Jako editor schvaluje příspěvky do vysílání. Píše také Rozhlasové sloupky.

„Nudíte se? Kupte si medvídka mývala!“ říkával Hrabalův strýc Pepin z Postřižin. Já naproti tomu říkám, že mýval je naprosto zbytečným, pokud pracujete ve zpravodajství Českého rozhlasu České Budějovice.

Každý den mě totiž v práci čeká něco nového – informace, události, kauzy, které je třeba zachytit, prokousat se jimi a předat je co nejrychleji posluchačům. A které se, podle zákonů schválnosti, zpravidla dějí ve větším počtu najednou, aby na nudu opravdu nebyl čas.

V Českém rozhlase České Budějovice pracuji od roku 1999 a po celou dobu zůstávám věrný zpravodajství – jako redaktor a od roku 2013 i jako editor.

„Postižen“ novinařinou jsem ale od samého začátku své profesní kariéry. Po absolvování fakulty žurnalistiky Univezity Karlovy a jednoho roku stráveného v deníku Obrana lidu jsem zakotvil v Jihočeské pravdě (z níž se posléze staly Jihočeské listy a nakonec Deník), kde jsem pracoval jako redaktor a vedoucí vydání.

Svůj čas se snažím (víceméně neúspěšně) spravedlivě dělit mezi zaměstnání, rodinu a zájmy: tedy Český rozhlas, manželku, syna, chatu na Šumavě, kolo, lyže, verneovky, literaturu faktu a sci-fi. V posledně jmenovaném případě v roli čtenáře i autora. Snad i proto, že jsem spatřil světlo světa v čase, kdy se sci-fi začala stávat všední realitou. Jistý major Jurij Alexejevič v tom roce poprvé obletěl Zemi.