I přes to, že jsou Češi velmi dobří v třídění odpadu, na skládkách i tak končí recyklovatelný odpad. Podle Sosny by měl koncept skládek celkově skončit, což plánuje i EU.
Společnost je zvyklá na ctnostné vypravěče historie, říká Anna Hájková: „A když vypravěč ctnostný není, tak se musí kát. Mám často pocit, že lidé nemají rádi ambivalentní a komplexní dějiny.“
„Propojila se představa chudých, těch, co se nesnaží, s příjemci dávek a ještě s Romy. Pak už to není jen o zásluhovosti, ale také o starších rasistických stereotypech,“ říká sociální antropoložka.
„S jídlem naše tělo přichází do kontaktu denně, něco z toho, co zkonzumuje, v nás zůstává, něco vypouštíme ven. Přijde mi, že to je dost velká odpovědnost,“ říká farmář.
„Když mi režisér David Ondříček poprvé zavolal, že má herce, ze kterého by chtěl udělat běžce Emila Zátopka, tak jsem se v tu chvíli vyděsil, polil mě pot,“ říká reprezentační trenér Jan Pernica.
Režisér filmů jako Knoflíkáři, Rok ďábla, Příběhy obyčejného šílenství či scenárista Samotářů Petr Zelenka také tvrdí: „Už není sexy být neúspěšným, což dřív bývalo.“
„Mně se tato iniciativa, která probíhá i v jiných zemích, líbila, chtěl jsem se jí účastnit,“ říká Vakoč. Sám se totiž stal účastníkem vážné dopravní nehody. O úpravě zákona diskutují v parlamentu.
Fifkové se nelíbí, jak se z transgenderu dnes stalo veřejné a často probírané téma. „Moc velkou radost z toho nemám, ani nevím, čím si to zasloužilo, protože se to týká opravdu minoritní skupiny.“
V Polsku je podle politologa Macieje Ruczaje život po všech stránkách dynamičtější, včetně jazyka. V pořadu Hovory na Plusu zmiňuje i to, že v česko-polských vztazích pořád přetrvává mnoho stereotypů.
Loni na jaře na protest proti tehdejšímu ministrovi kultury Antonínu Staňkovi (ČSSD) rezignoval na funkci ředitele Sbírky umění 19. století a klasické moderny v pražské Národní galerii.
Posledním překladatelským počinem profesora Hilského jsou eseje amerického básníka první poloviny 20. století T. S. Eliota. Eliotovy eseje jsou prý záznamem toho, jak básník nahlas přemýšlí.
Narodila se v Ostravě, přežila holokaust a od roku 1945 žije v Londýně. Dnes je už 90letá, ale celý svůj profesní život pomáhala traumatizovaným a zraněným dětem, takovým, jakým byla kdysi sama.
