Izrael jako očkovací premiant? Vakcinace je tu neuvěřitelně dobře zorganizovaná, říká publicistka z Jeruzaléma

Natašo, odborníci se shodují, že izraelská vakcinační kampaň je v tuto chvíli jednoznačně nejpokročilejší na světě. Pojďme připomenout, jak se to stalo. Jak kampaň probíhá, jak se povedlo ji takto posunout?
Vakcinační kampaň začala v Izraeli 19. prosince. Od té doby se víc než 47 procent obyvatel povedlo naočkovat jednou dávkou, 32 procent obyvatel má už dvě dávky. Probíhá to velmi úspěšně, velmi intenzivně. Je neuvěřitelné, jak dobře je tato kampaň zorganizovaná, protože Izrael není Německo, ale přeci jen v tomto ohledu je to celkem úspěch.

Jak se podařilo očkování tak efektivně zorganizovat? Ze zahraničí, je ta kampaň opravdu viděna jako jednoznačný úspěch. Které aspekty se tak zadařily? A které se nakonec nezdařily, o kterých tu nemusíme vědět?
Myslím, že jsou takové dva, možná tři faktory, proč je ta kampaň tak úspěšná. Za prvé - velká politická vůle. Izraelský premiér Benjamin Netanjahu tlačil od začátku na to, aby se udělalo vše pro úspěch kampaně. Samozřejmě jeho motivy nebyly jen pro dobro země, týkají se i předvolební kampaně. Ale důležitý je výsledek.

Druhý důvod je ten, že čtyři izraelské zdravotní pojišťovny, které pokrývají všechny obyvatele v zemi jsou velmi dobře organizované. Koncem 90. let se izraelské zdravotní pojišťovny rozhodly přejít na digitální systém. A od začátku nultých let byly všechny informace o zdraví každého Izraelce ukládané do počítačů - ať už návštěva lékaře, recept, procedura apod. Takže každý lékař má přístup k celkovému obrazu vašeho zdravotního stavu. A tento digitální systém také velmi pomohl při současné úspěšné vakcinační kampani. Velmi dobrá spolupráce je i mezi zdravotními pojišťovnami a městskými samosprávami, které poskytly místa, kde očkování může probíhat. Například velká sportoviště, kulturní instituce, někde dokonce v galeriích. To vše napomohlo velmi dobré organizaci. A zároveň ochota Izraelců se očkovat. Předtím nebyla moc vysoká, lidé měli obavy, protože to bylo něco nového, nikdy předtím se ta vakcína nepoužila. Je tu přirozená lidská obava z něčeho neznámého. Kampaň se ale rozběhla a lidé viděli, že jejich známí, příbuzní, kolegové se dávají očkovat a nic hrozného se nestane. Ty průvodní příznaky po očkování jsou velmi malé, až skoro zanedbatelné. Trošku silnější jsou po druhé dávce, například se lidé cítí jeden den špatně, bolí je hodně ruka, případně mají zimnici. Ale to vše přejde po dni. Lidé se navzájem inspirovali v tom, že se dávají očkovat. Skoro z toho byli „high“, byla z toho celá kampaň a všichni chtěli být hrozně rychle naočkovaní. To velmi pomohlo rozběhnutí. To je první věc.

Třetí je ta, že očkovat se je velmi jednoduché. Dostanete smsku ze zdravotní pojišťovny, přihlásíte se a jdete se očkovat. To probíhá ve všech centrech velmi rychle, za pár minut jste očkovaná. Kampaň byla rozdělená podle věku a samozřejmě jako první se očkovali zdravotníci, sociální pracovníci, potom nejstarší obyvatelé od 65 let. Postupně se věková hranice snižovala. Mnozí lidé ani nemuseli dostat sms. Když věděli, že se mohou jít očkovat, tak se jednoduše přihlásili. Je pravda, že mnohým starším lidem museli pomáhat příbuzní, protože většina kroků probíhala digitálně. Ale bylo a je možné se objednat i po telefonu.

