Takhle chutná úspěch! Gól jako v Naganu a euforie, která může zrodit další zlatou generaci

Praha 27. května 2024 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Je po finále a Česko má první zlato po čtrnácti letech. Je to první české zlato na domácím šampionátu od roku 1985, tedy po devětatřiceti letech. To je fenomenální úspěch.
To jsi ještě nebyl na světě, ne?

Rozhodně ne. 
Je to obrovský úspěch a moc se hodí do dnešní doby, protože nám všem v Česku přinesl obrovskou euforii, radost a vytržení ze všedních dnů, které přinášejí spíš starosti než radosti. Je to vytržení z často neradostných zpráv, a tak myslím, že to leckomu v republice pomůže, nejenom sportovcům, ale i lidem, kteří hokeji jenom fandí.

Co dělá mistry světa

První a zásadní gól přišel ve 49. minutě od Davida Pastrňáka a bylo to v podobném čase, v jakém se rozhodovalo Nagano.
Máš pravdu, tehdy to bylo taky ve třetí třetině, akorát že tam to bylo někdy nad ránem našeho času, takže jsme to sledovali spíš z postelí než někde na stadionu. Ale hodně lidí bylo i tehdy v ulicích, je to hodně podobné.

Byla to obrovská úleva, protože celou dobu panovalo napětí. Nechci říct, že se nic moc nedělo, protože zápas byl strašně zajímavý, ale bylo to takové vyčkávání na první gól a pak to asi spadlo i z týmu, ne? 
Bylo to o prvním gólu, jak říkají odborníci, ale řekl bych, že Češi byli v utkání mírně lepší, po celou dobu turnaje byla na českém týmu vidět obrovská síla v odhodlání. Často to působí jako fráze, ale kluci opravdu působili úplně jinak než v předešlých letech, šli za tím jako jeden tým, strašně chtěli vítězství a myslím, že to bylo vidět i ve finálovém zápase. 

Slavomír Lener říkal pro Radiožurnál Sport, že z týmu je cítit obrovská soudržnost, takže to bys podepsal? 

Myslím, že to každý viděl a musel uznat, a nemusel být ani na stadionu. Bylo to vidět i v mediálních vystoupeních hráčů, nikdo si nehrál na žádnou hvězdu, i když by někteří mohli, protože jsou hvězdy. Ale všichni se chovali jako jeden tým, jinak se to nazvat nedá. Je to hodně znát, je to dobře a v tom je taky rozdíl oproti předcházejícím letům.

Je to velké zadostiučinění i pro trenéra Radima Rulíka, kterého spousta lidí kritizovala za navrženou soupisku. Moc lidí na začátku národnímu týmu nevěřilo.
Takhle asi trenéři nepřemýšlejí, nejenom Radim Rulík, ale ani trenéři ostatních sportů. Týmy skládají podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, podle toho, jak se sportovci pracují po celý rok. Vědí, co dělají, a za tím, koho vyberou, si samozřejmě stojí, ať to někdo kritizuje, nebo chválí. Rádoby trenérů jsou v České republice plné hospody a plné stadiony, každý to vidí jinak, ať už je to laik, nebo odborník, ale ti trenéři, kteří jsou skutečnými trenéry, si musí vybrat tým, kterému věří, a za tím jdou. Když to pak vyjde, tak je ostatní plácají po zádech, včetně těch, kteří je kritizovali. Když to nevyjde, tak je kritizují, ale trenéři to stejně musí ustát a musí vědět, a většinou to vědí, proč to tak udělali. Může se stát, že to nevyjde. Myslím, že Radim Rulík takhle nepřemýšlí a že by to pro něj bylo nějaké zadostiučinění. 

Bavili jsme se o soudržnosti, ale druhá věc je účast Pastrňáka, Zachy, Nečase. Když přijedou na mistrovství světa takové posily z NHL, tak je to nakonec to, co má poslední slovo?
Asi to tak musí být, protože jinak by týmy, které takové hráče nemají, nebyly konkurenceschopné těm nejlepším. Hráči z NHL přijíždějí všem, a kdyby nepřijeli nám, tak bychom asi nebyli tak silní. Myslím, že to ukázal i tento šampionát. Kluci, kteří přijeli z NHL, ať už je to Pastrňák, Zacha, Nečas, předvedli úžasné výkony a další, Palát, ..., po finálovém zápase bych mohl jmenovat asi všechny, dali týmu kvalitu a zvedli ho, aniž bych chtěl podceňovat hráče, kteří v něm hráli před nimi a třeba se potom nedostávali do sestavy. Holt to tak je, dost hokejistů dnes má na to, aby hráli NHL, tak ji hrají, a nehrají českou ligu.

Co přeplněná O2 arena, burácející ochozy, lítající Bob a Bobek mezi lidmi? Slyšel jsem americký komentář ve stylu: „They are hopping here in Prague,“ oni tady skáčou, skandují „Kdo neskáče, není Čech“ a celá O2 arena se chvěla. 
Je to takový americký styl, pro mě možná až moc velká diskotéka. Myslím, že taková atmosféra je do jisté míry umělá, ale určitě to k tomu patří. Mě spíš překvapilo, kolik lidí chodilo na nečeské zápasy, protože O2 arena byla plná nebo skoro plná téměř na všech zápasech. To je na tom nejcennější. Že lidé budou chodit na české zápasy, že budou vyprodané a bude se na nich hodně fandit, mi přijde očekávatelné, ale že budou chodit i na zápasy Velké Británie nebo jiných týmů, které jsou outsidery, od kterých se moc neočekává, lidé tolik neznají jejich hráče... Museli tam chodit i Češi, nejenom zahraniční fanoušci, a je to podle mě na jedničku ještě víc než to, že fanoušci chodili na české zápasy. 

Na druhou stranu jsi určitě viděl poloprázdný vrchní prstenec v O2 areně při druhém semifinále. 
Neviděl jsem to, ale asi to dokážu pochopit. Jedna věc je, že tam nehrál český tým, druhá je, že to hrály týmy, které tady nemají tolik vlastních fanoušků. Kdyby hrálo Slovensko nebo Polsko, což sice není úplně pravděpodobné, ale kdyby hrály tyto týmy, které tu měly  fanoušky přímo v místě, nebo Lotyšsko, které bylo loni třetí, tak by tam asi bylo víc fanoušků, takže až tak překvapující to není. 

Reklama pro hokej v Česku

Přesto průměrná návštěvnost na zápas byla obrovská, dohromady 797 tisíc lidí, skoro 800 tisíc. To je znovu rekord, zase jsme překonali sami sebe z minulého mistrovství.
To je pravda. 

To je obrovská reklama na hokej v Česku, ne? 
To jenom potvrzuje, že lidé tady mají hokej rádi. Tomuto mistrovství taky vyšlo, že v Ostravě chodilo hodně lidí na Slováky a Poláky, což se předpokládalo, navíc tam hráli Lotyši, bylo tam i hodně lotyšských fanoušků. To všechno vyšlo parádně, podle předpokladů nebo přání organizátorů. Že se povedlo dát Poláky a Slováky do Ostravy, byl správný krok, který návštěvnosti hodně pomohl. 

Za tebe tedy bylo pořadatelství zvládnuté? Mluvil jsi o Ostravě, tak když vezmu kritiku od Slováků nebo Švédů, ti říkali, že tam bylo hodně teplo. 
Když se hraje šampionát v květnu, tak se dá očekávat, že je teplo. Nevím, co je na tom překvapujícího, prostě je teplo. 

Že led nebyl tak dobře připravený... 
Když budeme chtít hledat drobnosti, vždycky nějaké najdeme. Ale to, že je v květnu teplo a že led tomu může odpovídat, nemusí být vždycky v úplně dobrém stavu, je věc, která se dá předpokládat a všichni se s ní musí poprat. Obě mužstva hrají na stejném ledě, který je buď lepší, nebo horší, ale pro obě mužstva je stejný. 

Prezident Českého svazu ledního hokeje Alois Hadamczik říkal, že republikové zbláznění hokejem by teď mohlo přivábit k tomuto sportu víc dětí. Před lety se psalo, že počty nejmenších hokejistů rostou, že jsou v tisících. Můžou být ještě větší? Myslíš, že nynější úspěch může odrazit na růstu počtu mládeže, která hraje hokej? 

Je těžké teď říct, že to tak bude, to nejde. Může to tak být, ale konkurence ostatních sportů je v dnešní době velká a nejenom sportů. Je to pořád totéž, co se řeší už x let, že děti mají daleko víc možností, než měly dřív. Ale teoreticky se dá říct, že každý takový úspěch jakémukoliv sportu pomůže. Když judista Lukáš Krpálek vyhraje olympiádu, tak to vidí nejen dospělí, ale i malí kluci, holky a třeba se kvůli tomu dostanou k judu. Stejně to může být i v hokeji, a když vyrostou takové vzory pro malé hokejisty nebo hokejistky, protože i hokej žen je v naší republice na vzestupu, tak je to pro ten sport samotný jen dobře.

