Z Česka se stává evropská pračka na peníze. Blažkův resort kvůli tomu finišuje legislativní změny

Praha 22. října 2024 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Jak snadné je v Česku vyprat špinavé peníze?
Podle policejních statistik, které máme k dispozici, to vypadá tak, že se z Česka stává evropská pračka na peníze. Jiří Mazánek, ředitel Národní centrály proti organizovanému zločinu (NCOZ SKPV), v rozhovoru s kolegy z iROZHLASu a z Radiožurnálu mluvil o tom, že jen v letech 2020 a 2021 proteklo přes Českou republiku zhruba 100 miliard korun. To už je velmi významné. Hovořil i o tom, že pachatelé, kteří jsou často napojení na zločinecké struktury z postsovětských států, sice používají velmi sofistikované postupy a metody, ale to není hlavní problém. Důvodem, proč se u nás nedaří s praním špinavých peněz bojovat, je současná legislativa, která je pro legalizaci výnosů trestné činnosti nastavená velmi příznivě a paradoxně ztěžuje práci policie. Ta pak není schopná postihnout ani takové případy, které nesou jasné znaky praní špinavých peněz, a tyto případy se musí ve finále odložit.

Ředitel NCOZ v rozhovoru mluvil taky o tom, že Česko je pracím rájem, a jsme prý ve schématech lidí, kteří perou špinavé peníze celosvětově. Chápu ale správně, že tu pereme hlavně peníze ze zemí postsovětského prostoru?
To je hlavní zdroj podezřelých transakcí, které do Česka přicházejí. Jiří Mazánek mluvil i o tom, že nás to poškozuje v očích zahraničních partnerů, například na úrovni Evropské unie. Právě boj proti praní špinavých peněz je totiž jednou z hlavních priorit Evropské unie a v Česku se to nedaří řešit.

Jak moc ztěžuje práci policistů fakt, že spousta lidí, kteří u nás špinavé peníze perou, operuje zejména v zahraničí?
Myslím, že to je jádro problému. Modus operandi je takový, že v Česku se založí bankovní účet, buď na fyzickou osobu, kdy se často využívají padělané doklady, nebo se založí na firmu či právnickou osobu. Firma má sídlo v České republice, ale zároveň může jít o skořápku, která ve skutečnosti nevykonává žádnou ekonomickou činnost. Na její bankovní účet pak přijde určitý obnos peněz, nejčastěji ze zemí bývalého Sovětského svazu, který je obratem zaslán do zahraničí. Takový je úmysl. V tento moment přijde Finanční analytický úřad, který identifikuje, že transakce je podezřelá, a finanční prostředky zmrazí. Zároveň podá podnět policii, která zahájí trestní řízení, peníze zajistí a začíná prověřovat. Pozve si k vysvětlení české aktéry, nechá si doložit smluvní kontrakty a potom začíná vyšetřovat v zahraničí. To je právě kámen úrazu, protože Česká policie je odkázaná na mezinárodní justiční spolupráci. Sama se nedostane do jiných zemí, aby tam mohla šetřit na vlastní pěst, ale je odkázaná na to, co jí poskytnou zahraniční partneři. Informace od nich bývají často neúplné nebo vágní a nedaří se dohledat ty, které policie potřebuje, tedy zdrojový trestný čin. Tím pádem police musí zrušit zajištění finančních prostředků a případ odložit.

Kauza Chemik

Když ses teď tématu věnovala, narazila jsi na nějaký ukázkový příklad, na kterém by šlo ilustrovat, jak celý mechanismus funguje a jak s tím potom čeští policisté nakládají?

Ukázkový případ se jmenuje kauza Chemik, kterému jsme se věnovali s kolegou Jakubem Mikelem z investigativní redakce Radiožurnálu. Šlo o to, že malá česká firma, která měla zajišťovat služby pro lidi s postižením, měla sídlo v bytovém domě v pražské Hostivaři a měla základní kapitál tisíc korun, získala v Rusku obří zakázku za čtyři miliardy korun na výstavbu komplexu pro hydrokrakování. To je poměrně složitý katalytický proces, během něhož se z ropy vyrábí motorová nafta, benzín a topné oleje. Jde o složitý petrochemický proces. Výstavbu komplexu měl zajistit drobný český podnikatel, který měl čtyři dodávky na převoz lidí na vozíčku a neměl s obdobným projektem žádné zkušenosti. Majitel a jednatel této společnosti Jakub Pobořil, do té doby podnikatel v dopravě pro vozíčkáře, následné papírování vyřídil během pár týdnů, což bylo také podezřelé. Jeden týden založil firmu, druhý týden založil účet v dolarech a třetí týden už na něm měl první zálohu a nebyly to vůbec malé peníze. Přišlo mu z Ruska 33 milionů dolarů a tyto peníze byly podle jeho tvrzení určeny jako záloha na nákup materiálu.

