Reportér Dolejší: Babiš řídí stát jako Agrofert, jeho roztěkaný mikromanagement ale v koronakrizi narazil

Lenka Kabrhelová mluví s Václavem Dolejším, politickým reportérem Seznam Zprávy a spoluautorem podcastu Vlevo dole

Přehrát

00:00 / 00:00

PŘEPIS ROZHOVORU

26. 2. 2021 | Praha

V Česku se znovu zpřísňují protiepidemická pravidla - vláda rozhodla po několika dnech dlouhých a místy velmi vyhrocených debat. Co se během nich dělo? A co nám prozrazují o krizovém managementu, který vede premiér a předseda hnutí ANO Andrej Babiš?  O tom mluvíme s Václavem Dolejším, politickým reportérem serveru Seznam Zprávy a spoluautorem podcastu Vlevo Dole.

Hudba: Martin Hůla
Editace, rešerše, sound design: Pavel Vondra, Martin Melichar, David Kaiser

Zpravodajský podcast Vinohradská 12 sledujte každý všední den od 6.00 na adrese irozhlas.cz/vinohradska12.

Máte nějaký tip? Psát nám můžete na adresu vinohradska12@rozhlas.cz.

„Čekají nás skutečně pekelné dny z hlediska zdravotnictví, a my proto musíme reagovat, jak reaguje, došli jsme k názoru, že zkrátka nemá to jiné řešení. Takže konkrétní opatření – bude to něco à la první vlna, ale konkrétně nejsem schopen vám říct. “

Andrej Babiš (premiér ČR (ANO))

„Já se obávám, že to už je téměř rozpad fungování administrativy v ČR. Na jednu stranu nám premiér a ministři vyprávějí, v jak krizové situaci jsme, a nakonec neudělají ani nějaké rozhodnutí. “

Tomáš Prouza (ekonom)

„Jsme opravdu úplně na kraji. Každý to vidí a přitom se tady politici dohadují o úplných hloupostech. Ještě se náměstek ministra zdravotnictví vyjádří, že za celou tu věc nikdo nemůže... Já už nenacházím slov, zkrátka. “

Václav Hořejší (imunolog)

Jako dlouholetý politický reportér velmi zblízka sleduješ dění v nejvyšších patrech české politiky. Toho bychom rádi využili ke zmapování dění posledních pár dnů a týdnů, které se zdají být pro osud Česka kritické. Mluvíme spolu ve čtvrtek, čeká se, na čem se vláda shodne, nebo neshodne v tématu zpřísnění opatření protiepidemických opatření. Stejně tak se ale čekalo ve středu, kdy premiér Andrej Babiš vystoupil s varováním, že Česko je v souvislosti se zrychlující se epidemií opravdu na pokraji strašné situace. Nakonec kabinet ale nebyl schopen se dohodnout na podobě opatření. Proč se nic nerozhodlo? Co se děje uvnitř vládního sboru?
Myslím, že je za tím více důvodů. Na jedné straně tam cítím jakousi rezignaci premiéra Andreje Babiše, který podle mnohých už poslední 2 nebo 3 týdny na lidi na jednáních úplně nekřičí a netlačí tak, jak to je pro něj typické, ale vede tam naopak až rezignované řeči typu: „Neočkujeme, netrasujeme, netestujeme, já to beru na vědomí,“ a tak podobně reaguje. A zdá se mi, že Andrej Babiš vsadil všechno na jednu kartu, upíná se k jedné jediné věci, a to je očkování. To je asi samozřejmě jediná cesta a světlo na konci tunelu, ale na druhou stranu do té doby, než budou všichni proočkovaní, je třeba dělat další a další opatření. A on jako by na ně – mám ten dojem z hovorů s lidmi, kteří se s ním sešli – rezignoval, smířil se s tím a má pocit, že jeho manažerská metoda, kterou používal v Agrofertum v tomto případě nefunguje, tak ji přestal trochu uplatňovat. V tomhle přístupu má Andrej Babiš pocit – tak o tom mluvili v minulosti mnozí ministři, kteří ho opustili, jako třeba pan Stropnický, pan Ťok nebo Robert Pelikán a mnozí další. Že když na lidi neustále jako nekřičí, netlačí, tak oni nepracují a nejsou výsledky. A Andrej Babiš je taková povaha, že má rád, když jsou konkrétní výsledky hmatatelné nebo čísly vyjádřené a nejlépe druhý den. A najednou je v situaci – nevím, možná poprvé v životě – kdy se tady o něco rok snaží – přiznejme mu snad, že i v dobré vůli – ale ty výsledky nevidí, a dokonce naopak vidí docela dramatické zhoršení. Takže možná je za tím propad dojmu: nefunguje to, nemá cenu se tolik snažit. Vsadím na jednu kartu, to je v očkování. A tak obvolává tu Angelu Merkelovou, tu volá do Izraele a žádá o zaslání vakcín navíc do ČR.

