Zákazů knih v USA přibývá. Amerikanistka vysvětluje, jakou roli v tom má neofašismus

Praha/Washington 20. prosince 2023 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Asi šest tisíc zákazů knih napříč Spojenými státy zaznamenal tamní americký PEN klub za poslední dva roky, tuším, že od léta 2021 do léta 2023. Zrychlují se zákazy knih v USA?
Zrychlují, podle nejnovějších údajů se počet zákazů knih ve státních školách po celé zemi ve školním roce 2022/23 ve srovnání s předchozím zvýšil o 33%. K nejvíce zákazům dochází momentálně na Floridě, kde ve školním roce 2022/23 došlo k více než 40% všech zákazů. Důvodem je hlavně to, že až do minulého školního roku nebylo běžné podávání výzev na zákaz několika knih najednou. Výzva se většinou týkala jednoho konkrétního titulu, ovšem v roce 2022 až 90 % výzev obsahovalo hned několik knih, což je prudký nárůst oproti předchozím létům. Již nejde o individuální rodiče, kteří mají problém s jednou konkrétní knížkou, která jim přijde pro jejich dítě nevhodná. Jsme svědky toho, že organizované politické skupiny s určitou ideologií a přesvědčením chodí do školních rad s dlouhým seznamem knih, které chtějí zakázat, protože neodpovídají jejich politické, morální nebo náboženské agendě.

Zmiňovala jste, že nejvíc zákazů zaznamenávají na Floridě, ale je to také Texas a další státy. Znamená to, že když k zákazu dojde, tak konkrétní kniha zmizí ze všech knihoven daného státu, nebo jen na jedné škole?
Tak to naštěstí zatím není. Určitý titul většinou zakážou školní distrikty, tedy okrsky, které ho vyřadí ze své knihovny, ale hlavně ze svých školních osnov. Knihy nejsou stažené z trhu, jsou stále relativně lehce dostupné, dají se objednat na internetu nebo koupit v obchodech. Problém ale je, že kvůli cenzuře o nich studenti často neví a nemůžou o nich volně diskutovat. Na trhu je momentálně velké množství knih a děti s nimi často přichází do kontaktu primárně skrz školu, školní knihovnu a povinnou četbu. V dnešní době je totiž problém s obecným úpadkem čtení, a to platí pro celou západní společnost. Studenti pak často nemají čas ani chuť číst cokoli, co není povinné do školy. Zákazy pak mohou mladé studenty formovat skrz knížky, které v té škole čtou.

Když se tedy děti nebo žáci nedozví o těch knížkách ve škole, tak potom například nevědí, že existuje kniha jménem O Myších a lidech a že ji napsal jejich krajan?
Ano, tak to může být. 

Formy nežádoucího obsahu

Když už jsem nadhodil Johna Steinbecka, tak jakých dalších knih se to týká?
Když jsme u Steinbecka, tak i jeho knihy Hrozny hněvu. Tento titul byl historicky zakázaný i v době Velké deprese, protože podle těch, kteří knížku zakazovali, měla nějaké socialistické podtexty. Nicméně v dnešní době většina zakázaných knih patří do kategorie pro mladé dospělé a obsahuje příběhy s tématy LGBTQ+, tedy s tématy sexuální genderové identity, s protagonisty nebo sekundárními postavami jiné než bílé pleti nebo postavami, které přímo řeší problémy rasy či systematického rasismu nebo také policejní brutality. Zákaz se proto dotýká i významných světových klasik vyučovaných například i u nás, jako jsou knihy Jak zabít ptáčka od Harper Leeové nebo Huckleberry Finn od Marka Twaina. Na některých floridských školách je zakázána třeba i Romeo a Julie, prý kvůli sexuálnímu obsahu. Ale v knihovnách jsou často zakázané i knihy a jiná umělecká díla, které obsahují témata, která jsou ve společnosti stále ještě tabu a korporátním magnátům se nehodí o nich mluvit, například týrání zvířat v živočišné průmyslu. Umělec John Cielukowski pověsil v knihovně svůj veganský obraz krávy s malým telátkem pojednávající o jejich silném mateřském poutu, které mlékárenský průmysl přetrhává. Jen o čtyři dny později byl obraz odstraněn pro nevhodný obsah, ale nikdy nebylo specifikováno, co na něm bylo takto obscénního. Jedná se hlavně o politicky motivované zákazy. Vidíme to i na tom, že byla stažena dětská biografie o bývalé první dámě Michelle Obamové, přičemž hlavní výtkou bylo nelichotivé vylíčení Donalda Trumpa.

O zákazu té které knihy rozhodují přímo školní rady v konkrétních okrscích?
Je to tak.

Jedna ze školních rad v jednom z okrsků ve státě Tennessee takto zakázala komiks Maus o holokaustu. Proč vadilo toto téma?
To se stalo v únoru 2022, kdy školní rada nařídila odstranění tohoto grafického románu z roku 1986 od Arta Spiegelmana. Jako důvod uvedla obscénní obsah, nuditu a jazyk. Autor komiksu se nechal slyšet, že nedokáže pochopit, co je tak obscénního a nevhodného na slově sakra, které rada mimo jiné zmínila jako důvod pro zákaz knihy. Pokud jde o nahotu, tak autor uvedl, že jde o malý obrázek, který znázorňuje jeho matku, jak byla nalezena ve vaně poté, co si podřezala zápěstí, na čemž pro většinu společnosti není nic sexuálního. Ale nakonec to bylo hlavně násilí spojené s holokaustem, proč tato školní rada hlasovala 10:0 pro odstranění knihy z učebních osnov s tím, že by pokud možno měla být nahrazena jinou knihu bez nežádoucího obsahu. Jenomže jak učit holokaust bez znázornění hrůz, které obnášel? Čtenář nebo student by přece měl být zděšen, aby se historie neopakovala.