Takže drobný podnikatel měl dostat megazakázku, dá se říct, na výrobu nafty ze surové ropy, dostal na to spoustu peněz, ale, a to bylo podezřelé českým policistům, podnikal ve službách, které s tím vůbec neměly co dočinění.
Ten obchod nedával z ekonomického hlediska policii vůbec smysl, ale to hlavní, co ji zalarmovalo, bylo to, že firma chtěla peníze, respektive většinu, obratem poslat na švýcarský účet offshoreové společnosti. Jednalo se o společnost Forreston Enterprises, která měla ve Švýcarsku zřízený účet. Finanční analytický úřad kvůli tomu podal oznámení nebo podnět na NCOZ, která se případem začala obratem zabývat a částku, jež měla odejít do Švýcarska, zablokovala a začala případ vyšetřovat. V té chvíli policii začal velmi nelehký úkol, protože podle současné legislativy musí najít zdrojový trestný čin, což znamená, že by musela v Rusku najít, co se tam přesně stalo, nebo pravý původ peněz.

Právě ve zdrojovém trestném činu je kámen úrazu, protože policisté došli k závěru, že případ nese jasné znaky praní špinavých peněz, nedává z ekonomického hlediska smysl a existuje silné podezření, že dochází k zastírání pravého původu peněz. Zakázka navíc byla od ruské firmy Afipka, za kterou stojí ruský miliardář Michail Gucerijev, jenž je v současnosti pod sankcemi kvůli kontaktům s běloruským režimem. I to vzbudilo silné podezření, že jediným účelem je vyprat peníze z Ruska. Nicméně podnikatel Jakub Pobořil společně s obchodním partnerem Markem Stojaničem předložili platné smluvní kontrakty, které sice byly velmi obecné, bez časování a pečlivě vypracovaného harmonogramu, ale byly tam. Když policisté pátrali v dalších společnostech, u Afipky a Forreston Enterprises, tak jim potvrdili, že jsou už, dejme tomu, dva roky v kontaktu a na kontraktu se pracuje dlouhodobě. Smluvní vztahy tedy existovaly, což policii ztížili práci, ale v první řadě nebyla schopna dohledat zdrojový trestný čin. Nepodařilo se doložit, že někdo někoho uplatil, že peníze pocházely například z prodeje drog nebo z nějakých daňových úlev, byť policisté došli k závěru, že případ nese jasné znaky praní špinavých peněz, ale ve finále ho museli odložit.

Protistrana se bránila proti tomu, že by případ měl nést znaky praní špinavých peněz. Dohledal jsem si, že v kauze Chemik mělo jít o služby pro handicapované, a zástupci firmy argumentovali, že název společnosti je akronymem, který ve skutečnosti vyjadřuje tu pravou práci, kterou dělají, v čem podnikají. Ta společnost se jmenovala Handicap Services a akronym měl být Hydrocracking And Innovative Creative Aggregate Petrology Services, což dohromady dá Handicap Services... Ale řekni, bylo to pro policisty dostatečně vysvětlující?
Toto vysvětlení řekl Marko Stojanič po telefonu mému kolegovi Jakubu Mikelovi. V policejním protokolu jsem ho nedohledala, takže je otázka, kdy toto zdůvodnění vzniklo, jestli až po policejním vyšetřování... Je to vysvětlení, které vzbudí trochu údiv, a pro mě je to tak, že na tu zkratku jde napasovat v podstatě cokoliv. Ale v policejním protokolu, a to je zásadní, jsem to nedohledala.

Tento případ už je starý pět let, je z roku 2019. My jsme oba podnikatele aktuálně kontaktovali a zajímalo nás mimo jiné to, jak se k zakázce dostali, ale i jak to nakonec dopadlo. Pobořil říkal, že na kontraktu se pracovalo dva roky a když byl podepsán, tak byla založena speciální společnost Handicap Services, která byla koncipovaná jako dceřiná společnost té firmy, jež se zabývala službami pro postižené. Pobořil také říkal, že nepotřebuje titul z petrochemie, aby byl schopen nakoupit trubky a plynovací zařízení v Evropě, podle svých slov sázel na obchodní zkušenosti, protože dříve pracoval v bankovnictví, kde se měl seznámit se Stojaničem, který zase zajišťoval kontakty v rusky mluvícím prostředí. Spoléhali na to, že všechny materiály, služby a stavební práce budou outsourcovat a založí to jenom na svých obchodních a manažerských dovednostech. 

Stojanič i přiznal nebo připustil, že chápe, že celý obchod mohl působit pro policii trochu podezřele, ale odmítl, že by se dopustili čehokoliv nezákonného. Tvrdil, že na kontraktu se pracovalo dlouhodobě a důvod, proč plánovali většinu peněz obratem poslat ve prospěch konta ve Švýcarsku, byl, že chtěli peníze zhodnotit.