„Snažíme se i dodatečně získat vakcíny, já jsem včera mluvil s kancléřkou Merkelovou, jestli nám nemůžou některé členské země poskytnout 100 tisíc dávek Pfizer / BioNTech v březnu, že bychom je vrátili v dubnu, bohužel se nám nepovedlo zatím nikoho přesvědčit. “

Andrej Babiš (premiér ČR (ANO))

Do situace, kdy se největší nadějí zdá být očkování, ale zasáhlo šíření britské varianty viru, které je velmi rychlé, vede české nemocnice na ještě větší pokraj, než byly v těch předchozích týdnech, ta situace je skutečně velice vážná. A ministři se rozhodnout k tomu, jaké přísnější kroky, pakliže nějaké, přijmou. Než se dostaneme k tomu, jak ta jednání vypadají a probíhají, pojďme vysvětlit, kdo na jakých pozicích ve vládě vlastně stojí, co který ministr hájí. Dá se říct, jak jsou členové kabinetu vyhranění a kde tím pádem mohou vznikat i nějaké třecí plochy? Narážím třeba na to, že Karel Havlíček, ministr průmyslu a obchodu, často mluví o tom, že podniků se uzávěry nemají dotknout. Naopak z jiných pozic o tom mluví třeba ministr vnitra Jan Hamáček atd.
No tak přesně toto je asi ta hlavní dělící linie. Například teď na tom posledním jednání vlády ve středu ještě ministr vnitra a šéf ČSSD Jan Hamáček prosazoval kromě všech opatření, která zřejmě začnou platit, aby se na týden uzavřel průmysl nebo celá ekonomika kromě nezbytných oborů typu potravinářství apod., což by mělo velký dopad hlavně na strojírenství, které je, jak známo, motorem české ekonomiky. A tento jeho návrh nebo nápad hodně podporovali právě dva ministři za hnutí ANO, ministr zdravotnictví Ivan Blatný a také samozřejmě ministr školství Robert Plaga. Právě pan Plaga se čím dál víc stává kritikem těch opatření, ale myslím si, že je to i z jeho strany takové opatrné.

„KLIP Plaga (24. 2. ČRo Plus) Školství dlouhodobě nese náklady toho brždění (epidemie) víc než v jiných zemích ve světě. Ten, kdo má velkou rezervu v pravidelném testování, jsou firmy. Bylo by fajn, abychom ta omezení dělali významně i v jiných oblastech, než je školství. (ČRo Plus 24. 2. 2021)“

Robert Plaga (ministr školství (ANO))

