Arcade Fire: když se z kapely stává instituce

Na velký úspěch se adekvátně zareagovat nedá: po salvách nadšení zůstávají nestydatá očekávání publika i kritiky, která většinu muzikantů (a indie-rockových kapel především) srazí do kolen. Kanadský soubor Arcade Fire, srocený kolem nepřeslechnutelného frontmana Wina Butlera, představuje v tomto ohledu výjimku: ačkoli neuvěřitelně vyzrálý debut Funeral zůstává jejich dosavadním zenitem, i aktuální třetí album The Suburbs - mnoha problémům navzdory - překračuje kvalitativní laťku většiny žánrové konkurence.

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Arcade Fire

Arcade Fire | Foto: Press kit

Pokud Funeral zkoumal bolestivé přechody mezi láskou a ztrátou, dětstvím a dospělostí, životem a smrtí, Neon Bible už připisoval k starému rockovému zákonu nové zlobné kapitoly: ambiciózní nahrávka byla převážně úspěšným pokusem muzikantů dostát nárokům auditoria, zachovat si tvář a zároveň znít ještě o poznání majestátněji než dřív. Novinka The Suburbs má v sobě všechnu ponurou teatralitu předchozích dvou alb, a zároveň je zřetelným krokem k tomu, aby se z kapely stala instituce.

Přehrát

00:00 / 00:00

Arcade Fire: když se z kapely stává instituce

Silou Arcade Fire vždycky bylo vkusné zacházení s patosem, což je disciplína, kterou ovládá jen málokdo. Jejich nápaditě aranžovaný orchestrální pop-rock je zpravidla dostatečně rafinovaný a prožitý; dost na to, aby prudká emocionalita písní nepůsobila nadmíru přepjatě. Pompéznost a epické rozměry jejich nahrávek by u jiné skupiny zněly zákonitě naprosto směšně. Arcade Fire se ale i tady (až na pár výjimek) dokážou této citové rozbahněnosti vyhýbat a komponovat hudbu, která posluchače strhne. To samé už bohužel nelze říct o textech.

Arcade Fire - Suburbs | Foto: Merge Records

Politicky zabarvené koncepční album by chtělo být seriózní kritikou předměstské existence a dusivě měšťáckého životního stylu, jenže tentokrát jsou Butlerovy texty ve své okázalé pošmournosti až příliš monotónní. Pojmy jsou tu použity jen vágně, absence nadhledu někdy plodí pouze plané naříkání. Přemítání o pustotě života na předměstí jako by samo tonulo v horlivě popisované nudě.



Tvorba Arcade Fire se na nejproblematičtějších místech nové desky zatím nejvíc přiblížila kategorii zvané midcult: lehce úpadkové napodobenině náročného umění. I kanadský ansámbl tady vychází z masové kultury, ale přejímá motivy, postupy a myšlenky z kultury vyšší. Vytěžuje závažná témata, která ale místy banalizuje a nechtěně proměňuje v kýč.

Arcade Fire   | Foto: Press kit

Přestože si Arcade Fire na koncepční rovině tak úplně nevědí rady a šestnáct skladeb dává dohromady přeci jen krapet nadsazenou stopáž, lze považovat The Suburbs za úspěšný krok (po němž přijde další napětí, kam bude kanadská emocionální úderka směřovat dál). Hudebně stimulující, poutavé a přiměřeně chytré album s chybami je pořád ještě víc, než co dokáže většina současných indie-rokových spolků nabídnout.

Aleš Stuchlý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme