Kandidáti do sněmovny zestárli. ‚Transformace stranického systému skončila,‘ říká politolog

Průměrný věk kandidátů a kandidátek do Poslanecké sněmovny osciloval mezi volbami 2006 a 2017 kolem 46 let. Letos vyskočil o 2,5 roku výš. Strany a koalice zároveň daly zatím největší prostor ženám, a to i na místech krajských lídryň. Ukazuje to analýza datových novinářů serveru iROZHLAS.cz.

Praha/Brno Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Popisované trendy ilustrujeme v interaktivních kandidátkách na konci článku.

Kandidáti stárnou, změny končí

Politici pochopitelně stárnou. Pokud by nedostávali šanci noví a mladší lidé, od minulých sněmovních voleb by kandidátní listiny zestárly o čtyři roky. To se sice nestalo žádné straně, některé od toho ale tentokrát nejsou daleko.

SPD zestárla o 3 roky. ČSSD o 2,7 roku a poprvé bude mít v průměru starší kandidáty než KSČM, mezi sněmovními stranami je letos nejstarší. Piráti oproti minulým volbám zestárli o necelé dva roky, za posledních 11 let narostl průměrný věk lidí z jejich kandidátek o 5,5 roku. Přesto zůstávají na české scéně zdaleka nejmladší.

Kandidátní listiny zestárly ve srovnání s minulými volbami v průměru o 2,5 roku, kandidátky sněmovních stran a stran s potenciálem dostat se do sněmovny o rok a půl.

„Slabá obměna kandidátů je jeden ze signálů, že končí zajímavá etapa vývoje stranického systému,“ komentuje to pro iROZHLAS.cz politolog a děkan Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity Stanislav Balík. „Relativně dlouhá transformace u nás začala rokem 2010 a trvala do roku 2017. Byla to přechodová doba, kdy do politiky vpadly nové strany a už v ní zůstaly.“

V uvedených sedmi letech se do sněmovny nově dostaly TOP 09, Starostové a nezávislí, Věci veřejné, ANO 2011, Úsvit a později SPD Tomia Okamury a také Česká pirátská strana.

„Plus minus jsme schopni odhadnout koaliční vztahy po volbách, zhruba tušíme, kdo s kým může sestavit vládu,“ pokračuje Balík. „Před čtyřmi lety jsme to nevěděli. Jsou tady stabilní aktéři, žádná nová velká raketa. Těžko říct, jak to bude se Šlachtovou Přísahou. Celý systém je mnohem předvídatelnější než v minulých volbách.“

„Jestli to vydrží, nevíme,“ dodává Balík. „Obzvlášť u celků jako SPD nebo ANO, postavených na jednom člověku, stačí jedna tragická událost. Najednou bychom tu měli rozsypaný celý segment a začala by válka o dědictví voličské základny.“

Ve srovnání s minulými sněmovními volbami naopak omládla většina stran, které se spojily do koalic. ODS, KDU-ČSL a TOP 09 o 2,4 až 3,2 roku, STAN o 2,8 roku. U poslední zmíněné je to podle Balíka důsledkem generační obměny v komunální politice.

V Poslanecké sněmovně momentálně zasedá čtyřicet poslanců mladších čtyřiceti let. V mezinárodním i evropském kontextu patří česká dolní komora k těm starším a nezdá se, že by to letošní volby měly změnit.

Na východ od železné opony

Letos bude na kandidátkách nejvyšší podíl žen od roku 2006, téměř třetina. Proti předchozím sněmovním volbám je to mírný nárůst.

O zapojení žen do politiky ale lépe vypovídá, kolik z nich se do sněmovny opravdu dostane. Tady už se projevuje dominance mužů: k mandátu se probije každý třicátý kandidující muž, ale jen každá padesátá žena. Podíl žen ve sněmovně dodnes kopíruje rozdělení Evropy železnou oponou a Česko není výjimkou – patří na východ.

Důvodů, proč mají ženy souboj o mandát těžší, je víc. Za prvé: častěji je najdeme na kandidátkách malých stran; naopak tam, kde je slušná šance na mandát, převažují muži. Tradičně vyvážené bývají například kandidátky Strany zelených, letos na nich je 46 procent žen. Sněmovní strany tvoří blok se 17 až 31 procenty žen. Zvlášť patrná bývá dominance mužů u pravice a konzervativců – letos vyčnívá koalice Trikolora Svobodní Soukromníci se 14 procenty žen.