Ale v zásadě asi má pravdu, když říká, že veškeré náklady nesou hlavně děti ve školách. Když vidíme ty chudáky šesti- sedmileté děti, které pět hodin musí sedět s rouškami na puse, a oproti tomu vidíme záběry z různých fabrik a montoven, kde vlastně dospělí lidé roušky mít nemusí, tak to opravdu vypadá hodně nefér. Tento návrh Jana Hamáčka, aby se uzavřela alespoň na týden ekonomika, neprošel, proti byl právě hlavně Andrej Babiš. Ty důvody – těžko říct, jestli tím, že je sám byznysmen, tak nechce naštvat tady tzv. kapitány průmyslu, nebo chce, aby se nezasekla tato důležitá část české ekonomiky, která kromě jiného také velmi výrazně plní státní kasu výběrem daní. Nevím. Jan Hamáček ten svůj návrh zdůvodňoval mimo jiné tím, že když teď vláda firmám nařídila, že musí povinně antigenními testy prověřovat své zaměstnance, tak aby jim alespoň dala týden na to, aby si ty testy nakoupily a měly na to nějaký čas. Takto vlastně ony budou muset od pondělí testovat, ale patrně ne všude ty testy v pondělí budou mít. Na druhou stranu musím říct, že znám řadu firem, které samozřejmě musí být bonitní a které už tak poslední 2-3 týdny toto dělají: nařizují lidem, pokud to jde, práci z domova, kdo jde do práce, musí mít respirátor, a pomocí antigenních testů si zaměstnance testují. Takových firem je celá řada. Důvod je asi mimo jiné ten, že firmy nechtějí úplně se zhroutit a kleknout, že jim onemocní většina zaměstnanců.

Zmínil jsi ministra vnitra Jana Hamáčka. Vy jste na Seznamu popisovali situaci z pondělního jednání vlády, kdy se mluvilo o zavedení povinnosti nosit respirátory, kde mělo dojít k poměrně velkému střetu i mezi ministrem vnitra Hamáčkem a mezi premiérem a předsedou ANO Andrejem Babišem. Jak to vypadalo, co se tam stalo?
Byla to po dlouhých tuším i měsících první vláda, kdy se ministři setkali osobně, ne už tedy na dálku distančně. Podle mě je to důvod, že spolu nemohou takto úplně vydržet. Ale hlavně tam šlo o to, že už o tom víkendu před pondělní schůzí vlády došlo k takovému velkému konfliktu mezi premiérem a vicepremiérem na sociálních sítích. Důvodem byla zakázka na dodavatele testů, samotestovacích sad pro děti do škol, aby se tam mohly vrátit. Jan Hamáček tu situaci viděl tak, že ministerstvo školství a ministerstvo zdravotnictví selhalo a on jako šéf Ústředního krizového štábu si pak narychlo nechal udělat soupis firem, které umějí ty testy dodat, distribuovat, rychle to zajistit – samozřejmě bez výběrového řízení, tak jak to v nouzovém stavu se dělá. Ukázali v krizovém štábu na nějakou firmu, ale to se nelíbilo Andreji Babišovi. Měl pocit, že nebyla vybrána ta nejlevnější firma a že toto je nějaký podezřelý kšeft. A začali se tak pánové Babiš a Hamáček na Twitteru hádat o tom, jestli to je nějaký podvod, nebo ne. Tuto hádku sledovali ostatní uživatelé sociálních sítí, takže se pak přenesla na vládu, kde na sebe opravdu křičeli. Jan Hamáček nakonec bouchl do stolu s tím, že to tedy celé zruší. Ať si úřad vlády udělá to výběrové řízení sám a odešel si ven, tuším zakouřit, aby se uklidnil, a pak se vrátil. Na jeho stranu se právě už v to pondělí postavili paradoxně ministři Blatný a Plaga. A teprve tento moment zase zklidnil premiéra Babiše, který pak vzal trochu zpátečku.

