Libereckým fotbalistům zbyl ze tří veteránů už jen poslední mohykán
Hráči Liberce Janů, Nezmar, Štajner mají dohromady 109 let. Kdyby se s takovým složením základní sestavy objevili v Lize mistrů, šlo by o velkou raritu. Jenže před dnešní odvetou předposledního, třetího předkola, ve které budou dohánět manko 0:1 z rumunské Kluže, to s libereckou účastí ve skupinové fázi nevypadá růžově. I proto, že se na hřišti rozhodně nesejdou jmenovaní tři veteráni.
Není nutno, není nutno, aby bylo přímo veselo, zpívá se. A veselo teď v Liberci rozhodně není. Na druhé straně ani smutek a pláč se nehodí. Jiří Štajner přežil nevyzpytatelnou plicní embolii, a tak ať dopadne dnešní fotbalové snažení jeho spoluhráčů jakkoli, každý si silněji než obvykle uvědomí, že když nejde o život, tak nejde o nic.
Ale úplně doslova tuhle větu liberečtí fotbalisté na hřišti samozřejmě brát nebudou. „Budeme muset hrát za Jirku a doufám, že se dostaneme dál, aby si mohl v Evropě zahrát. Měl obrovský podíl na tom, že jsme se dostali do kvalifikace. Budeme hrát pro něj a za něj,“ slibuje nemocnému kolegovi Štajnerovi jediný starší člen libereckého kádru, skoro devětatřicetiletý Tomáš Janů.
Ten se do sestavy Slovanu kvůli četným absencím v sobotním ligovém utkání s Duklou vrátil. Třetím veteránem je stoper Jan Nezmar, který tak dlouho nastupoval se zlomeným malíčkem na noze, až i jeho posunutý práh bolesti řekl: Dost, nejde to! Tím spíš je pro českého mistra mrzutá nově objevená Štajnerova zdravotní patálie, protože zkušeností na straně libereckého mužstva rychle ubylo.
„Jirka Štajner nám bude chybět, byť to ze začátku nebylo úplně ideální. Jeho organismus fungoval na 60 procent, a tudíž výkon vypadal tak, jak vypadal. On je ještě takový typ, že černá, nebo bílá, buď to jde, nebo ne. Už jen to, že s kluky nebude v kabině, tak bude hodne chybět,“ lituje Jaroslav Šilhavý a coby trenér bude muset vymyslet, jak dnes večer přemoci rumunského mistra bez útočníka, který se i přes svou skrytou nemoc dostal v Kluži do dvou největších šancí libereckého týmu.
