Ukázky snímků z filmu Persona a Sedmá pečeť | AČFK

Ingmar Bergman
100 let od narození velikána hraného filmu - žebříčky, diskuse, fotogalerie

Čtěte celý článek


Ingmar Bergman by měl 14. července 2018 100 let. Připomeňte si jeho dílo, podívejte se na 10 nejhodnocenějších filmů podle IMDB, ČSFD a Allocine. Přečtěte si, co o něm říká Jan Humboldt z nadace Ingmara Bergmana v rozhovoru s Pavlem Sladkým, anebo jak ho zpětně hodnotí kritici v diskusi stanice Vltava.
Připravili jsme pro vás i fotogalerii a přehled filmů, které můžete vidět na Letní filmové škole v Uherském Hradišti nebo v televizi.


Ingmar Bergman
*14. 7. 1918 — †30. 7. 2007

Ingmar Bergman na snímku z roku 1989 | Zdroj: Profimedia

Ingmar Bergman patří bezpochyby mezi nejznámější švédské osobnosti. Není jen nejpřednějším tvůrcem švédského filmu, ale je obecně považován za jednu ze zásadních osobností celé historie kinematografického umění. Řadí se do poměrně malé, exkluzivní skupinky filmařů – Fellini, Antonioni, Tarkovskij – jejichž příjmení jen málokdy potřebuje upřesnění křestním jménem: „Bergman“ je koncept, jakási obchodní známka sama o sobě. Bergmanova kariéra filmového tvůrce je jedinečná už svým rozsahem. Od svého režisérského debutu v Krizi (Kris, 1946) až k Fanny a Alexandrovi (Fanny och Alexander, 1982) stihl natočit více než čtyřicet filmů, mezi nimi takové, jako jsou kupříkladu Večer kejklířů (Gycklarnas afton, 1953), Sedmá pečeť (Det sjunde inseglet, 1957), Lesní jahody (Smultronstället, 1957), Mlčení (Tystnaden, 1963) a Persona (Persona, 1966), které jsou považovány za absolutní klasiku filmového plátna. Co je ale na Bergmanovi skutečně unikátní a co mu dopomohlo ke světové slávě, je jeho schopnost využít masmédium filmu, které je zároveň průmyslem i uměním, jako hluboce niternou formu vyjádření, schopnou stejně dobře zachytit hmatatelnou dějovou linii jako existenciální a psychologické problémy. Paralelně se svou filmovou dráhou Bergman rovněž působil v oblasti divadla, kde režíroval nespočet her ve Švédsku i v zahraničí. Svou kariéru divadelního režiséra započal již jako mladý student a zůstal jí věrný až téměř do posledních let svého života. S divadlem se rozloučil poslední inscenací v roce 2002. „Z divadla mě budou muset vynést nohama napřed,“ vyjádřil se Bergman.

Maaret Koskinen
Převzato ze stránek Letní fimové školy 2018, která pořádá Retrospektivu Ingmara Bergmana

Filmy režírované Ingmarem Bergmanem
Rok Film
2007Spöksonaten (TV)
2003Saraband (TV)
2000Bildmakarna (TV)
1997Larmar och gör sig till (TV)
1996Harald & Harald (TV)
1995Sista skriket (TV)
1993Backanterna (TV)
1992Markisinnan de Sade (TV)
1986De två saliga (TV)
1985Dom Juan (TV)
1984Po zkoušce (TV)
1983Hustruskolan (TV)
1982Fanny a Alexandr
1980Ze života loutek (TV)
1978Podzimní sonáta
1977Hadí vejce
1976De fördömda kvinnornas dans
 Tváří v tvář
1974Kouzelná flétna
 Misantropen (TV)
1973Scény z manželského života
1972Šepoty a výkřiky
1971Dotek
1969Náruživost
 Obřad (TV)
1968Hanba
 Hodina vlků
1967Stimulantia
1966Persona
1964A co všechny ty ženy
1963Ett drömspel (TV)
 Hosté Večeře Páně
 Mlčení
1961Jako v zrcadle
1960Oväder (TV)
 Pramen panny
 Ďáblovo oko
1958Než se rozední
 Rabies (TV)
 Tvář
 Venetianskan (TV)
1957Herr Sleeman kommer (TV)
 Lesní jahody
 Sedmá pečeť
1955Sny žen
 Úsměvy letní noci
1954Lekce v lásce
1953Léto s Monikou
 Večer kejklířů
1952Čekající ženy
1951Letní sen
1950U nás se to stát nemůže
 Za štěstím
1949Vězení
 Žízeň
1948Hudba v temnotách
 Přístav
1947Loď do Indie
1946Krize
 Prší nám na lásku
Zdroje: ČSFD a IMDB