V úvodu jsi zmiňoval, že i premiérův styl se ale mění postupem času, že působí podle svědků trochu rezignovaněji. Kdybychom se měli podívat na ten styl jako takový, jak zásadní roli hraje pro celé to jednání vlády, pro snahu najít kompromis v rámci toho vládního týmu?
Myslím si, že úplně zásadní a že to je v lecčems podobné, jako byla role Donalda Trumpa ve Spojených státech. Zaprvé Andrej Babiš má tu vlastnost, že není úplně osobnostně vybaven nebo připraven na nějaké kompromisy. Přitom všichni víme, že v politice jsou to jen kompromisy, zvlášť v našem poměrném systému. Málokdy nějaká strana nebo nějaký politik prostě vyhraje 10:0 nebo 10:1. Bývá to prostě 6:4, 7:3 maximálně apod., kdybych to přirovnal ke sportovním výsledkům. To je takový první moment, který zkrátka Andreji Babišovi úplně nejde. Druhá věc je, že on to řídí podobně jako Agrofert. A tady myslím, že mu to asi nelze vyčítat, protože přece sliboval, že bude stát řídit jako firmu. Takže je to takový ten jeho SMSkový management – trochu nesystémový, on má pocit, že musí zasahovat do nejrůznějších detailů. Tak jako v Agrofertu řešil to, za kolik v nějakém jeho klatovském podniku paní vedoucí nakoupila tunu pšenice, tak teď řeší to, v jaké okresní nemocnici nakoupili, já nevím, injekční stříkačky a jestli to nebylo moc drahé a je schopen tam kvůli tomu telefonovat.

Zkrátka mikromanagement.
Mikromanagement, kterým se chlubí. Pak je tam taková ta jeho roztěkanost, kdy létá z tématu na téma. A nedokáže, myslím, úplně rozlišit, co je podstatné, a co ne, co je koncepční a náleží roli premiéra, a co nikoli. Když se to všechno sečte dohromady a představíme si, že vysokým státním úředníkům možná neustále takto chodí nějaké SMSky, kde jim Andrej Babiš něco vyčítá, tak si asi dovedeme všichni představit, že státní úředníci, náměstci na ministerstvech apod. se pak bojí něco rozhodnout, aby nedostali ráno SMSku od Andreje Babiše. A tak se možná také nic úplně nehýbe. Dostali by za to vynadáno, tudíž nemají chuť něco dělat. To je, myslím, hlavní příčina problémů. Pak také takové to ostentativní pohrdání, řekl bych, vědeckými fakty ze strany Andreje Babiše, i když to není tak silné jako třeba u Donalda Trumpa. Ale přece jen: Andrej Babiš velmi často současnému ministru zdravotnictví Ivanu Blatnému vyčítá, že je příliš vědecký, že prezentace střídá prezentaci, že jsou to neustále čísla, že on na rozdíl od něj umí jednoduchou násobilku a že mu celý život stačilo jedna plus jedna jsou dva a s tím si vystačil. A zkrátka nemá rád takové ty dlouhé přednesy, co by se stalo, kdyby se něco udělalo za opatření. Andrej Babiš to rád, když se to vejde na polovinu psané A4. A to všechno, tento jeho styl, teď nefunguje. On to vidí, a proto trochu rezignoval a vsadil vše na jedinou kartu, a tou je sehnat co nejrychleji hodně vakcín.

Přitom je ale zajímavé, když zmiňuješ úroveň odborných názorů, že premiér Babiš se obklopil řadou odborníků, kteří tu situaci určitě nepodceňují, sami se často vyslovují pro zpřísnění opatření. Víme samozřejmě, že někteří ti odborníci tým opustili už v uplynulých měsících. Teď ale nově třeba zasedá v poradním týmu epidemiolog IKEMu Petr Smejkal, který se stal členem Rady vlády pro zdravotní rizika, a zároveň je ale signatářem výzvy, která kritizuje vládu za liknavost. Jak to tedy je s tím nasloucháním premiéra odborníkům? Má je tam jen do počtu, nebo se skutečně některými doporučeními řídí?
No, občas slyším takový vtip, že Andrej Babiš dá na názor toho odborníka, s nímž mluvil jako poslední. Že tam chybí něco, co teď obdivujeme na německé kancléřce Angele Merkelové, čemu sami Němci říkají merkelismus. Ona nemá nějaké silné, ideologicky vyhraněné názory, ale dokáže se zkrátka sejít s různými skupinami a odborníky, kteří mají protichůdné názory. A pak si z toho umí vytáhnout to podstatné a nějak rozhodnout. Tohle zřejmě Andreji Babišovi chybí. Řekl bych, že úplně těm odborníkům nenaslouchá. Řeknu to na příkladu: u bývalého ministra zdravotnictví Romana Prymuly, který teď poslední měsíce byl v roli poradce premiéra Babiše, bylo vidět, že Andrej Babiš ani jemu úplně stoprocentně nenaslouchá. Bylo to vidět na případu polní nemocnice v Letňanech, která byla draze vybudována a pak kvůli tomu, že není personál a že jí chybějí nějaká hygienická povolení, byla zase rozebrána, s čímž nesouhlasil právě Roman Prymula, který premiéra upozorňoval na to, že se řítíme úplně do těch nejhorších čísel a že by se nám takto velká záložní nemocnice hodila. A přesto na něj premiér Babiš nedal.

