Vize z krize ekonoma Štěpána Jurajdy: Investice do dat a kvalitních analýz se nám všem vyplatí

Poslechněte si úvahu ekonoma Štěpána Jurajdy pro podcastovou sérii Českého rozhlasu Plus a serveru iROZHLAS.cz

Přehrát

00:00 / 00:00

PŘEPIS

10. 2. 2021 | Praha

Ekonom Štěpán Jurajda získal doktorát na University of Pittsburgh a post-doc pozici na Princeton University. Několik let stál v čele CERGE UK a Národohospodářského ústavu Akademie věd ČR, kde je v současnosti vedoucím výzkumným pracovníkem. Je také členem Národní ekonomické rady vlády a Rady vlády pro výzkum, vývoj a inovace. Jak by podle něj mohla rozhodnutí založená na výzkumech a statistikách pomoci navrátit politikům důvěru veřejnosti? 

Foto: Michaela Danelová, iROZHLAS.cz

Podcast Vize z krize vychází každé pondělí, středu a pátek v 10.00 na adrese irozhlas.cz.

Máte nějaký tip? Psát nám můžete na adresu irozhlas@rozhlas.cz.

Když je společnost ohrožena, potřebujeme, aby nás někdo vedl, abychom se semkli a táhli za jeden provaz. (Loňské jaro, dávno tomu.)

Zároveň v krizích bezpečnosti bývají ohroženy společenské normy, které se nevracejí snadno zpět na svou předkrizovou úroveň. Například paradoxně lidé, kteří ve svých formativních letech prožili epidemii, důvěřují vědě méně než ti, kteří takovou zkušenost nemají.

Pokud k tomu přidáte sociální média, která vydělávají na tom, že svými algoritmy zavádějí část společnosti do alternativních realit, máte na výzvu zaděláno.

Podcast hledající cesty, jak současnou situaci kolem pandemie koronaviru změnit ve výzvu. Přinese inspirativní vize 21 českých osobností pro následující rok 2021. Ve svých krátkých esejích nabídnou zajímavé cesty, kterými se Česká republika může po odeznění pandemie ubírat. Mezi tématy jsou budoucnost školství, péče o seniory, život ve městech, cestování, klima a mnoho dalších.

Dnešní boj o životy a ekonomiku tak ovlivňuje nejen důvěru v dnešní vládu, ale je díky vlivu krizí na společenské normy i bojem o dlouhodobou úroveň důvěry v budoucí vlády a jejich užitečnost, bojem o důvěru v užitečnost vědy.

U nás se dnes cítí být ohrožen snad každý. Podnikatelé i zaměstnanci se cítí být ohroženi ekonomicky. Další se cítí být ohroženi na svých svobodách, chápajíc je tak, jak jim to poradily výkonné algoritmy. Na druhé straně se cítí být ohroženy miliony starších či zdravotně oslabených spoluobčanů, stejně jako zdravotníci na covidové bojové linii.

Oproti normálnímu stavu posledních několika roků u nás zemřelo navíc již okolo 20 tisíc lidí (tj. Kralupy n. Vlt.) a do konce pandemie to bude přes 30 tisíc (Znojmo). Tato nadúmrtí (nad běžný demografický vývoj) se objevila až na podzim, nebyla tu při jarní uzávěře ekonomiky a zdravotnictví.

Vzhledem k silnému vztahu mezi vývojem epidemie a vývojem nadúmrtí je zřejmé, že tento velký počet zemřelých má na svědomí pandemie. Oproti ČR má sousední Německo takových nad-úmrtí (k 50. týdnu loňského roku, na obyvatele) jen třetinu a jsou i země, jako Norsko či Dánsko, které se umírání ve velkém dokázaly vyhnout úplně.

Tento vývoj je u nás zřejmě dán záměrem promořovat populaci tak, aby přitom nedošlo k přetížení nemocnic. Aspoň taková strategie odpovídá výrokům odpovědných činitelů a zároveň nabízí jednoduché vysvětlení pro průběh epidemických opatření.

Pokud u nás nebyla zaplněná kapacita jednotek intenzivní péče, nebyl důvod zastavovat rozjetý vlak nákazy. Představme si na chvíli, že bychom v ČR měli jen poloviční kapacitu JIP lůžek. Jak bychom pak dopadli? V rámci strategie promořování bychom zastavovali epidemii na polovičních počtech vážně nemocných, tj. o hodně dříve než tomu bylo ve skutečnosti.