Zpět nahoru ↑

Nejlepší Bergmanovy filmy

Žebříčky nejlepších 10 snímků podle serverů IMDB, Allocine a ČSFD.

10 nejlepších filmů podle ČSFD
Film Rok Hodnocení
1. Fanny a Alexandr 1982 85 %
2. Scény z manželského života 1973 85 %
3. Ze života loutek 1980 85 %
4. Lesní jahody 1957 84 %
5. Sedmá pečeť 1957 84 %
6. Podzimní sonáta 1978 84 %
7. Hanba 1968 84 %
8. Hosté Večeře Páně 1963 84 %
9. Mlčení 1968 83 %
10. Persona 1966 83 %
10 nejlepších filmů podle Allocine.fr
Film Rok Hodnocení
1. Fanny a Alexandr 1982 4,1
2. Persona 1966 4,1
3. Sedmá pečeť 1957 4,0
4. Scény z manželského života 1973 4,0
5. Léto s Monikou 1953 4,0
6. Podzimní sonáta 1978 4,0
7. Pramen panny 1960 8,1
8. Hadí vejce 1977 3,9
9. Úsměvy letní noci 1955 3,7
10. Jako v zrcadle 1957 3,7
10 nejlepších filmů podle IMDB.com
Film Rok Hodnocení
1. Scény z manželského života 1973 8,5
2. Podzimní sonáta 1978 8,3
3. Sedmá pečeť 1957 8,2
4. Lesní jahody 1957 8,2
5. Persona 1966 8,1
6. Fanny a Alexandr 1982 8,1
7. Šepoty a výkřiky 1972 8,1
8. Pramen panny 1960 3,9
9. Jako v zrcadle 1961 8,1
10. Hosté Večeře Páně 1963 8,1

Ingmar Bergman 100

Stanice Vltava připravila ke 100. výročí narození Ingmara Bergmana speciální vydání pořadu Reflexe: Film!. Pořad připravila Šárka Gmiterková a Pavel Sladký.

Přehrát

00:00 / 50:01

Reflexe: Film! Speciál. Ingmar Bergman 100. (ČRo Vltava 11. 7. 2018)

Vrcholy z díla Ingmara Bergmana (výběr z pořadu)

Které filmy vzývaného švédského divadelního a filmového režiséra se vryjí do paměti a už tam zůstanou? Čeho si na nich cení domácí filmoví historici a publicisté, a co naopak vnímají jako problematické? Diskuse se účastnili Stanislava Přádná z Katedry filmových studií Univerzity Karlovy a Jaromír Blažejovský z brněnského ústavu filmu a audiovizuální kultury a představují své zásadní tituly z Bergmanovy filmografie. Svůj pohled na vybrané tituly z díla švédského autora připojují také autoři a moderátoři filmových reflexí Šárka Gmiterková a Pavel Sladký.

Stanislava Přádná:

„Asi nikdy nezapomenu na svůj první dojem z Lesních jahod, to byl vůbec první Bergman, kterého jsem viděla někdy v roce 1970 v průběhu studií na fakultě. Pocit toho prostředí, děje a prolínání reality a snové vrstvy byl pro mě něčím tak ohromující, že se mnou zůstal, kdykoliv jsem pak Lesní jahody viděla znovu. Šepoty a výkřiky považuji za Bergmanovo mistrovské dílo vzhledem k tomu, o čem vypovídá a jak. Stejně velký dojem na mě udělala i Hodina vlků a samozřejmě také Bergmanův epilog Fanny a Alexander. Člověk by očekával u tvůrce vyrovnávajícího se jak se sebou samým, tak s filmem jako médiem něco docela jiného. Je to pohádková tragikomedie, v něčem vyčištěná od všeho zla, které, pakliže se objeví, tak je potrestáno nebo se dostává do pozice, která nás baví. Rozhodně už to není ten Bergman známý z jeho vrcholných, temných a pochmurných filmů.“

Jaromír Blažejovský:

„Pro mě první setkání s Ingmarem Bergmanem byla Sedmá pečeť a ten film na mě zapůsobil tak ohromujícím dojmem, že když jsem vylezl z kina, tak jsem měl chuť plazit se v prachu země – prostě se mnou ten film cloumal i fyzicky. Potom se stalo něco zvláštního. Asi půl roku na to jsem viděl filmy Andreje Tarkovského Andrej Rublev a Solaris a najednou mi Tarkovskij toho Bergmana zastínil. Nadále jsem chodil na Bergmanovy filmy do Filmového klubu a viděl jsem Hodinu vlků, Hanbu a Tváří v tvář, ale nikdy jsem nezažil tak ohromující zážitek jako v případě Sedmé pečeti. Mnoho let jsem Bergmanem nijak zvlášť nežil; studenti ho po mně často chtěli a já jsem jim říkal, ať si ho nastudují sami, ty filmy jsou dostupné, spousta věcí vyšla v češtině a budeme se raději bavit o něčem zajímavějším. Až teprve loni jsem si řekl, že je načase se k Bergmanovi vrátit a vyrovnat se s ním. A při tomto návratu jsem zažil několik objevů. Jeden z nich byl film Úsměvy letní noci. Já jsem ho sice kdysi viděl, ale nepřišel mi nijak zvláštní nebo zasahující, ale až teď, z perspektivy mnohem širší životní zkušenosti jsem docenil, jak moudrý film to je.“

Pavel Sladký:

„Šepoty a výkřiky jsou film, který mě strašně zasáhl a dokonale umlčel, takže žádné šepoty ani výkřiky. Se skupinou kamarádů jsme se vypotáceli z kina a jen jsme tiše seděli a zírali na sebe – tak silně, téměř fyzicky do mě Bergman dokázal tnout. Druhým zásadním filmem byla Persona, zejména kvůli úvodní, poeticky snové sekvenci a kvůli tomu, jakým způsobem se celým filmem prolínají motivy spojené s oběma hlavními hrdinkami. Přijde mi, že Bergman dovede v každé jednotlivé vteřině tohoto snímku být napřed, nikdy jsem nedokázal číst jeho záměry a celkově mě tenhle snímek ohromil.“

Šárka Gmiterková

„Musím se přiznat, že mám s tvorbou Ingmara Bergmana problém. Cestu k jeho další tvorbě mi uzavřely dva filmy, Persona a Mlčení. Přijde mi, že všechny motivy rozvíjí a postavy staví na bázi dost čitelných polarit. Jsem si vědomá toho, že ty filmy jistě mají vrstvy, ale pro mě jsou přebité sadami až příliš snadných protikladů. Ženské postavy Bergman rozvíjí jako zřejmé protipóly – postava živočišná proti intelektuální, figura hedonistická proti emocionální – a podobně tento autor pracuje s mizanscénou, kterou staví jako protiklad exteriéru a interiéru, světla a stínu, věcí vnitřních a vnějších. Pro mě jsou zkrátka tyhle filmy příliš zjevné v tom, co dělají.“

Bergman mi zavolal a nadával. Testoval si mě, vypráví o slavném Švédovi ředitel Nadace Ingmara Bergmana

Švédský filmový historik Jan Holmberg je ředitelem Nadace Ingmara Bergmana a má značný podíl na oslavách 100 let od narození jednoho z nejslavnějších režisérů historie. V rozhovoru pro Vltavu popisuje Bergmana jako režiséra i jako otce a spolupracovníka.

Jan Holmberg

Švédský filmový historik Jan Holmberg (1970 *) je ředitelem Nadace Ingmara Bergmana od roku 2010. Významně se podílí na oslavách 100. výročí narození Ingmara Bergmana.