„Stát ukončí provoz polní nemocnice v pražských Letňanech, řekl to ministr zdravotnictví za hnutí ANO Jan Blatný. Důvodem je nedostatek personálu, který je pro zabezpečení péče o 500 pacientů potřebný. Záložní nemocnice pro doléčení nakažených koronavirem nebyla nikdy využita. “

„Polní nemocnici v Letňanech vláda postavila loni v říjnu. Ministerstvo zdravotnictví ji ale nechalo zlikvidovat kvůli nedostatku pracovníků a vysokým nákladů. Jenom za pronájem stát podle předsedy vlády Andreje Babiše z hnutí ANO zaplatil 51 milionů korun. “

On celý život hodně dával na intuici, což je určitě jeho silná stránka. Věděl, do jakých byznysů se kdy má vrhnout, kdy je výhodné levně koupit nějakou firmu, která za pět let bude drahá. Jaké nové trendy pofrčí, viz jeho vstup do třeba klinik reprodukční medicíny. Teď ta intuice nefunguje, ale pořád dá na to, když na těch jednáních, jak popisují jejich účastníci, kdy mu tam přinášejí různá čísla, tak on najednou do toho vstoupí a řekne – do té doby si hraje s mobilem – a řekne něco typu: včera mi volala nějaká paní z nemocnice v Domažlicích a ta říká, že to tam je úplně jinak. Vnáší do toho konkrétní zážitky jednotlivých lidí, které ve svém nedělním hlášení „Čau lidi“ vyzval, aby mu volali, takže lidé mu píší. A on toto jako staví na úroveň těch dat, která mu dávají jeho poradci apod. Hodně účastníků těch posledních schůzek s Andrejem Babišem s úsměvem na rtech říká, že už asi tak 60x slyšeli příhodu, jak Andrej Babiš vypráví, že nějaká babička, tuším ve Vídni, šla po ulici, a přišlo k ní deset policistů a zatkli ji za to, že porušuje opatření. On tím chce říct, že naše policie vlastně ani pořádně podle jeho názoru dodržování těch opatření nevymáhá. Jednou prý dokonce křičel na policejního prezidenta pana Švejdara a ptal se ho, jestli už vůbec někdo dostal tu třímilionovou pokutu, že neustále vidíme v televizi jednou týdně, jak je nějaká restaurace nebo hospoda potají otevřená, vtrhne tam policie, ale už nevíme, jak to dopadlo, tak se domáhal nějakých výsledků. Nedočkal se jich. To, že chce ty konkrétní činy, ještě bych dokumentoval na jednom momentu, kdy mu ministr zdravotnictví pan Blatný asi před třemi týdny říkal, že posílá ministerskou kontrolu do chebské přetížené nemocnice. A Andrej Babiš opět na něj zvýšil hlas a vyčítal mu, že tam má jet on osobně, že on je přece ministr zdravotnictví a jeho práce je, že pojede osobně do Chebu, což se tedy stalo. Ale nakonec, jak víme, tam pan Blatný jen udělal tiskovku před nemocnicí a slíbil, že se jim tam pokusí sehnat tři lékaře, což tedy nebylo asi úplně to řešení, na které by tam čekali a které by je zachránilo.