Nejstarších obyvatel Izraele je v tuto chvíli očkovaných 85 procent. U zbytku lidí se teď řeší, jak se k nim dostat a proč se nepřišli očkovat, jestli bude potřeba je navštěvovat. Zdravotní pojišťovny jim volají a snaží se je přesvědčit. Když nemohou přijít, jedou je naočkovat k nim domů. Ale co se týká mladšího obyvatelstva, už to neprobíhá tak hladce. Protože se ukázalo, že Izraelci, kteří se chtěli naočkovat, už očkovaní jsou. Denní počty naočkovaných lidí se v posledních týdnech snižují, protože lidé pod 50 a hlavně pod 35 let věku jsou si jistější tím, že jsou mladí a průběh choroby u nich nebude tak hrozný. A nejsou až tak ochotní se dát očkovat. Počty mladých jsou asi 25 procent očkovaných u mladých do 35 let. A do 50 let možná 40 procent. To je teď velká výzva, která se řeší poslední tři až čtyři týdny, jak přesvědčit tuto část obyvatelstva, aby se též očkovali.

Začaly různé kampaně na sociálních sítích, obvolávají se lidé. Důvody jsou různé. Část obyvatelstva je proti vakcínám a šíří různé dezinformační kampaně hlavně na sociálních sítích. Proti tomu už Izrael začal zasahovat. Protože pokud nebude asi 70 nebo 80 procent obyvatel očkovaných, aby došlo k masové, stádní imunitě, tak ještě nejsme u konce.

Jedním z problémů, na který narážela EU přinejmenším v začátku té očkovací kampaně, byl nedostatek vakcín. Jak se podařilo vyjednat Izraeli vakcíny? Jaké očkovací látky se v tuto chvíli používají?
Doteď jsou Izraelci očkovaní hlavně Pfizerem, poslední zásilka milion a půl vakcín má přijít v nejbližších dvou týdnech. Původně bylo dohodnutých deset milionů dávek, to znamená pro pět milionů lidí. A další Izraelci se budou očkovat Modernou. Ta má začít přicházet v březnu. A jak se to podařilo? Jak jsem už zmínila, izraelský premiér Benjamin Netanjahu si v určitém momentě uvědomil, že pokud se mu podaří vakcinovat většinu Izraelců, bude si to moct připsat jako úspěch a velmi mu to pomůže ve volbách. To ho asi dost zmobilizovalo a skutečně udělal všechno pro to, abychom získali těch 10 milionů dávek.

Samozřejmě asi i Pfizer měl své důvody, proč byl ochotný se tak rychle s Izraelem dohodnout. Izrael má asi 9,5 milionu obyvatel, což je daleko menší počet než celá EU, takže ta dohoda byla jednodušší. Na druhé straně právě to, že izraelské zdravotní pojišťovny jsou digitalizované a je možnost podle digitálních dat analyzovat úspěch vakcinační kampaně, pomohlo k tomu, že Pfizer byl ochotný Izraeli dodat tak velké množství dávek v rychlém čase. Protože Izrael se zároveň stává jakýmsi testem pro celý svět. Je to malá země, má zdravotní pojišťovny pro všechny obyvatele, velmi dobře organizovaný zdravotní systém a obrovské množství dat, která bude moct použít pro zjištění efektivity vakcíny.

Izraelskou dohodu s Pfizerem tu velmi probrala média, protože zpočátku nebylo úplně jasné, jaké informaci se Izrael zavázal firmě poskytnout. To vyvolalo obavy týkající se ochrany osobních dat, takže proběhla velká debata o tom, jestli je důležitější možnost analyzovat obrovské množství informací, které Izrael získal díky vakcinační kampani. Což by mohlo zase zlepší pomoct zlepšit efektivnost této vakcíny pro další použití po celém světě. Anebo jestli je důležitější ochránit soukromí pacientů, protože jde o velmi citlivé informace týkající se zdraví pacientů. Obavy veřejnosti a kritika vedly k tomu, že nakonec ta dohoda s Pfizerem byla zveřejněna. V ní se uvádí, jaké epidemiologické informace Pfizer přesně získává, to, že budou získávané v agregátní formě, to znamená, že budou zbavené jakýchkoliv identifikačních informací. Ale i tak si někteří odborníci nebyli jistí, jestli je ta ochrana dostatečná. Shodli se v tom, že ochrana osobních dat je rozumná. Možná ne úplně dokonalá, ale rozumná. Debata anebo obavy části obyvatelstva se dost uklidnily tím, že dohoda byla aspoň zveřejněna a jejich identifikační údaje nebudou předávané dál.

Potvrdilo se, že to očkování zabírá? Experti zmiňovali pokles pozitivních případů covidu u obyvatel starších 60 let, tedy u té proočkované skupiny. Potvrdila se podle expertů teorie, že klesající počet případů je možné přičíst očkování?
Ano. Proběhlo tu a stále probíhá několik studií. Jejich výsledky jsou částečné a postupně zveřejňované. Ale zatím zjišťují, že očkování skutečně pomáhá. Počty nakažených mezi nejstaršími obyvateli nad 60 let se skutečně dramaticky snížily a tvoří teď daleko menší část nemocných a velmi těžce nemocných. Další studie také potvrdily, že týden po druhé dávce skutečně je ta efektivita okolo 95 %. To znamená, že šance, že se nakazíte covidem-19, je skutečně velmi velmi malá.

I přes to všechno musel Izrael před pár týdny zahájit třetí lock down. Jak to vláda odůvodňovala? Proč se k tomu rozhodla?
Třetí lock down tu začal už 27. prosince, to znamená týden po odstartování vakcinační kampaně. Ta kampaň, i když probíhala velmi rychle, byla ještě stále v začátcích, takže ještě zdaleka neměla žádoucí efekt. Ten se začíná ukazovat možná v posledních třech čtyřech týdnech, kdy dostatečné množství lidí dostalo i druhou dávku. Hlavní důvod pro začátek třetího lockdownu, který se potom ještě zpřísnil začátku ledna, byl velmi dramatický narůst nakažených lidí. Když začal lockdown, bylo jich kolem 3 000, a v nejhorším stádiu 10 000 lidí nakažených denně. Zároveň byly velmi vysoké počty lidí v nemocnicích a těžce nemocných, takže zdravotní systém se blížil k limitům svých kapacit. A další důvod byl ten, že se objevila britská a zároveň jihoafrická varianta viru. To trochu vyvolalo paniku, protože nebylo jasné, jestli je vakcína vůbec efektivní vůči této variantě. A zároveň se zdálo, alespoň tedy podle zpráv z nemocnic, že tato varianta je daleko agresivnější, má daleko větší nakažlivost a lidé jsou více nemocní. Takže z toho všeho pramenil strach, že se to vymkne z rukou. A proto se Izrael rozhodl vstoupit i do třetího lockdownu.

A dá se teď říct, že podle vlády ten lockdown zabral, když už částečně uvolňuje opatření?
Ano, skutečně lockdown zabral a zřejmě s ním i vakcinační kampaň. Před dvěma týdny došlo k prvnímu uvolnění a asi dva týdny předtím se začala postupně čísla snižovat. Z těch rekordních 10 000 začaly postupně klesat na 5 000, a teď se pohybují okolo 2,5 až 3 000 nakažených denně. Takže když bylo patrné, že počty se začínají snižovat, začala vláda zvažovat postupné uvolňování. Samozřejmé jsou k tomu mnohé důvody. Jednak je takovýto lockdown skutečně těžký ekonomicky i mentálně. Zároveň se blíží volby. Lidé chtějí práci, chtějí se vrátit do normálního života, jak je to jen možné. Ale na druhé straně ještě stále je tu nebezpečí, že z této pandemie nejsme úplně venku. Takže se dlouho debatovalo, kdy začít uvolňování. A postupně tedy začíná.

Vědci hovoří o tom, že zatím vakcíny spolehlivě fungují zřejmě jen proti britské variantě. Mluví izraelští vědci o tom, jak velké riziko mohou ty mutace, i pro tu proočkovanou izraelskou společnost znamenat? Obávají se toho?
V Izraeli je v současné době asi 90 % nakažených právě britskou variantou. A ano, skutečně se zatím ukazuje, že vakcína je proti ní účinná. Jihoafrickou variantou je nakažených asi jedno procento. Před pár dny se objevila i tzv. ugandská varianta. Všechno závisí na tom, jestli bude vakcína úspěšná vůči těmto variantám, popřípadě mutacím. Mnozí vědci se shodují, že vlastně ani tato vakcína, kterou máme, nebude efektivní napořád. Její omezení se momentálně odhaduje na půl roku a vlastně i ty certifikáty, tzv. zelené pasy, které Izraelci získávají, mají platnost šest měsíců. I když se předpokládá, že časem bude jasné, že je nadále efektivní, ale její omezení bude možná rok, dva, tři. A co bude dál? Možná se budeme muset zase znovu očkovat, možná budeme muset vymýšlet nové vakcíny anebo adaptovat existující vakcínu na další varianty. Nikdo neví, jak to bude dál probíhat.