Lockdowny by tak přišly dřív, ale byly by zároveň kratší, protože bychom zastavovali méně rozjetý vlak epidemie, kterou lze krotit snadněji a levněji na nižší úrovni šíření nákazy. V tomto myšlenkovém experimentu máme tím více zemřelých, a tím tvrdší lockdowny a více oslabenou ekonomiku, čím více máme nemocnic a lékařů bojujících o záchranu nemocných. Ale dříve se promoříme.

Problém je v tom, že promoření nebrání dalším vlnám epidemie, jak se ukázalo například v Brazílii, a také v tom, že existuje jiné řešení – dočkat se vakcinace bez desítek tisíc mrtvých, jako třeba v Dánsku, kde navíc ekonomický propad byl menší než u nás.

Štěpán Jurajda

Ekonom Štěpán Jurajda získal doktorát na University of Pittsburgh a hostoval jako vědecký pracovník na Princeton University. Několik let stál v čele vědeckého pracoviště CERGE-EI, teď vede Národohospodářský ústav AV ČR. Ve své eseji se zamýšlí nad neschopností vlády pracovat s daty. Jak by podle něj mohla rozhodnutí založená na výzkumech a statistikách pomoci navrátit politikům důvěru veřejnosti?

Myslím, že tu jde o symptom toho, jak se u nás tvoří veřejné politiky. Ve srovnání s našimi sousedy u nás totiž téměř absentuje empirická opora tvorby veřejných politik. Když vám lékař předepíše lék, můžete si být skoro jisti, že to nedělá na základě svých zkušeností, ale že došlo k vyhodnocení účinku léku, ke srovnání, zda tento lék léčí lépe než jiné dostupné léky.

Měříme takto účinnost opatření na trhu práce, daňových reforem, rodinné politiky, dostupnosti kvalitní předškolní výchovy? Až na vzácné výjimky ne. Má to dva důvody. Jednak naši politici a úředníci často nevědí o metodách, kterými se taková měření provádějí, a ano, vyžaduje to kombinaci metodologických znalostí a nezávislosti. V mnoha zemích EU se to ale daří, a to proto, že je tam splněna nutná podmínka pro takové vyhodnocování vládních opatření. A tou je dostupnost dat: o zaměstnancích, firmách, pacientech atd. Samozřejmě dat chráněných proti zneužití, anonymizovaných, ale přeci jen dat o chování jednotlivých škol, OSVČ, rodin, zaměstnavatelů, nemocnic.

Data o jednotlivcích jsou nezbytná pro měření pobídek, které navedou potenciální onkologické pacienty na preventivní prohlídku, stejně jako pro měření účinnosti rekvalifikačních programů pro nezaměstnané. Taková data se pro měření dopadů veřejných politik používají v Dánsku, v Německu nebo v Maďarsku proto, že je tam k nim umožněn výzkumníkům legislativně i procesně snadný přístup. A taková měření pak kultivují tvorbu veřejných politik i tím, že se vytváří širší skupina odborných oponentů pro vládní rozhodnutí. To umožňuje politikům dělat efektivnější rozhodnutí a zároveň jim to dává i odbornou oponenturu, která možná mohla u nás předejít tomu, že se tu umírá díky pandemii několikrát častěji než u našich sousedů.

Máme před sebou dopad nových mutací viru a náročnou očkovací kampaň. S těmito úkoly si musíme poradit bez dlouhodobě ukotveného dialogu mezi vládou a sociálními vědci či nezávislými odborníky na veřejné zdraví, bez veřejné debaty opírající se o analýzy dopadů alternativních opatření založených na individuálních datech, které stát sbírá, ale nesdílí. Investice do kvalitních analýz se nám ale všem vyplatí, protože nás čekají další výzvy stárnutí, klimatu, migrace, společného vnímání světa.

Podobně jako investice do učitelů, jsou pozitivní dopady empirické opory veřejných politik viditelné až dlouhodobě, ale záleží na nich přitom více než na rychlé dotaci jedné nemocnici či dostavění jedné dálnice. A rozhodování založené na empirické opoře je nejen efektivnější, ale i legitimnější a podporuje tak krizí narušenou důvěru ve schopnosti našich vlád zlepšovat kvalitu života u nás.

To je moje vize z krize.

Štěpán Jurajda a Vít Svoboda

Související témata: Vize z krize, Štěpán Jurajda, podcast, Český rozhlas Plus, iRozhlas.cz