Chápu, proč to pro policisty byly podezřelé, protože to zní, jako kdyby zubař prodával traktory, což na první pohled podezřele patrně znělo a zní. Víme, kde nakonec skončily peníze z kauzy Chemik?
Ptali jsme se Pobořila a on tvrdí, že peníze se vrátily do ruské společnosti Afipka. Po policejním šetření, které trvalo zhruba rok, prý kontrakt nakonec padl a peníze poslali zpět do Ruska.

Potřebná legislativní změna

Jestli to chápu správně, tak tento příklad uvádíš proto, že Česko se stává evropskou pračkou peněz kvůli legislativě, která nás brzdí v tom, abychom mohli takové případy dostíhat. Policie musela případ odložit, protože nebyla schopná podle současné legislativy dohledat prapůvod trestné činnosti. Chápu to dobře?
Přesně tak, tato kauza je aktuálně ze strany policie zmiňována právě z toho důvodu, že ukázkově ilustruje, proč se policii nedaří postihovat praní špinavých peněz a proč je potřeba změnit legislativu. Hlavní problém je právě nutnost dohledávat zdrojový trestný čin, což se nedaří. Na Ministerstvu spravedlnosti aktuálně vzniká nová legislativa. Pro tyto potřeby byla ustanovena meziresortní skupina, kde jsou zastoupení lidé z resortu spravedlnosti, z Ministerstva vnitra, od policie, z Nejvyššího státního zastupitelství. V této pracovní skupině vznikl návrh, který hovoří o tom, že by nově mělo začít fungovat speciální trestní řízení, díky němuž by bylo možné odčerpat nelegální, podezřelý majetek nehledě na to, zda by byl odsouzený i jeho majitel. To znamená, že by se vedlo speciální trestní řízení namířené nikoliv proti osobě, ale jenom proti majetku a došlo by i k přenesení důkazního břemene. Nedokazovala by tedy policie, ale majitel podezřele nabytého majetku by musel u soudu věrohodně vysvětlit, jakým způsobem k němu přišel a jak s ním chce asi naložit. Pokud by to nevysvětlil, tak by úřady měly možnost majetek zabavit.

Ale toto už asi někde v zahraničí existuje, ne? Česká republika si jenom bere vzorový případ a překopírovává to k nám, je to tak?
Hlavní vzor pochází z Nizozemska, kde je možné odčerpat majetek nehledě na odsouzení pachatele. Touto právní úpravou už se inspirovalo Lotyšsko, protože tam byl před pěti lety velký skandál kolem třetí největší banky v zemi, ABLV, kde bylo odhaleno praní špinavých peněz ze zahraničí, konkrétně z Ruska a Severní Koreje, ve velkém. Skončilo to tehdy bohužel tragicky, protože jeden z oznamovatelů, tedy těch, kteří přišli na nelegální postupy v bance, za to zaplatil životem. Byl zastřelen na ulici několika ranami z kalašnikova. Byl to velký skandál a nakonec došlo k tomu, že se v Lotyšsku přijala právní úprava inspirovaná Nizozemskem, kdy se odčerpá nelegální majetek, pokud jeho majitel není schopen věrohodně vysvětlit jeho původ. Efekt to mělo takový, že došlo k velkému očištění bankovního sektoru. Mělo to i preventivní účinek, což je to, co si od připravované legislativy v Česku slibují zástupci bezpečnostní komunity. V Lotyšsku to znamenalo, že se praní špinavých peněz odklonilo do vedlejších zemí, mimo jiné i do České republiky. Představa je taková, že legislativa bude fungovat preventivně, a tím pádem se budou vyhýbat České republice.

Proti praní špinavých peněz brojí i Evropská unie. Letos schválila nařízení, kterým se zřizuje nový orgán pro boj proti praní peněz. Kdy bude v Česku připravena nová legislativa, finální podoba zákona?
Původně se mluvilo o tom, že by se to mělo stihnout do konce roku, aby to ještě prošlo  legislativním procesem do voleb, byť by to bylo velmi hraniční. Nakonec to podle mých aktuálních informací vypadá, že už do konce října by návrh měl být hotový a měl by jít na vládu. Nejdříve tedy půjde do legislativní rady vlády, potom by to měla schvalovat vláda a pak by to mělo jít do Sněmovny, takže by tam měla být i nějaká rezerva, aby se to stihlo do voleb schválit.

Kauza Chemik byla odložena – může to ještě nějak změnit, zvrátit, vyřešit nový chystaný zákon?
Myslím, že na tuto kauzu už to vliv nemá, ale může to zásadně pomoci do budoucna. Může to velmi ulehčit práci policie v podobných případech.