Odmítli ‚katoliban‘, zvolili kompromis. Lidovce čeká střet o toleranci, nepláchnou jim voliči k SPD?

Olomouc 21. října 2024 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Pojďme probrat lidovecký sjezd v Olomouci pěkně od začátku. Začal už v pátek ráno, nad panákem slivovice, ještě před příchodem do sálu. Následovaly první projevy, nechyběli ani hosté, kolegové z vládní koalice. Dorazil například i premiér Petr Fiala (ODS). Ten velmi výrazně podpořil ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečku.

Bál se snad, že by kdokoli jiný v čele KDU-ČSL už nemusel být tolik nakloněn tomu být součástí koalice Spolu i v příštích koaličních volbách?
Nešlo o to, že by se bál, že by byl zvolen někdo, kdo by koalici spolu odmítal. Šlo o to, aby se pokusil trochu minimalizovat debatu o tom, jestli jít dohromady, nebo sólo. Proto Petr Fiala taky podpořil nejenom Mariana Jurečku, ale i ostatní lidovecké ministry. V případě Mariana Jurečky to ale skutečně bylo obzvlášť silné. Do jisté míry to může souviset i s tím, co zaznívalo od delegátů v dalších částech sjezdu – že Marian Jurečka je poměrně dost vstřícný ke koaličním partnerům. Vždy, když byl v minulosti ministrem, byl vnímán jako velmi loajální koaliční politik. Na jedné straně to může být vnímáno lehce kriticky, ale z hlediska samotného předsedy vlády je to samozřejmě příjemná věc, o kterou se nechce nechat ochudit. Proto pokud tam byla ještě nějaká šance povzbudit naděje Mariana Jurečky na znovuzvolení, tak se o to Petr Fiala pokusil.

Jeden, nebo druhý ministr

Uchazečů o post předsedy lidovecké strany byla celá řada. Byl to tedy Marian Jurečka jako šéf MPSV, jihočeský poslanec Šimon Heller, ministr zemědělství Marek Výborný, předseda pražské KDU-ČSL Tomáš Kaplan a taky Jiří Regner z Královéhradeckého kraje. Mě ale zajímá senátor Jiří Čunek. Co ten pokus o comeback? Už v minulosti lidoveckou stranu vedl. Je to velmi výrazná osobnost ve Zlínském kraji.
Není to jeho první pokus o comeback. Když jsou lidovci na sestupné trajektorii, tak se připomene. Jeho spolustraníci mu následně připomenou, že se neúčastní stranických schůzí a vrcholných konferencí. Je zvláštní, že se připomene vždycky, až když se volí nový předseda…

Dalo se očekávat, že Čunek zvolen nebude, protože zastává spíše menšinový názor. Navíc jsme tam měli, i s panem Hellerem, dva kandidáty z konzervativního křídla. Trochu se tedy přetahovali. U Jiřího Čunka bylo zároveň zajímavé sledovat, že se – jak se očekávalo – proti koalici Spolu nevyhranil tak ostře. Dokonce i připustil možnost jejího pokračování, i když v té následné diskuzi se vyjádřil spíše pro sólo postup. Myslím, že ten hlavní důvod, proč ho spolustraníci nezvolili, je to, že má pověst sólového hráče, který si často dělá politiku po svém. Přeci jen lidovci jsou více zvyklí na týmovou hru.

Lidovci nakonec odmítli tradicionalistické křídlo KDU-ČSL a s velmi těsným rozdílem si jako svého nového předsedu zvolili Marka Výborného. On už v minulosti stranu také vedl. Proč dostal tak slabý mandát?
Jednak si myslím, že tradicionalismus lidovců je něco, co mají v genech.

