tak to bude nekonečný proud kamionů, které ho někam povezou. A co potom s ním? Buď by to znamenalo někde ho deponovat s tím, že na druhém místě by vznikl kráter, anebo ho někde pálit, ale na to nejsou v Česku ani v širším okolí žádné kapacity. Aspekt ochrany pracovníků je jistě důležitý, nicméně existují poměrně dobré ochrany, různé respirátory a podobně, které by je dobře chránily. Ale jde i spíš o logistiku a vlastní zajištění sanace té obrovské masy. Myslím si, že proces, který by případně mohl na místě pomoct a děje se, tedy provzdušnění prostředí a obracení půdy do větší hloubky, přispěje k tomu, že benzen z hlubších vrstev půdy vyprchá, dostane se do atmosféry, kde je jeho poločas života v přítomnosti kyslíku v řádu několika hodin. Za pár hodin z něj bude jenom polovina a za dalších pár hodin čtvrtina a tak dále, takže rychle degraduje.

V podcastu byly kromě zvuků z Českého rozhlasu využity tyto zdroje: Archiv Lenky Kratochvílové, ČTK, ČT 24, TV Nova, YouTube Deník Morava & Slezsko, Facebook HZS Olomouckého kraje.