Zelený pas může týden po druhé dávce získat každý, kdo dostal obě dávky vakcíny. A zároveň i lidé, kteří překonali covid-19, kterých je více než 400 000. Je celkem lehké ho získat, buď v aplikaci anebo z ministerstva zdravotnictví. Lidé, kteří nemají možnost přes počítač, mohou požádat o jeho zaslání domů. Zelený pas umožňuje přístup na kulturní a sportovní akce, na koupaliště, do tělocvičen. A také do synagog, kostelů a mešit, kde se lidé velmi často scházejí v dost velkých počtech. Zelený pas nebudete potřebovat do obchodů nebo ke zdržování se venku.

Ještě není dořešená jedna věc. Zákazníci se musí prokázat zeleným pasem, ale pracovníci, tedy trenéři například nebo různí pracovníci zelený pas mít nemusí. Podle zákona totiž nemůžete přinutit člověka, aby se dal očkovat. A nemůžete ho ani vyhodit z práce, když není očkovaný. Takže se teď dost řeší, co s lidmi, kteří se nechtějí očkovat. Ministr zdravotnictví Yuli Edelstein prohlásil, že očkovat se je právo, ne povinnost. Je to svobodná vůle každého občana. Samozřejmě, že on a celé ministerstvo zdravotnictví povzbuzují lidi, aby se dali očkovat, ale nemohou je přinutit.   

Zmínila jste, že se Izrael blíží k parlamentním volbám. Izraelci půjdou volit už v březnu. Projevuje se předvolební kampaň v diskuzi o těch zvolených opatřeních?Nevím, jestli se dá přímo říct, že předvolební kampaň se dotýká vakcinační kampaně, nebo rozhodnutí, které se týkají pandemie. Ale určitě jsou mezi ministry velmi rozdílné názory. Každý z nich se samozřejmě snaží vycházet vstříc své části obyvatelstva, tedy svým voličům. Proto například pobožní nebo ultrapobožní ministři a politici samozřejmě prosazují, aby nebyla přísná opatření. Aby byly instituce otevřené. Na druhé straně ministr školství se zase snaží prosazovat, aby školy byly co nejdříve otevřené. Ministr zdravotnictví zase prosazuje přísnější politiku, aby lockdown trval co nejdéle. Netanjahu se pořád snaží přijít na to, za co by ho mohli lidé mít co nejraději. Hovoří o vakcinační kampani, o tom, jak je úspěšná, jak je skvělý v tom, že tato kampaň běží, že se podařila, že jsme nejlepší na světě. I toto je jednoznačně předvolební kampaň. Dochází k častým sporům mez Netanjahuem a dalšími ministry, hlavně zástupcem premiéra Benny Gancem, který je z jiné, Modrobílé strany. Ale vládní jednání jsou tajné, takže není možné vidět, co se na nich přesně děje, a jak o čem kdo rozhodl. Když zástupce premiéra Benny Ganc žádal o to, aby tyto tajné zasedání vlády týkající se pandemie byly zveřejněny, tak Netanjahu to úplně odmítnul.

Izraelský premiér Benjamin Netanjahu čelí kritice za autoritativní styl vlády, přinejmenším ze strany části opozice i třeba ze strany části obyvatelstva. Dá se říci, jestli se ten jeho přístup ve zvládání pandemické krize nějak odráží?
Určitě v tom, že se stal tváří pandemické krize. Snaží se být skoro denně v médiích, hovořit dlouho a zároveň neodpovídat na kritické otázky médií, obviňovat jiné členy vlády a části obyvatelstva, když se něco nedaří, a chválit se neustále za to, když se něco daří. Takže v tomto ohledu Netanjahu se představuje jako otec národa, ten, kdo ho zachrání z této hrozné krize. Samozřejmě velká spousta rozhodnutí byla chaotická. Samotní členové vlády a politici často nedodržovali nařízení, která prosazují, což zrovna nezvyšuje důvěru obyvatel. Hodně se hádají, vzájemně se obviňují, kdo je za co zodpovědný. A ne vždy je úplně jasné, jak ta rozhodnutí probíhají. 