Říkají tomu „katoliban“, ne?
Ano, říkají tak svým radikálům. Lidovci ale vždycky byli, jsou a budou tradicionalistickou nebo konzervativní středovou stranou. To, že někteří vyjadřují trochu extrémnější názory, mají tendenci často jít proti některým skupinám ve společnosti, vůči nimž se vyhraňují, to je sice pravda, ale nemyslím si, že by to bylo uvnitř KDU-ČSL něco klíčového. Naopak jejich důraz na konzervatismus, tradice a rodinu tam bude s jakýmkoli předsedou, i kdyby se odehrála nějaká velká změna. Ta nakonec tedy nepřišla, takže si myslím, že to žádné velké překvapení není. 

Není ani překvapení, že Marek Výborný nedostal tolik hlasů, kolik by se za jiných okolností očekávalo. V okamžiku, kdy byli lidovci naladěni na větší změnu v podobě Jana Grolicha – která nakonec nepřišla, protože kandidaturu odmítl, ačkoli ho k ní přemlouvali Marek Výborný, Petr Hladík a nakonec Marian Jurečka – si museli vybírat z toho, co je. Tam už potom výběr, jestli Jurečka, nebo Výborný – jeden ministr, nebo druhý ministr – už byl trochu těžší. Rozumím tomu, že Marek Výborný nedostal tolik procent, kolik by si třeba možná sám přál, ale z hlediska lidovecké strany si myslím, že i tak má mezi svými spolustraníky poměrně slušné zázemí a že je jimi vnímán jako kompromisní středový kandidát, který dokáže stranu držet pohromadě i v těžkých časech.

Křeslo místopředsedy

Statutárem se nestal nakonec ministr životního prostředí Petr Hladík. A to ani v moment, kdy byla volba opakovaná a on byl jediný kandidát. Jak to?

On už ani kandidovat nechtěl. To, že zklamaný, možná vypovídá i o tom, že tu politickou stranu nezná tak dobře, jak by měl, když se ucházel o tak čelné místo.

Marek Výborný ho tam chtěl, nutno říct…

To je možná taky jeden z důvodů, proč Petr Hladík neuspěl. Marek Výborný si to v určitém okamžiku spočítal tak, že když představí delegátům všechny lidi, které chce mít v příštím vedení, tak možná bude působit jako silný a razantní šéf. Někteří se báli, jestli není příliš měkký, tak se rozhodl udělat toto silácké gesto, které mu ale nevyšlo. Zaprvé ani jeho úplně všichni nevynášejí v KDU-ČSL do nebes, zadruhé má i Petr Hladík několik slabých míst.

To nejstarší připomenu – brněnská privatizační bytová kauza. V ní sice nebyl součástí trestněprávní větve, ale přinejmenším nesl politickou odpovědnost jako tehdejší klíčová figura brněnských lidovců. Je mu vyčítána příliš liberálně-progresivní zelená politika. Stejně tak se říká, že je to člověk poměrně dost ambiciózní a sebevědomý, který se tak často chová i mezi svými spolustraníky. Když to všechno sečtete dohromady, tak z toho vychází jeho porážka. Přeci jenom straníci v běžných stranách nejsou úplně rádi, když jim někdo tak moc přerůstá přes hlavu. Poté, co vyrostl jihomoravský hejtman Grolich, je pan Hladík další relativně mladý, ambiciózní reprezentant jihomoravské KDU-ČSL. Myslím, že se začaly sčítat všechny jeho nevýhody a minusy.

Nakonec Výborný přesvědčil Pavla Bělobrádka, někdejšího šéfa lidovců, aby kandidoval na prvního místopředsedu, a ten se jím poměrně přesvědčivě stal. Už několikrát jste zmínil Jana Grolicha, lidoveckou hvězdu z Jižní Moravy, která dokázala opanovat krajské volby s výsledkem 40 procent. Jak mám pochopit to, že takto výrazná tvář strany nakonec v hlavní části sjezdu ani nevystoupí s nějakým větším projevem? Vím, že to vysvětloval tím, že když nekandiduje, tak do toho nemá co mluvit. Neupíraly se ale všechny oči právě na něj?