„Je to málo a na rozdíl od komunálních voleb není vidět progres,“ komentuje zastoupení žen Balík. „V nich volby od voleb narůstá počet žen na kandidátkách, zvolených zastupitelek a myslím si, že i starostek. Ve sněmovních volbách jde spíše o stagnaci.“

„Nejspíš by to vypadalo jinak bez koalic,“ dodává. „Ve chvíli, kdy máte postavit lídra trojkoalice, jde najednou genderový aspekt stranou. U každého kraje staví lídra konkrétní strana, navíc musí být přijatelný pro další dvě strany.“

„Samozřejmě záleží, jestli jsou ženy na kandidátce jen proto, aby to dobře vypadalo, nebo jsou na volitelných místech,“ upozorňuje.

Naráží tím na druhý důvod, který ženám ztěžuje boj o poslanecké křeslo: čím blíže špičce kandidátky, tím větší je dominance mužů. Když se podíváme na všechny kandidátky od roku 2006, je podíl žen asi 28 procent. Mezi prvními třemi kandidáty je už jen 24 procent žen, krajských lídryň bylo dohromady 20 procent. Ženy častěji obsazují nevolitelná místa.

I tady se ale časy pomalu mění a počty krajských lídryň se za 15 let zvýšily.

Proti proudu jde TOP 09, která letos nasadí žen méně než v roce 2010, kdy kandidovala poprvé. Zajímavou anomálií byla ČSSD, která ve sněmovních volbách 2017 nasadila 45 procent žen. Letos se strana vrátila k tradičním 25 procentům.

„Kandidátky pro minulé volby sestavoval ještě bývalý předseda strany Bohuslav Sobotka. Na zastoupení žen v poslaneckém klubu se to ale nijak zvlášť neprojevilo,“ upozorňuje politolog. Voliči reagují po svém: poslankyně častěji než poslanci vděčí za mandát preferenčním hlasům. U mužů rozhodovaly preference v 16 procentech případů, u žen ve 22 procentech.

Covid nezměnil trend, lékařů kandiduje méně

Traduje se, že politické strany nadbíhají lékařům – voliči je znají a snadno získávají hlasy.

Ve skutečnosti je lékařů na kandidátkách čím dál méně. Nezměnila to ani pandemie a angažovanost lékařů ve vrcholné politice. Pokud už se na kandidátce ocitnou, jejich šance na mandát není o mnoho vyšší než u jakéhokoliv jiného vysokoškolsky vzdělaného kandidáta.

Skutečný rozdíl je mezi vysokoškoláky a kandidáty bez titulu. V prvním případě je šance na zvolení pětkrát vyšší. Příčinou je hlavně skutečnost, že strany se šancí na mandát přitahují vzdělanější kandidáty a na kandidátkách je umísťují výše.

Nejčastěji na kandidátkách najdete inženýry a magistry. Zatímco prvních postupně ubývá, druhé číslo roste. Převaha inženýrů odráží vysoký průměrný věk kandidátů: často vystudovali ještě před revolucí, kdy technické obory jasně dominovaly nad ostatními směry vzdělání.

Pátým nejčastějším titulem je JUDr. Právníci jsou také téměř nejúspěšnější v proměňování mandátových mečbolů na poslanecká křesla – mají skoro dvakrát vyšší šanci než ostatní vysokoškoláci.

„Za první republiky měli poslanecký mandát z velké části právě právníci,“ komentuje statistiku Stanislav Balík. „Tady se naopak zdá, že se z politiky vytrácejí.“ Navzdory vysoké šanci uspět.

„Může to být tím, že řada dnešních advokátů jsou magistři, jen jim nestojí za to složit kvůli lepšímu titulu rigorózní zkoušky. Pro voliče je ale status důležitý a rozdíl mezi JUDr.Mgr. vnímají, i kdyby šlo o partnery z advokátní kanceláře.“

Úspěšnější než právníci jsou pouze absolventi Vysoké školy politické ÚV KSČ s trojnásobnou šancí na zvolení než ostatní vysokoškoláci. Kandidují obvykle za KSČM, z politiky ale vzhledem k vyššímu věku mizí. Letos jich je na kandidátkách jen desítka.

„U titulů jako RSDr. jde o dědictví minulosti. Často šlo o předsedy okresních výborů, kteří sestavovali kandidátky a postavili se nahoru,“ osvětluje jejich úspěch Balík.