V posledních dnech se objevuje silnější kritika premiérova vyjednávacího stylu a celého toho krizového managementu i ze stran hráčů, kteří předtím tak výrazně nekritizovali, například ze strany hejtmanů nebo třeba šéfa odborů, samozřejmě i opozičních lídrů. Když mluvíme o hejtmanech, o šéfech profesních organizací, co se stalo tím pomyslným bodem obratu, že teď premiéra otevřeně kritizují? Jak zásadní ta kritika je? Jakou roli může sehrát?
Každého, kdo se účastnil těch jednání v poslední době, zřejmě zaskočilo to, o čem možná slyšeli, ale teď to viděli na vlastní oči. Protože je tedy pravda, že jak odboráři, tak třeba Hospodářská komora, profesní svazy, byly v minulosti zvyklí jednat s premiérem Babišem, ale to byla ta růžová doba, kdy ekonomika rostla, vláda vybírala rekordní množství peněz na daních a vlastně jen řešila, jak je bude přerozdělovat. Premiér objížděl zemi a všude sliboval, co kde zařídí, na co jim pošle peníze. A tak ten jeho řekněme marketing a ta image takto bezvadně fungovala. Teď ho to jako by tato krize odhalila. Řekl bych, že nejvíce ho může bolet to, že z něj sundala nálepku geniálního krizového manažera, který všechno dokáže vyřešit mávnutím proutku. A teď, když to všichni vidí a slyší na osobní schůzce, tak asi jsou – řekl bych, zaskočeni, více než překvapeni, že o tom – tak jako třeba pan Středula nebo hejtmani – promluví do médií.

„Musím se přiznat, že stále bojuji s těmi pocity, protože se mi to stále vrací, ať už je to v té lidské, nebo věcné rovině. Jestliže pan premiér na jedné straně řekne, že situace je pekelná, kritická, a následně navrhne opatření, která odpovídají 1. březnu 2020, nikoli 1. březnu 2021, tak to si myslím, že vláda vlastně už ani není schopna řídit ty procesy, aby mohla pomoci obyvatelstvu. “

Josef Středula (předseda ČMKOS)

Když ve středu s Andrejem Babišem jednala opozice, stalo se patrně něco podobného. Lídři opozičních stran tam opět měli nějaké své návrhy, co by se mělo udělat, že si uvědomují, v jak jsme složité situaci a hodně zdůrazňovali, že chtějí premiéru Babišovi nebo té vládě v tom pomoci. A zároveň opoziční lídři říkali, že i Andrej Babiš se tentokrát choval na jeho poměry slušně. Nekřičel, nenadával tolik. No, jenže po hodinovém jednání zjistili, že je možná až tak moc neposlouchal, protože místy si opět hrál se svým mobilem, SMSkoval a tu schůzku neuzavřel tím, že by shrnul ty požadavky, napsal je na papír – za prvé, za druhé, za třetí, za čtvrté, za páté, toto splníme, toto vám asi nebudeme moct splnit. Nijak takto to neshrnul, nebylo to zkrátka strukturované, byla to taková roztěkaná schůzka. A jen pronesl větu, že zavolá izraelskému premiérovi a požádá ho o to, jestli by nám ještě poslal nějaké vakcíny. Takže opět opozice odcházela z toho jednání rozčarovaná, ale přesto si uvědomuje, že pro zvládnutí té situace bude muset vládě nějak pomoci. I když se jí ten styl, jakým to Andrej Babiš vede, nelíbí, i když se opozici nechce takovému člověku, který je podle opozice opravdu chaotický, dávat do rukou tak silný nástroj, jako je nouzový stav.