Česko má příští rok poprvé v historii pořádat mistrovství světa v ledním hokeji žen. 
Ano, bude ho pořádat v Českých Budějovicích, takže tam to bude přitažlivější pro holky než pro kluky dostat se tak daleko, jako se dostaly naše reprezentantky, a určitě to může pomoct. Jestli to pomůže, nebo ne, už pak záleží na dalších věcech, ale může to pomoct. 

Může tomu pomoct i dvousetmilionová dotace, kterou Národní sportovní agentura podpořila hokejový svaz? Byly kolem toho kontroverze, iDnes psal, že svaz měl naschvál podseknout očekávaný příjem ze vstupenek na mistrovství, o kterém teď už víme, že bude ziskové, a dotace se nakonec prý nemusí vracet. Může se tedy využít například na podporu mládeže?
Mě překvapuje, že se takové věci neustále točí kolem Národní sportovní agentury, která je překvapená, kam se ztrácí dotace z tenisového prostředí, a překvapuje ji řada dalších věcí. Teď je tady toto, někdo by to asi měl začít řešit, protože to přece není normální. Aspoň, ať dotaci využijí na mládež. Jestli to udělají, se teprve dozvíme, ale snad bude využita tak, jak má být, když už se nevrací. 

Víc domácích šampionátů?

Naposledy jsme pořádali hokejové mistrovství světa v roce 2015, předtím v roce 2004, takže dejme tomu jednou za dekádu. Můžeme častěji? Protože Alois Hadamczik říkal, že mluvil s šéfem IIHF Lucou Tardifem, že bychom mohli.
Slyšel jsem, že by bylo perfektní, kdyby se tu mistrovství světa hrálo každý rok, když je tady takový zájem a chodí tolik lidí. Ale je otázka, jestli by na zápasy chodilo tolik lidí, kdyby tu mistrovství bylo častěji. Nebylo by tak vzácné, navíc kdyby lidé museli každý rok vytáhnout z peněženky tolik peněz, které je mistrovství stojí, nejenom za lístky, ale všechno kolem, tak nevím, jaký by o to byl zájem a jestli by lidé měli chuť chodit na mistrovství světa v Česku každý rok. Je výhoda, že je to v Praze, což je pro zahraniční fanoušky taky velké lákadlo, že spojí návštěvu mistrovství světa v hokeji s návštěvou Prahy. Město je pro ně atraktivní destinace, ale je otázka, jestli by to fungovalo stejně, kdyby se tu hrálo častěji. Určitě ne každý rok, ale možná by se mohlo hrát častěji než jednou za deset let, to je fakt. 

A je taková možnost, můžeme se o pořadatelství přihlásit častěji? 
Ti, kteří místo konání vybírají, můžou vybrat častěji Prahu. Je to otázka zákulisních jednání, určitého lobbingu a dalších věcí, které k tomu patří, stejně jako při vybírání pořadatelství v jiných sportech. Nevím, jestli Česko má tak silnou pozici, že by se takto dokázalo prosadit navzdory jiným zemím, ani kolik zemí o pořadatelství stojí. U hokeje asi ještě pořád dost. Například u olympiády už to tak slavné není a tam zájemců spíš ubývá, než přibývá. 

Taky je tu možnost, abychom to neměli nutně v Praze a Ostravě, ale to jsou asi nejlogičtější varianty a lokality. 
Záleží taky na tom, jak vypadají haly, ve kterých se taková akce dá pořádat. V současné době to jsou Praha a Ostrava. V Brně se hala staví, tak až se dostaví nová arena, třeba by to potom šlo i tam, ale moc dalších míst v současné době v České republice není. 

Mistrovství světa mají i velmi pozitivní ekonomické dopady. Agentura CzechTourism mluvila o tom, že na příjmech jsou to pro Česko 2 miliardy korun za celé mistrovství. To jsou obrovské peníze, obsazené hotely, plné restaurace, vstupenky jsou tisícové položky. Není úplně levné dostat se na stadiony, ale přesto byly plné. Co by tedy podle tebe Česko mohlo v tuto chvíli udělat proto, aby tu mistrovství mohlo být častěji? Je to o zmíněném lobbingu, přípravě dalších stadionů, aby jich tu bylo víc a mohlo se hrát i v jiných městech?
Přiznám se, že nevím, co víc by Česko ještě mohlo udělat. Myslím, že pak už to je jen na jednání zástupců jednotlivých federací a prosazení se na této úrovni. My toho asi víc neuděláme a dvě haly na jedno mistrovství stačí. Teď je máme, možná, že budeme mít další, ale záleží na kapacitě. Teď ji splňují stadiony v Praze a v Ostravě, pak bude možná v Brně další. O stadionech to, myslím, není, dva na mistrovství stačí. 