Pozitivnější vysvětlení by mohlo být, že nechtěl zastiňovat ty, kteří nakonec kandidovali. Myslím si ale, že skutečnost je trochu jiná. On v tuto chvíli opravdu nemá ambici zasahovat do celostátní politiky. Ať už je to proto, jak on říká, že se chce věnovat naplno jižní Moravě, anebo to může být i proto, že si uvědomuje, že s jakýmkoli novým předsedou to budou mít lidovci těžké. Možná si uvědomuje, že preference se budou zvedat velmi pomalu a že si v jeho věku, poměrně mladém, může ještě klidně na předsednictví počkat. Pokud ale někdo očekával, že tady existuje nějaký nový, mladý, dynamický, trochu třeba liberálněji uvažující lidovecký politik, tak by bylo asi logické, kdyby ten člověk dokázal zformulovat svoji politickou vizi na vrcholné stranické události. To, že nekandidoval, do značné míry může srážet jeho vnitrostranické vyhlídky. A to i do budoucna, protože to může trochu připomínat někdejší lavírování Petra Nečase. Tehdy se uvažovalo o tom, jestli se má, nebo nemá stát ministrem v pravicové vládě, a nakonec se rozhodl do funkce nenastoupit. Kdykoli politik prokáže takovou slabost, tak ho to může provázet celý život.

KDU-ČSL z popela

Jak chtějí Výborný s Bělobrádkem a s novými místopředsedy nebo místopředsedkyněmi, například starostkou Monikou Brzeskovou, zvednout mizerné preference lidovecké strany, které v posledním Medianu byly na dvou procentech? V novém modelu Kantaru a STEM/MARK jsou vyšší, ale stále pod hranicí zvolitelnosti do Sněmovny.
Lidovci jsou stranou pozvolných posunů, žádných velkých radikálních otoček. Takže i jejich práce bude spíše důsledná a mravenčí, než že by přišli s něčím zásadním. Očekává se od nich – a do značné míry to naznačuje Marek Výborný – že budou mnohem více slyšet uvnitř koalice Spolu. Uvnitř vlády budou více tlačit témata, která se týkají sociální, rodinné a bytové politiky. 

Vím, že to politici opakují pořád dokola, ale tím, že se lidovci rozhodli pro tuto sestavu, je tu určitý prostor pro to, aby přitlačili na koaliční partnery víc, než jak to dělal Marian Jurečka. Ani ne tak v kulturně-hodnotové oblasti, jak chtěl Jiří Čunek, ale v praktické politice. Tam by měly být vidět nějaké výsledky pro cílové skupiny, od kterých lidovci očekávají, že je budou volit. 

Budou to mít těžší než v minulosti, protože jsme si zvykli na lidovou stranu, která vyvažuje. Je buďto levým okrajem pravicové vlády, nebo pravým okrajem levicové vlády. Dnes ta situace takto položená není, protože se pravolevý střed trochu vyprazdňuje. Navíc se už před volbami stali součástí koalice Spolu. To znamená, že tam není moc prostor, co vyvažovat. Tím hůř se jim podle mě bude jejich priority formulovat. Pokud o ně Petr Fiala ve vládě a v koalici Spolu stojí, tak by bylo logické, aby jim alespoň v něčem, co můžou potom prezentovat voličům, ustoupil.

Potřebuje je Petr Fiala? Zvykli jsme si na to, že lidovci vždycky byli ve vládě takovým přívěskem. Ta je potřebovala, aby dosáhla na většinu.
Potřebuje. Vidíme to i z průzkumu veřejného mínění a z volebních modelů. I ten z minulého týdne od Medianu ukázal, že ODS by v samostatné kandidatuře získala zhruba třetinu voličů, co hnutí ANO. To znamená, že pro ODS je velmi důležitý multiplikační efekt toho, že umí spolupracovat s menšími partnery a že není izolovaná. Koalice Spolu díky tomu získává možná i jakousi sociální korekci v podobě lidovců. Stejně tak je koalice klíčová pro malé strany. Pro ně je to opravdu životní otázka, jestli bude koalice Spolu pokračovat. Bez nich už by se mohly jak TOP 09, tak KDU-ČSL pomalu odebírat na politický hřbitov. 