Hlavním cílem Nadace je spravovat archivy Ingmara Bergmana, představuje svoji práci Holmberg. „Uchovával si veškeré své pracovní materiály a vzhledem k tomu, že si sám psal scénáře, nechal si nejen všechny původní rukopisy, ale také jejich koncepty a technické scénáře a další věci. Máme také jeho korespondenci, což je zhruba 10 tisíc dopisů, které on sám napsal nebo je dostal, dále obchodní dokumenty a fotografie. Ingmar Bergman nám dal nejenom samotné předměty, ale také práva k rukopisům, a to z toho důvodu, aby nadace byla ekonomicky udržitelná, protože nemáme žádnou vládní podporu ani nic podobného. Jsme v soukromém vlastnictví a finance, které máme, pochází v celé výši z autorských poplatků, když například někdo udělá divadelní adaptaci Bergmanova rukopisu. Bergman je v současnosti, k mému překvapení a určitě by to překvapilo i jeho, jedním z nejvíce hraných divadelních autorů v Evropě. Každý rok je po světě zinscenováno zhruba 60 nových představení Bergmanových děl.

Ingmar Bergman jednou řekl, že si toho ze svého soukromého života moc nepamatuje, protože byl příliš zavalen prací. Raději by prý svůj soukromý život zrekonstruoval ze své práce, z toho, co zanechal ve scénářích, knihách a jinde. Bylo by to možné? Dala by se z toho, co nadaci zanechal, zrekonstruovat jeho osobnost a soukromý život?
Ano, myslím, že v jeho případě by to šlo. Většinou je rozumné umělce a jejich osobu oddělovat a nesnažit se v práci pátrat po jejich skutečném životě. Ale u Bergmana to tak musíte udělat, protože jeho práce a život jsou natolik provázány, že nikdy vlastně nevíte, kde jedna věc končí a začíná druhá. Pracoval opravdu hodně a byl neskutečně plodný. Natočil nějakých 60 filmů a produkoval zhruba 170 divadelních představení. Pracoval neustále. Ale je také pravda, že život, který vedl, byl do velké míry výsledkem jeho práce. A samozřejmě tomu bylo i naopak. Jeho filmy a další kreativní práce byly inspirovány jeho životem. A jak jsem říkal, je naprosto nemožné tyto dvě oblasti oddělit. Už jsem o těch slovech, které zmiňujete, slyšel dříve. Ve skutečnosti mluvil mnohem více bez obalu než vy. Vy jste byl poměrně diplomatický. Řekl, že si nepamatuje, kdy se mu narodily děti, ale pamatuje si, kdy přišly do kin jeho filmy. Podle mě trochu přeháněl, aby tomu dodal dramatický nádech. Protože všem, kdo to slyší, kromě jeho dětí samozřejmě, přijde takové vyjádření super. Pro někoho, kdo natáčel zhruba jeden film ročně je to také způsob, jak mít přehled o čase. A čas je samozřejmě hlavní téma jeho práce. Neustále se zajímal o to, jak funguje čas. Myslím, že jde hlavně o samotné prohlášení než o to, že asi nebyl ten nejlepší otec na světě.

Jaký byl podle vás jako člověk? Říkalo se o něm, že byl velmi drsný, uměl se na place i v rodinném kruhu pořádně rozčílit. Kolují o tom příběhy. Herci, které Bergman miloval, ho často hájí, ale i blízcí spolupracovníci jako Sven Nykvist občas vypráví o jeho výbuších vzteku při natáčení.
Existuje rozhodně mnoho historek o jeho záchvatech vzteku, zuřivosti a jak ječel na lidi. Ale koluje minimálně stejný počet příběhů o tom, jak pro své spolupracovníky a herce vytvořil prostor a atmosféru, kde se cítili bezpečně. Zdá se, že jakmile mu někdo, kdo nedělal to, co se od něj očekávalo, narušil celý systém, tak vybuchl.