Netanjahu se snaží představit sám sebe jako zachránce národa, anebo jako toho, díky komu Izrael má tak úspěšnou vakcinační kampaň. A to je určitě projevem jeho autoritativního stylu. Ne že jsme spolu s vládou něco dohodli nebo jsme společně něco udělali. Ale já, já, já já.

Samozřejmé i jiné strany využily to, že část ultra pobožných nedodržovala opatření a ostatní Izraelci na ně byli dost naštvaní. Protože se to odehrávalo v době, kdy počty nakažených byly velmi vysoké. Jiné strany, jejichž voliči jsou nepobožní, to využily pro sebe a zdůrazňovaly, jak i oni jsou pro, aby i ultraortodoxní museli dodržovat opatření. Aby tu byla určitá rovnost, abychom se všichni podíleli na překonání pandemie. Takže nebyl to jen Netanjahu, ale i další strany, které tyto spory anebo rozdíly mezi částmi společnosti využily.

Jedním z problémů, který byl vládě také vyčítán, je nedostupnost vakcín na palestinských územích. Jak se kabinet Benjamina Netanjahua vyrovnává s touto kritikou?
Je to skutečně problém, protože na jedné straně je úspěšná izraelská vakcinační kampaň, na druhé straně několik milionu Palestinců, kteří nejsou občany Izraele. Žijí na okupovaných územích na západním břehu a v Gaze. Zpočátku žádné vakcíny nedostali. Kritici této politiky tvrdili, že podle mezinárodního práva je okupující země zodpovědná za lidi, kteří jsou pod její okupací. A proto je Izrael zodpovědný za to, aby vakcíny dostali i Palestinci. Izrael se bránil tým, že existuje palestinská samospráva podle mírových dohod z Osla z 90. let. A ta má na starost zdravotní stav svých lidí. Oni nejsou občany žádné země, ale obyvatelé území, které spravuje. Kritici zase tvrdí, že je zase tak moc nespravuje, protože většinu kontroluje Izrael. Na toto téma se odehrála velká spousta debat. V každém případě Izrael nezačal dodávat hromadně vakcíny, ale v malých dávkách postupně po nějakých tisících začal palestinské správě vakcíny doručovat. Aby alespoň mohla naočkovat zdravotníky. Myslím si, že dorazilo asi 20 000 vakcín, které Spojené arabské emiráty doručili do Gazy. To bylo velké téma.

Stejně jako zda má být očkováno okolo 100 000 Palestinců, kteří nejsou občany Izraele, žijí na Západním břehu, ale jezdí do Izraele pracovat. Samozřejmě palestinská správa chtěla, aby byli očkováni, protože pendlují mezi oběma územími, mohou nakazit lidi v Izraeli. Myslím, že právě teď se konečně rozhodlo o tom, že tato část obyvatel bude naočkovaná. Ale například jsou i Palestinci z okupovaných území, kteří jsou v Izraeli nelegálně, z různých důvodů, rodinných, politických, anebo tam mají své životní partnery. Ale Izrael jim neumožňuje, aby získali občanství. A tito Palestinci nebyli očkovaní. To se také kritizovalo, protože před dvěma týdny se Izrael rozhodl očkovat žadatele o azyl a všechny lidi například z Afriky nebo Filipín, kteří o azyl nežádají, ale jsou pracovní migranti. Ti dostali možnost a už jsou také naočkovaní. Ale navzdory tomu, že tato část současných obyvatel Izraele dostali očkováni, Palestinci, kteří jsou na území Izraele tuto možnost nedostali. To lidskoprávní organizace kritizovaly. Tedy abych to upřesnila, Palestinci, kteří jsou občany Izraele, kterých je asi 20 procent, jsou samozřejmě očkováni úplně stejně jako ostatní Izraelci.