Přes čtyři miliony staveb. Podívejte se na mapu všech budov v Česku

S nadsázkou lze říct, že na každou českou rodinu připadá jedna stavba. Celkem jsou jich více než čtyři miliony. Jaký tvoří celkový obraz? Projděte si v unikátní mapě, kterou sestavili z dat katastru nemovitostí datoví novináři iROZHLAS.cz, jakou vytváří zástavba tvář země, jak krajina ovlivňuje růst vesnic i jak sídliště zasáhla do historické podoby měst. Vybrané části mapy komentuje architekt Adam Gebrian.

Praha

Česko zastavěné

V Česku téměř nelze najít místo, z něhož by nebyla vidět alespoň jedna budova. Zemi pokrývají přes čtyři miliony staveb. Patří mezi ně hypermarkety, sklady, rodinné domy, paneláky i kůlny a zahradní chatky. Dělí si je celkem 6 258 obcí.

Zatímco mapy obvykle používáme jen jako prostředek k navigaci, mohou sloužit i k odhalení celkového obrazu a souvislostí, které jsou člověku jinak utajeny. Právě k tomu má sloužit mapa všech staveb, které v Česku stojí. Projekt inspirovaný podobnou mapou Spojených států vychází z českého katastru nemovitostí, který informace o budovách eviduje.

Výsledná mapa připomíná typ nákresů, kterým se v architektonické praxi říká Schwarzplan. Jsou na nich zakreslené pouze budovy a protože přehledně ukazují strukturu osídlení, využívají se k zobrazování nových návrhů ve stávajících územích. Naše verze Schwarzplanu zahrnuje celé Česko a přidává mapové podklady pro lepší orientaci.

Schwarzplan je jedna z nejkrásnějších map, protože ukazuje strukturu,“ říká architekt Adam Gebrian. „Ta je častokrát důležitější než cokoliv jiného.“ Z mapy lze vyčíst mnohé: to, jak se liší vesnice podle toho, zda se utvořily okolo centrální návsi - okrouhlice - nebo podél cesty, která jí prochází - ulicovka, to, jak k okrajům měst postupně přilepovala sídliště, nebo rozvrstvení obyvatel - od větších obcí na Jižní Moravě přes velký počet malých sídel na Vysočině.

Na jeden možný způsob, jak se na mapu dívat, poukazuje architekt Pavel Hnilička, autor knihy Sídelní kaše. „Za srovnání stojí vždy starší kompaktní formy osídlení s těmi novými, kde je všude daleko,“ říká. „Zatímco u těch starých většinou rozpoznáte ulice a náměstí, u nové výstavby vidíte rozsypané zrní a vůbec nejste schopen číst, jak jsou utvářena veřejná prostranství. Chybí jim tvar a charakter.“

Spolu s Adamem Gebrianem jsme vybrali některé části mapy, které stojí za pozornost a ukazují specifičnost českého urbanismu. Patří mezi ně překvapivě hustě zastavěné Ostravsko i místa stavebního klidu, kterými nejsou především chráněné krajinné oblasti nebo národní parky, ale těžební pánve.

Ostravská aglomerace

Ostravsko na mapě působí jako jedno velké město. S okolními českými městy - Karvinou, Havířovem nebo Bohumínem - ale i s městy na polské a slovenské straně tvoří nadnárodní region, kde žije na pět milionů obyvatel. Jak upozorňuje Gebrian, stejně velká oblast kolem Prahy čítá jen necelé dva miliony lidí. „Ostrava je srostlice třiadvaceti dolů a třiadvaceti dělnických částí kolem nich. Podobně jako třeba Los Angeles není městem rostoucím z jednoho centra, ale vyvíjí se z mnoha míst, které se postupně rozšiřují a prorůstají.“

„Představu českého města máme zažitou: uprostřed je historické jádro s náměstím, za ním vrstva devatenáctého století, pak paneláky a satelity. Platí to pro skoro všechna města, ale pro Ostravu ne. Má jiný typ struktury, která je ale pro budoucnost možná výhodnější než třeba pražská. Vysoké individualizaci, práci z domova nebo autonomním autům se tradiční města pravděpodobně budou přizpůsobovat daleko hůř.“

Na řece a u řeky

Vesnice a města často vznikají a rozšiřují se podél potoků a řek. Velmi výrazně je tok řeky patrný třeba na Trutnovu na řece Úpě, zobrazeném na mapě výše. Adam Gebrian upozorňuje, že kromě takových „měst na řece“ existují také „města u řeky“.

Jedním takovým městem jsou třeba České Budějovice. Jejich historické jádro neleží na soutoku Vltavy a Malše, které jimi protékají, ale řeky tečou okolo centra. „Myšlenka je jednoduchá: řeka je nebezpečná, způsobuje povodně, je dobré mít k ní přístup, ale nenechat ji téct středem,“ dodává Gebrian.

Baťův Zlín

Zlín, původně několikatisícová obec, ze které za první republiky udělal podnikatel Tomáš Baťa tovární město, je nejen v Česku v mnoha ohledech jedinečný. „Zlín je extrémem nízké hustoty, celé město je vlastně sídliště. Je v něm jen několik málo ulic, spíš jde o sestavu objektů,“ říká Gebrian, který ve městě vyrůstal.

„Můžeme si všimnout mnoha zajímavostí, třeba domů, které nejsou postaveny souměrně, ale došikma. Baťa je totiž nechal stavět po vrstevnici - byl to nejjednodušší a nejlevnější způsob. Poblíž továrny ve středu města jsou také vidět stovky domků v dělnických koloniích, na východě sídliště postavené podobně - po jednotlivých domech, ne po dlouhých řadách. V mapě je jednoznačeně propsané Baťovo krédo: pracovat společně, bydlet individuálně.“

Těžební pustina Most

Na některých částech mapy jsou patrné rozsáhlé prázdné plochy. „Ukazuje se série míst, která můžeme nazvat státní divočinou. Lidem, kteří neradi vídají domy, pomůže mapa najít místa, kde jich je skutečně málo,“ říká Gebrian.

Může jít o národní parky nebo vojenské újezdy, které zabírají území okolo Karlových Varů nebo Vyškova. V některých případech, jako v okolí severočeského Mostu (na mapě vpravo dole), jde ale o následky těžkého průmyslu. Most ze západu a severovýchodu obklopují uhelné pánve. Na severu navíc sousedí s areálem Unipetrolu, největší chemičkou v Česku.

Michal Zlatkovský a Jan Cibulka