Jan Holmberg, ředitel Nadace Ingmara Bergmana, na návštěvě Letní filmové školy v Uherském Hradišti | Foto: Marek Malůšek

Švédsko je nesmírně malá země a Bergman byl velmi význačný umělec. Určitě byly doby, kdy nemohl otevřít noviny, aniž by si tam o sobě něco nepřečetl. A s tím přichází moc a také se člověk najednou ocitne v pozici, kdy může o něco požádat a ono se mu to vyplní. Myslím, že když po svém okolí něco chtěl, tak to ostatní vykonali. Ale i když protestovali, tak prý nebyl tak démonický, jak si lidé myslí. Respektoval názor ostatních a probral to s nimi. Minimálně občas.
Mám k tomu osobní příběh, který je poměrně krátký, ale dost vypovídající. Když jsem byl nově jmenován ředitelem švédské filmotéky, dělali jsme Bergmanovi retrospektivu. Já věděl, že existuje film Sant händer inte här, jehož název by se dal do angličtiny přeložit jako High Tension (U nás se to stát nemůže, 1950), o kterém Bergman prohlásil, že nemá být promítán na veřejnosti, protože ho považoval za hodně špatný. Je to špionský thriller a velmi neobvyklý bergmanovský film. On s ním nebyl vůbec spokojený, takže nechtěl, aby se promítal. Ale já jsem ho samozřejmě promítnout chtěl, protože jsem měl v úmyslu ukázat celé jeho dílo. Věděl jsem, že kdybych se ho zeptal přímo, tak by odmítl. Takže jsem mu prohnaně napsal dopis, že chci promítat všechny jeho filmy a doufám, že mu to nevadí. Když jsem nedostal odpověď, tak jsem to považoval za svolení. Takže jsme ten film promítli. A druhý den ráno po tomto promítání ve Stockholmu jsem přišel do kanceláře a paní na telefonní ústředně mi řekla, že mi volal Ingmar Bergman a zněl vzteky bez sebe. Tak jsem mu zavolal zpět. V životě jsem neměl takový strach. Zahájil tím, že řekl: „Slyšel jsem, že promítáte mé filmy, ale nepromítáte U nás se to stát nemůže, že?“ Jenže my jsme ten film dávali den předtím, takže jsem neměl na výběr a musel mu odpovědět: „Vlastně jsme ho promítali včera.“ Začal strašně nadávat. Ve Švédsku se vědělo, že hodně nadává, je sprostý a vulgární. Řekl mi: „Vždyť víte, že se ten film nesmí promítat!“ A za tím následovalo spousta nadávek. „Opakoval jsem to lidem xkrát.“ Odpověděl jsem mu: „Já jsem se vás ale ptal. Napsal jsem vám dopis a vy jste neodpověděl, tak jsem měl pocit, že mi dáváte svolení.“ „Aha, vy jste mi napsal, tak v tom případě je to moje chyba.“ A pak začal mluvit o něčem jiném a hezky jsme si popovídali. Podle mě si mě zkoušel, protože samozřejmě nevěřím na náhodu. Nemyslím si, že by mi jen tak náhodou zavolal den po tom promítání. Kdyby mi zavolal den před ním, tak bych to promítání s radostí sám zrušil, kdyby to bylo nutné, abych ho nenaštval. Ale dnes jsem absolutně přesvědčený, že si chtěl jenom vyzkoušet, jak budu v takové situaci reagovat, a vypadá to, že jsem zkouškou prošel. Nelhal jsem mu, ale přiznal jsem, že jsme film promítali a pak ho požádal o pochopení, protože mi nikdy neodpověděl na dopis.

Ve svých pamětech Laterna magica píše: „Neznám toho člověka, kterým jsem byl před čtyřiceti lety. A i když jsem ho znal a byli jsme nuceni spolupracovat, tak jsem ho nikdy neměl moc rád.“ A to podle mě platí pro nás pro všechny, ne?

Jen mně ještě není čtyřicet.
Ale jednou vám bude. A i když je člověku třicet, tak má problém pochopit toho malého chlapce, kterým kdysi byl.

Uběhlo 100 let od narození Ingmara Bergmana. Chystáte s nadací něco speciálního?
Ano, rozhodně. Podle mě lze bez obav říct, že to bude jedno z největších jubileí, které bylo kdy věnováno filmaři. Samozřejmě se konají retrospektivy jeho filmů ve velkých filmotékách a na festivalech, včetně Uherského Hradiště, a mnoho dalších různých akcí po celém světě. Jak už jsem říkal, psal také divadelní hry, takže příští rok bude mít premiéru mnoho divadelních představení, a to od Los Angeles po Šanghaj, od Jihoafrické republiky až po severní Norsko. Opravdu po celém světě. Také vyjdou Bergmanovy texty, z nichž některé zatím nebyly nikdy publikovány. Bude se konat mnoho akcí inspirovaných jeho prací, například minimálně tři nebo čtyři taneční představení i hudební programy. Královské dramatické divadlo ve Stockholmu uspořádá čtvrtý, a doposud největší, ročník Bergmanova festivalu. A to zdaleka není vše. Bude to obrovské.