Na druhou stranu je samotná opozice schopna a ochotna adaptovat své požadavky na to, jak vážná v tuto situaci ta krize je? Protože se zdá, že ani jedna strana – jak se zdráhá premiér Babiš nějakého tvrdého lockdownu, opravdu zamezení vycházení lidí a zastavení podniků, tak se ani nezdá, že by opozice nějakým způsobem hlasitým toto řešení propagovala – je tedy opravdu ochotna ustupovat i ze svých vlastních požadavků?
Opozice také nevolá po tvrdém lockdownu, třeba po tom izraelském vzoru, to znamená zákaz vycházení jen do pár set metrů od bydliště. Ale opozice – jak koalice Pirátů se Starosty, tak ta druhá koalice ODS a spol. – nejvíc tlačí na to, aby byly zavedeny především kompenzace pro lidi, kteří, když budou v karanténě, tak aby dostávali docela výrazné peníze. Protože to je dnes označováno za takový hlavní problém, že lidé s podezřením na COVID, nebo dokonce s COVIDem, to raději neoznámí, nenechají se otestovat, aby nepřišli o své příjmy, protože mají třeba spoustu závazků. A druhá věc, na kterou opozice tlačí, je právě povinné testování ve firmách, což je věc, na kterou sama vláda Andreje Babiše už přistoupila. Koalice ODS a spol. by ještě ráda zvýšila nejrůznější odškodné pro firmy, protože má pocit, že Andrej Babiš – když se podíváme na to, komu ta vláda více pomáhá, komu méně – tak že zkrátka více míří na ty své voliče, že se tady nechávají trochu být ty největší firmy a posílají se třeba respirátory důchodcům, zatímco na takové ty malé a střední podnikatele nebo živnostníky se kašle. Na první pohled samozřejmě mají spoustu kompenzací, ale známe stovky příběhů, kdy tito drobní podnikatelé říkají, že jsou to tak byrokraticky složité programy, které si vzájemně protiřečí, že je jen těžko možné na něco dosáhnout.

V té rétorice se objevují teď už poměrně ostrá prohlášení, my jsme některá z nich jmenovali. Dá se v tuto chvíli říct, jak moc do té debaty zasahuje skutečnost, že se Česko blíží k podzimním parlamentním volbám? A teď jsme si asi vědomi toho, že to může znít hodně cynicky, když člověk začne o tom uvažovat v těch kategoriích, že politici skutečně vše podnikají s ohledem na svůj politický zisk. Na druhou stranu ta kritika se tady objevuje i třeba ze strany expertů, odborníků, kteří se snaží nabízet nějaká řešení covidové krize. Mají v tuto chvíli obyvatelé Česka jistotu, že se energie vládních stran, ale i opozice, soustředí na zvládnutí krize, anebo že se tu v tuto chvíli opravdu kalkuluje s potenciální reakcí lidí u volebních uren za x měsíců?
Bohužel je to tak, a to ten náš český problém, řekl bych, velmi výrazně prohlubuje, že ta čísla tak dramaticky vyrostla a ta situace se blíží katastrofě, že zrovna nás v říjnu čekají sněmovní volby. A oba ty tábory – jak vládní, tak opoziční – možná si to nahlas nepřipouštějí, ale velmi výrazně je to ovlivňuje. Je to vidět na tom příkladu z loňského října, kdy jsme měli těsně před „pouhými“ krajskými volbami a kdy už v září ta čísla začala stoupat, přišla ta tzv. druhá vlna. A vláda se tehdy velmi zdráhala udělat nějaká přísná opatření jen kvůli tomu, aby nenaštvala voliče. Potřebovala své voliče dostat k volebním urnám, aby pro ni hlasovali. V případě Andreje Babiše a hnutí ANO šlo hlavně o důchodce, kteří už tehdy mohli mít obavu jako vůbec vycházet a někam chodit. Takže tehdy vláda žádná výraznější a přísnější opatření kvůli volbám nezavedla. No a tak je tomu i dnes. Opozice se samozřejmě na tomto snaží zviditelnit a ukázat Andreje Babiše jako toho chaotického lídra, který si s tím už neví rady a který podle ní naprosto selhal, ale zároveň váhá s nějakou výraznější pomocí. Dokonce si myslím, že kdyby nebyl volební rok, tak by vlastně bylo normální, aby tato vláda, které v dnešní situaci už lidé buď nedůvěřují, nebo vlastně nerozumí těm opatřením, která se neustále mění tak, aby padla, aby skončila a přišla sem nějaká vláda jiná. Asi ne úřednická, která by byla podle představ prezidenta Miloše Zemana, ale třeba nějaká vláda – teď to řeknu trochu pateticky – národní jednoty. Ale kdyby nebyl volební rok, tak si myslím, že by i ta opozice byla ochotna do toho výrazněji vstoupit, vytvořit nějaký společný kabinet, vysvětlit veřejnosti, že teď se musí táhnout za jeden provaz. A přesvědčit oba ty tábory ve veřejnosti, protože ta dělící linie ve společnosti dnes běží vlastně po té lince „mám rád Andreje Babiše nebo nesnáším Andreje Babiše“. Lidé podle tohoto bohužel přistupují i k těm proticovidovým opatřením. Toto by tomu hodně pomohlo, ale oba tábory se na tom budou chtít zviditelnit. Na jedné straně Andrej Babiš, pokud mu sem přijdou ty statisíce nebo miliony vakcín, tak vlastně mu to může nějak pomoci. A pokud by se do léta nebo do podzimu proočkovala opravdu většina společnosti, tak se na všechny tyto přešlapy může zapomenout a ve volbách on může docela dobře opět uspět. Pokud ne, tak na tom může vydělat samozřejmě opozice. Tím nechci říct, že by opozici vyhovoval dnešní stav ve smyslu čím hůř, tím lépe pro ně, to určitě ne.

