Taliban
Hnutí Taliban bylo uvedeno v život v provincii Majwand v jižním Afghánistánu prostřednictvím třicetičlenné skupiny studentů náboženství, kteří pocházeli z provincie Kandahár a Helmand. Jejich vůdcem byl jednooký pětatřicetiletý mulláh Muhammad Omar.
Taliban bojuje v malých skupinách zvaných laškar. To je afghánské označení pro kmenovou bojovou jednotku. Odhady hovoří o deseti až patnácti tisících příslušníků armády Talibanu a o obsazení 80 - 90 procent území. Taliban tedy ovládá většinu třetí nejchudší země světa.. Příslušníci Talibanu v černých turbanech se na veřejnosti objevují s páskami na čele v Noriegově stylu, s neholenou tváří, s ozbrojenými strážnými a s názory, které z Modrovouse dělají nevinné robátko. Nejsou to asi zlí lidé, jen jsou poněkud drsní. Na scénu vtrhli v prvním zářijovém týdnu roku 1994 ze své základny v Kandaháru. Jejich vůdcové jsou vybíráni především z kmenů v oblasti Durrání, které se ukrývají v odlehlých jižních provinciích Helmand a Uruzgan. Jsou považováni za prosté, ryzí lidi vedené velmi silně věřícími, ale kulturně izolovanými mulláhy (islámskými vzdělanci). Nejvyšším rozhodovacím orgánem Talibanu je šura, což má být údajně skupina třiceti lidí, která se však rozrůstá o vůdce z oblastí obsazovaných Talibanem. Vnitřní jádro šury je omezeno na osm členů.
V oblastech ovládaných Talibanem jsou zakázány všechny radovánky, protože nutí mládež vynechat některou z každodenních pěti modliteb. Ženy musí nosit pytlovitý závoj zakrývající celé tělo zvaný burqa a muži musí mít krátké vlasy a dlouhé vousy. Nejdrsnější je tradice veřejných poprav, kdy jsou příbuzní odsouzeného nuceni vykonat popravu nožem nebo samopalem. Většina zástupců tisku s oblibou prezentuje příslušníky hnutí Taliban jako nevzdělané hrdlořezy. Pravdou však je, že Taliban je nejméně Západem poznamenanou vládou v celé Asii a má jen velmi málo členů, kteří jsou profesionálními politiky. Jejich cílem je vyhlazení z vnějšku podporovaných frakcí a nastolení islámské vlády.
Bojovníci Talibanu nemají žádné uniformy ani výcvik, ale své věci jsou cele oddáni. První skupinou bojovníků jsou Pathani, kteří nejsou rodovou skupinou ďábelsky vyhlížejících mužů neustále číhajících v záloze podél afghánských hranic. Jsou skupinou kmenů, která tvoří asi 40 procent populace Afghánistánu a 13 procent obyvatelstva Pákistánu. Jejich láska ke zbraním, svobodě a dobrodružství je nejpopulárnějším rysem této skupiny, ale musí se jim přiznat i věrnost, upřímnost a čest. Druhou skupinu tvoří Afgháni - lidé, které CIA prostřednictvím pákistánské tajné služby najala a vycvičila pro boj s Rusy. Tito Afgháni jsou především obyvatelé Balúčistánu, Alžírska, Egypta, Saúdské Arábie, Filipín a Palestiny. Většina z nich se vrátila do své vlasti a působí zmatek všude po světě - od filipínské Zamboangy (Abu Sayyaf) po Alžír (GIA) a newyorský Manhattan (první pumový útok na Světové obchodní centrum).
Obě tyto skupiny byly dobře vycvičeny, sužovány chudobou a jsou zběhlé v umění střelby, zacházení s výbušninami a páchání teroru, což z nich udělalo žádané zboží i v jiných částech světa. Třetí skupinou nebo novou generací mudžáhedínů jsou výrostci, kteří dospívají ve špinavých uprchlických táborech Péšávaru a Kvéty. Jsou to lidé, kteří od mládí zažívají brutalitu mocipánů a ctí pověst Talibanu.