Musí být dva, protože jsou dvě skupiny, takže se to rozdělit musí. Nejde, aby se mistrovství pořádalo v jedné hale, ale dá se pořádat ve dvou různých zemích. 
Může být, ale myslím, že by to nebylo cílem České republiky. Nabízelo by se pořádat například spolu se Slovenskem. Ale Slovensko pořádalo šampionát taky samostatně v Bratislavě a Košicích a zvládlo to, takže to asi není cesta.

Zlatí hoši

Zpět k hokejovým úspěchům, protože IIHF během mistrovství ocenila tým Vladimíra Růžičky z Nagana cenou Milestone Award pro velký milník v historii světového hokeje. Zaznamenal jsi, jak si pro ni přišlo na pódium v jednom z pražských hotelů osm, devět veteránů?
Teď nevím, kolik jich tam bylo, ale byly to kluci z Nagana.  

Roste nám tu podobná zlatá generace? Zlato na mistrovství světa máme po čtrnácti letech...
Je pravda, že Nagano v roce 1998 bylo, dá se říct, na startu šňůry úspěchů českého hokeje, byť už předtím český hokej získal zlatou na mistrovství světa v roce 1996, tam to asi započalo, protože to také byla zlatá po delší době. Od mistrovství světa v roce 1985 byla další zlatá až v roce 1996, takže jestli dobře počítám 11 let, a tam to začalo. Nagano bylo hned dva roky na to, potom přišly další úspěchy, tři zlaté medaile v řadě na mistrovstvích světa v roce 1999 až 2001. Bylo by pěkné, kdyby se to opakovalo. Nicméně zdá se mi, že generace, která toho tehdy dosáhla, byla silnější. Řekl bych dokonce, že o dost silnější, protože jenom hráčů, kteří se prosadili v té době v NHL a hráli tam důležitou roli, bylo tenkrát daleko víc než dnes. Ale třeba se to může nastartovat a může se to stát. Asi bychom neměli pominout to, že v posledních dvou letech jsme se dokázali prosadit i na juniorském mistrovství světa. Sice z toho nebyla zlatá medaile, ale do závěrečných bojů český tým prošel, takže se dá předpokládat, že z toho mohou vzejít další hokejisté pro národní tým, jako byli letos Davič Špaček nebo brankář Lukáš Dostál, kterému je 23 let a taky hrál na juniorských šampionátech. Možná, že se může něco takového opakovat, i když si radši počkejme, abychom se v návalu euforie neunáhlili. 

Nechtěl jsem úplně předjímat. Na druhou stranu, český hokej byl dlouhá léta silně kritizovaný, všichni jsme byli tak trochu zvyklí, že vždycky skončíme mezi prvními třemi, ale pak přišlo období stagnace, neúspěchů, dlouhá léta nic moc. Teď, po dlouhé době to může být jakési zadostiučinění a možná start nové éry, co myslíš?Beru to trošku střízlivěji. Jsme malá země a podle mě nemůžeme mít úspěchy donekonečna, v kuse. Vždycky máme v nějakém sportu slabší období a pak přijde nějaká série, je to vždycky o generacích. Generace Nagana byla velmi silná, stejně jako byla ve stejném období silná generace ve fotbale, Karel Poborský a další. To jsou stejně staří kluci jako ti v Naganu. Fotbal a hokej měly obrovské úspěchy a byly na mezinárodním poli vidět, pak přišla v obou sportech zase jiná období, která nebyla tak úspěšná a plodná. Hokej se teď možná nadechuje k něčemu lepšímu, kdyby se to povedlo i fotbalu, bylo by to parádní. Je pravda, že jsme měli období zhruba deseti let, možná víc, kdy to nebylo úplně ono, ta generace nebyla tak silná a neměla úspěchy. 

Kdy půjde poznat, jestli současná generace naváže na fenomenální úspěch z tohoto šampionátu? 
Mistrovství světa je každý rok, takže to poznáme za rok. Taky bude olympiáda, na které už zase budou hrát hokejisté z NHL, takže ty nejlepší výběry. Škoda, že Česko vyřadili ze světového poháru. Tam český výběr hrát nebude, ale tam by se taky ukázalo, jestli patříme do úplné špičky. Teď to bude zejména mistrovství světa a potom olympijské hry, na kterém budou hrát nejlepší z nejlepších, protože NHL přeruší soutěže a budou tam hrát hráči z NHL, takže tam se taky ukáže, jak na tom doopravdy jsme.  

V podcastu byly kromě zvuků z Českého rozhlasu využity tyto zdroje: ČT.