Jestli mají lidovci v něčem skutečně výhodu, tak je to stálá zásoba nových tváří, které mohou vytahovat stranu vzhůru. Nás, kdo sledujeme větší politické strany, to tolik nepřekvapí, ale ve straně, která má dvě tři čtyři procenta preferencí, máte pořád dost zájemců o post předsedy, o post místopředsedy a jsou to často zajímaví lidé. Když se podíváme na nové místopředsedy, tak jsou to třicátnici, čtyřicátnici. Na jedné straně špičkoví vrcholní státní úřednici s velmi dobrým vzděláním, na druhé straně starostové, ať už pan Horák na jižní Moravě nebo paní Brzesková v Kravařích, což je velmi krásná obec kousek od Opavy. Hodně se připomíná, že je to bývalá miss, ale o to až tak úplně nejde. Kdyby se totiž náhodou ukázalo, že má talent pro vysokou politiku a že se dokáže vyjadřovat nejenom ke komunálním, díky kterým byla zvolena opakovaně, ale i k celostátním tématům, tak se z ní může stát velmi zajímavá a voličsky přitažlivá politička.

Takže si vůbec nemyslím, že by byl tento sjezd pro lidovce ztracený. Po personální stránce to nakonec nějakým způsobem vyvážili. Jiná věc je, jak dokáží zformulovat své poselství na příští měsíce.

Ztráta voličů?

Marek Výborný mluvil o tom, že strana nechce diktovat lidem, jak mají žít. Opakoval, že KDU-ČSL je středopravou konzervativní stranou na židovsko-křesťanských základech. Jak se strana pod jeho vedením vypořádá se čtvrtinou delegátů, která chce výraznější změny kurzu a která má mnohem jednoznačnější ideologicko-společenské názory na to, jak by měl život vypadat? Narážím na to, co říká třeba Šimon Heller, že „hovězí je hovězí”, jak se vyjadřoval k manželství pro všechny, nebo na to, co říká Jiří Čunek, který by chtěl vidět tu tradičnější, konzervativnější lidoveckou stranu.
Oba pánové navíc skutečně považují svoje názory za natolik výrazné nebo oprávněné, že je na tom sjezdu opakovali. Jiří Čunek se snažil plédovat za uzákonění jakési vojenské povinnosti…

Několikaměsíční, ano. 
Pan Heller použil opět výraz „muž je muž, žena je žena”, čímž dal vzpomenout na své někdejší výroky. Ale přiznejme si, že toto je něco, co v minulosti lidovce vždycky trochu odlišovalo od ostatních stran a možná že i díky tomu část voličů dokázali oslovit. Podpora pro tuto skupinu je v této straně třeba čtvrtinová, a to je ještě hodně optimistický odhad.

Na počet delegátů to tak při volbě šéfa strany zhruba bylo…
Myslím, že taková byla vždycky a na tom se asi nic moc měnit nebude. Pro Marka Výborného bude podstatné, aby tato skupina příliš nezasahovala do vnějších projevů KDU‑ČSL. To znamená, aby poslanci ve Sněmovně byli trošku disciplinovanější a aby měl třeba i větší oporu v předsedovi poslaneckého klubu, což si myslím, že ne vždy úplně mají.

Samotný Marek Výborný pochází z tradiční lidovecké rodiny. Jeho otec byl vlivným lidoveckým politikem a v devadesátých letech soudcem Ústavního soudu. Celá rodina má v lidové straně velmi silnou autoritu, nelze je podezřívat z nějakého liberalismu. Marek Výborný dělá pragmatickou politiku. Uvědomuje si, že pokud mají lidovci na politické scéně přežít, tak zaprvé musí získávat i mladší voliče a zadruhé musí získávat i voliče, kteří se na svět dívají trochu otevřeněji než některé menšinové proudy v KDU-ČSL.

Do budoucna bude střet možná o to zajímavější. Názory, jako má pan Čunek nebo pan Heller, už nejsou jenom součástí nějakého “katolibanu” uvnitř KDU-ČSL, ale jsou to názory, které slýcháváme od pravicových radikálů napříč Evropou. Postupně se tyto názory často stávají i součástí mainstreamových politických stran, které se snaží s krajní pravicí bojovat. Tento střet nakonec stejně budou muset podstoupit ve svých řadách lidovci. Nemyslím si, že třeba přímo o manželství pro všechny nebo o něco podobného, ale o míru tolerance – koho ještě tolerovat, co podporovat a co naopak prosazovat. Tam podle mě lidovci vnitřní debatu uzavřenou nemají, jakkoli se ji asi Marek Výborný bude snažit překrýt věcnou politikou.

Mohl by tam být třeba i odliv členů k SPD Tomia Okamury?

Možná ne členů, protože ti jsou v případě lidovců dost věrní, ale voličů nebo sympatizantů ano. Nechci teď vykreslovat umělý spor mezi centrem a periferií, ale pokud pocházíte ze zapadlé vísky, kde úplně nechápete všechny modernizační a globalizační trendy, které se na vás ženou, máte pocit, že svět vypadá úplně jinak, než do jakého jste se narodili a připadá vám složitější a méně pohodlný, potom samozřejmě hledáte zastání, kde se dá. Takový člověk se klidně může jednoho dne odloupnout od lidovců a začít fandit třeba SPD. Neviděl bych to ale zas tak dramaticky. Právě lidovci měli vždy ten dar, že na sebe dokázali  nabalovat nejrůznější skupiny, včetně těch konzervativních, a dokázali s nimi pracovat relativně citlivě a opatrně, když tedy pomineme některé skandální výroky v Poslanecké sněmovně.

Víc KDU, nebo ČSL

Miroslav Kalousek psal na Twitteru, že vidí cestu v tom, aby si strana konečně vybrala, zdá je víc KDU, nebo ČSL. Myslíte si, že tohle je recept k tomu, jak se dostat ze dvou procent?
O tom se mluví už léta. Podle mě si lidovci na sjezdu zvolili tu druhou cestu – že budou dále stranou lidovou. Všimněme si ale, že ještě před několika měsíci chtěl i Marian Jurečka rozvíjet debatu o přejmenování KDU-ČSL na Lidovci. Po zkušenostech sociální demokracie a možná také poté, co mu někteří vysvětlili, že marketing stranu nezachrání, od toho ustoupil.

Teď lituje, že nejsou na TikToku…
Což je mimochodem taky zajímavé, protože lidovci najednou na TikToku budou, ačkoli jsme ještě nedávno slyšeli, že je to bezpečnostní riziko pro všechny, kteří se na něm pohybují. A pro politiky obzvlášť. Podle mě ale lidovci nejsou v tuto chvíli ve stadiu, aby si mohli vybírat, jestli budou křesťansko-demokratickou stranou typu CDU. Na to opravdu s těmi dvěma procenty nemají nárok. Jim bude stačit, když se skutečně stanou Českou lidovou stranou, která posbírá hodně hlasů na jižní Moravě, na Zlínsku, nějaké hlasy ve východních Čechách, a zároveň se ukáže být stabilním a seriózním koaličním partnerem. To si myslím, že pro začátek k tomu, aby v rámci koalice Spolu relativně uspěli a měli opět víceméně početný poslanecký klub, stačit bude. Jestli to bude stačit na to, aby se mohli jednoho dne osamostatnit a dostat se do Sněmovny, to už tak jednoduché nebude, protože tato cesta je mnohem delší.

V podcastu byly kromě zvuků z Českého rozhlasu využity tyto zdroje: Česká televize a youtubový kanál KDU-ČSL.