Rozhovor pro stanici Vltava připravil Pavel Sladký.

Fotogalerie

Výběr snímků ze slavných filmů.
Fotografie poskytla Asociace českých filmových klubů.


PERSONA

Snímek z roku 1966 s Bibi Andersson a Liv Ulmann v hlavních rolích.


Fanny a Alexandr

Snímek z roku 1982 oceňují diváci jako jeden z vůbec nejlepších Bergmanových počinů.


Sedmá pečeť

Snímek z roku 1957 s Maxem von Sydow, Guunar Björnstrandem a Bengt Ekerot v hlavních rolích.


Mlčení

Film z roku 1963 zachycuje odcizení mezi vlastními sestrami Annou a Ester očima syna jedné z nich.


Hodina vlků

Liv Ullman jako Alma a Max von Sydow, výtvarník a její manžel, přijíždějí na ostrov Fårö, na kterém se prohlubuje rozdílnost živé Almy a duševně nemocného umělce.

Kam na Bergmana

Televize

Bergman v televizi
Datum Čas Stanice Film
Středa 11. 7. 20:30 ČT Art Ingmar Bergman - tvář bez masky (dokument FR)
Čtvrtek 12. 7. 1:05 ČT Art Hadí vejce
Neděle 15. 7. 0:15 ČT Art Ingmar Bergman - tvář bez masky (dokument FR)
Úterý 17. 7. 20:20 ČT Art Fanny a Alexandr

Kino

Letní filmová škola v Uherském Hradišti
Datum Čas Kino Film
Pátek 27. 7. 20:30 Kino Hvězda Sedmá pečeť
Sobota 28. 7. 9:00 Reduta 1 Podzimní sonáta
Sobota 28. 7. 11:30 Klub kultury 1 Hosté večeře Páně
Sobota 28. 7. 16:00 Divadelní/literární stan Ingmar Bergman: Sarabanda
Sobota 28. 7. 21:00 Klub kultury 1 Šepoty a výkřiky
Neděle 29. 7. 11:30 Klub kultury 1 Tvář
Neděle 29. 7. 14:00 Kino Mír Úsměvy letní noci
Neděle 29. 7. 17:30 Reduta 1 Po zkoušce
Pondělí 30. 7. 11:30 Reduta 1 Mlčení
Pondělí 30. 7. 14:00 Kino Mír Hosté večeře Páně
Pondělí 30. 7. 17:00 Slovácké divadlo Scény z manželského života
Úterý 31. 7. 9:00 Klub kultury 1 Hodina vlků
Úterý 31. 7. 11:30 Kino Mír Šepoty a výkřiky
Úterý 31. 7. 14:30 Slovácké divadlo Ze života loutek
Úterý 31. 7. 21:30 Sportovní hala Lesní jahody
Středa 1. 8. 11:30 Kino Mír Tvář
Středa 1. 8. 15:30 Klub kultury 2 Persona
Středa 1. 8. 18:00 Sportovní hala Film
Středa 1. 8. 23:30 Slovácké divadlo Úsměvy letní noci
Čtvrtek 2. 8. 8:30 Kino Hvězda Sedmá pečeť
Čtvrtek 2. 8. 11:30 Kino Mír Mlčení
Čtvrtek 2. 8. 17:00 Kino Mír Ze života loutek
Pátek 3. 8. 8:30 Kino Hvězda Lesní jahody
Pátek 3. 8. 11:30 Reduta 1 Podzimní sonáta
Pátek 3. 8. 15:30 Klub kultury 1 Hodina vlků
Pátek 3. 8. 17:00 Reduta 1 Kouzelná flétna
Sobota 4. 8. 9:00 Klub kultury 1 Persona
Sobota 4. 8. 17:00 Slovácké divadlo Fanny a Alexander
Sobota 4. 8. 23:30 Slovácké divadlo Po zkoušce


Zpět nahoru ↑