Lidé trpící schizofrenií by po propuštění z léčebny mohli do komunitních center
Podle psychiatrů chybí v České republice následná péče o pacienty trpící schizofrenií. Nově by ji mohla zastat komunitní centra, se kterými počítá reforma ministerstva zdravotnictví. Odborníci ale upozorňují, že komunitní péče musí být dobře promyšlená. Podle nich by měla být dostupná pro pacienty i jejich rodiny a neměla by nahrazovat zdravotní péči.
Paní Jana se stará o 31letého syna se schizofrenií. Nemoc u něj propukla v 17 letech, první pobyt v léčebně ale nebyl úspěšný, a tak se jeho návštěvy na psychiatrickém oddělení stále opakují. Právě kvůli nedostatku následné péče.
„Začala jsem to vidět i doma, že se chová svým způsobem nenormálně, protože začal mluvit dlouhé monology úplně nějakou cizí řečí, která zněla jako holandština, nebo doma vršil takové nesmyslné pyramidy, nespal, o půlnoci si vzpomněl třeba, že půjde něco přitloukat, takže i soužití se sousedy začalo být problematické,“ vzpomíná paní Jana.
Redaktorka Klára Bílá se zajímala, jaké možnosti následné péče mají pacienti trpící schizofrenií po propuštění z léčebny
Schizofrenie je nemoc mladého dospělého věku. První příznaky přichází do 25 let, u žen o něco později.
„Příznaků je celá řada, nejnápadnější jsou poruchy myšlení, které se projevují nejčastěji tím, že lidé dávají do souvislosti věci a jevy, které spolu nesouvisí. Říkáme zpravidla, že mají bludy. Dost často se bludy týkají pocitu nějakého ohrožení. Mají pocit, že je někdo pronásleduje, ovládá, sleduje a podobně,“ říká psychiatr Ivan David.
V Česku žije přes sto tisíc lidí trpících schizofrenií. Ani moderní léky si s některými příznaky nemoci neporadí a léčení je pak dlouhodobé. Podle lékařů je pacient omezen chorobou do té míry, že se o sebe není schopen sám postarat.
Důraz na přirozené prostředí
„My je samozřejmě v léčebně mít nechceme, protože se chceme postarat zejména o jejich léčení, případně rehabilitaci a resocializaci. A potom, když už u pacientů nemůžeme dosáhnout dalšího zlepšení, tak by bylo dobré je moci propustit do nějakého zařízení, kde by byli schopni se postarat o jejich sociální potřeby,“ upozorňuje David.
Tato zařízení v České republice jsou, mají ale malou kapacitu a jsou drahá. Nahradit by je v budoucnu mohla právě komunitní centra. Podle Ivana Davida by měla být dostupná pro všechny.
„Jde o to zajistit sociální potřeby nemocných tak, aby se k nim opravdu dostali. A nikoliv, že si zařídíme komunitní péči a budeme vybírati vstupné,“ myslí si.
Matka schizofrenika má jiné přání. „Naše děti jsou dvacet třicet let zvyklé na své vlastní prostředí a úplně by stačilo, kdyby dohled, který nad nimi vykonáváme, vykonával po naší smrti nebo po naší nemohoucnosti někdo jiný. A nemusí být tak drahé, když by to vykonávaly vyškolené sestry,“ navrhuje.
Výhody domácího prostředí pro pacienty vnímá i předseda České psychiatrické společnosti Jiří Raboch. „Efektivita takové péče, která je poskytnutá blíže bydlišti, je větší. A samozřejmě kvalita života je lepší, když člověk zůstává v kontaktu se svým přirozeným zázemím, bydlištěm, příbuznými,“ vysvětluje.
„Komunitní péče není cílem, ale je prostředkem k tomu, aby se péče pro určitou část pacientů stala kvalitnější. A není triviální otázkou, co ta komunitní péče bude schopna poskytnout, protože ze Západu, z evropských států a mimoevropských států, víme, že komunitní péče může být dobrá i špatná. My bychom chtěli tu dobrou komunitní péči,“ dodává.
Ministerstvo zdravotnictví chce dát na reformu psychiatrické péče šest miliard korun z Bruselu. První citelné změny přijdou nejdříve v roce 2014. Většinu peněz chce ministerstvo použít právě na vybudování denních stacionářů nebo podporovaného bydlení.