Když se jako zkušený politický reportér podíváš na to, co se děje uvnitř nejvyšších pater české politiky, často tu padá varování, že jsme svědky naprostého kolapsu řízení státu a naprostého selhání toho státu. Je to pravda v té politické rovině a v rovině toho, jak spolu ti jednotliví aktéři komunikují, jaké kroky přijímají?
Nevím, jestli bych to řekl takto tvrdě. Ale už dávno před koronavirovou krizí se v mnoha jiných případech ukazuje, že stát zkrátka nefunguje dobře a velkou řadu věcí neumí zařídit tak jako soukromý sektor. Teď je to třeba úplně nádherně vidět na tom, jak vláda nebo vysocí státní úředníci řeší, řekl bych, tak primitivní věc, jako je logistika, rozvoz, doprava testů do škol. Mluví se o tom, že to je složitá logistická operace, dělají se na to výběrová řízení, trvá to několik týdnů. No, já si na tom uvědomuju, že třeba takové supermarkety, které mají 1000 položek potravin, některé jsou trvanlivé, některé nejsou trvanlivé, některé jsou chlazené, některé jsou mražené, něco je ovoce a zelenina… Chci tím říct, všechno potřebuje nějakou jinou dopravu, jiný způsob skladování, mění se to velmi rychle, je to prostě rychloobrátkové zboží. A přesto to ty obchodní řetězce, které mají v každém okresním městě třeba dva své markety, nějak zvládají. A stát není schopen takto banální věc zajistit. Když si to řekneme tom konkrétním případu, tak se zdá, že ten stát selhal. Neřekl bych, že zkolaboval, ale neumí si poradit s naprosto jednoduchými věcmi, které už soukromý sektor dávno zvládá levou zadní. Možná i to je důvod, že řada firem, samozřejmě těch bonitních a těch větších, nečeká na nějaké příkazy státu, ale už dávno zavedla spoustu opatření, omezení, testování. Taková Škoda Auto, jak známo, si dokonce shání sama vakcíny a chce si své zaměstnance oočkovat co nejrychleji sama.

Lenka Kabrhelová, Pavel Vondra a Martin Melichar

Související témata: podcast, Vinohradská 12, Václav Dolejší, Andrej Babiš, Agrofert, pandemie, epidemie, koronavirus, koronavirus Česko, koronavirus v Česku, opatření, covid