Art Spiegelman z toho byl hodně rozčarovaný, jak jsem četl. Mimochodem díval jsem se na průzkum agentury YouGov a britského týdeníku The Economist, podle které si každý pátý mladý Američan myslí, že holokaust je mýtus. Jsou tedy i zákazy podobných knih nějak ve spojitosti s rostoucími antisemitskými tendencemi v USA už kvůli tomu, že se studenti nedozví, jak to doopravdy bylo? 
Ano, určitě. Spiegelman byl rozčarovaný, ale poznamenal, že se mu nezdálo, že by rada chtěla knihu odstranit, protože byl součástí toho procesu a on sám je Žid. Vyvrátil tak podezření z antisemitismu vůči jeho osobě. Každopádně to, že byl Maus zakázán, jen posiluje konspirační teorie, že holokaust je mýtus a neměl by se učit ve školách. Zakázat tento komiks jako nepohodlné čtení se staví proti výuce holokaustu obecně, ať už členové rady tvrdí cokoli. Máte pravdu, že podle nedávného výzkumu každý pátý mladý Američan věří, že holokaust je mýtus. Ale ten průzkum ukázal také to, že více než čtvrtina lidí ve stejné věkové skupině, tedy mezi osmnácti a devětadvaceti lety, věří, že Židé mají v USA příliš velkou moc, což je až příliš blízko konspirační teorie o tom, jak Židé ovládají svět, která motivovala i podporu nacistických činů u široké veřejnosti. Pak tedy není pochyb, že popírání holokaustu je formou antisemitismu a nedostatek vzdělanosti tomu jenom napomáhá. Takže zákazy knih o holokaustu jdou ruku v ruce s antisemitskými tendencemi.

Když jsou knihy zakázané, kam mizí? Jsou páleny, uskladňovány? 
Řekla bych, že v dnešní době knihovna většinou takové knihy asi uskladní nebo rozprodá dál. Ale v různých obdobích americké historie se knihy pálily a netvrdím, že se to dnes vůbec neděje. Nějaké náboženské skupiny pálí například i Harryho Pottera za to, že je tam čarodějnictví. Pálení se děje i dnes, ale takto se knih nezbavují všechny školy.

Cenzura versus svoboda slova

Zajímá mě ústavně právní rozměr, totiž jak jdou zákazy knih dohromady s prvním dodatkem Ústavy Spojených států amerických, který garantuje svobodu slova?
Zákazy knih porušují první dodatek americké ústavy, protože zbavují děti a studenty práva na svobodu slova a práva dostávat volné informace z různých zdrojů. Nicméně kroky, které někteří mohou považovat za cenzuru, zejména pokud jde o školy, nejsou vždy lehce klasifikovány jako ústavní nebo neústavní, protože cenzura je hovorový, nikoli právní termín, takže vlastně neporušuje ústavu, pokud to nedělá samotná vláda například formou zákazů politických protestů, aktivismu a podobně. Kontrola nad veřejným školstvím je slovy Nejvyššího soudu z větší části svěřena státním a místním orgánům, a státní správa má proto pravomoc určovat, co je vhodné nebo nevhodné pro její studenty. To se týká i učebních osnov na jejich škole. Úředníci tak mohou vykonávat kontrolu nad tím, jaké knihy se budou nebo nebudou vyučovat, a školní rady v tom mají velké slovo. Existují ale výjimky ze státní moci nad školními osnovami. Nejvyšší soud například rozhodl, že státní zákon zakazující učiteli zabývat se tématem evoluce byl protiústavní, protože porušoval ustanovení o založení prvního dodatku, který státu zakazuje podporovat konkrétní náboženství. Nicméně i dnes americkým učitelům není vždy dopřán luxus otevřeně učit evoluci. John Thomas Scopes byl roce 1925 soudně stíhán za porušení zákazu státu Tennessee vyučovat evoluci, to bylo na celostátní úrovni, a problém je stále aktuální. Podle průzkumu z roku 2007 pouze asi jeden ze tří učitelů biologie na veřejných středních školách prezentoval evoluci v souladu s doporučeními předních vědeckých autorit v zemi. Teď se to trošičku zlepšilo, došlo k pokroku, ale pořád je to asi 50 na 50, takže docela strašné.

Ale pokud státy skutečně mají takto rozsáhlé pravomoce mluvit do osnov, znamená to tedy, že se zákazům nejlépe daří ve státech, jako je Florida a Texas, které vedou silně konzervativně naladění republikáni?
Jasně, je to tak. Nejdůležitější věcí, kterou je třeba zdůraznit, je oživení neofašistického myšlení a jednání v Americe během prezidentství Donalda Trumpa, který tyto zákazy podporoval a on i jeho spojenci jim asistovali. Florida a Texas jsou velmi konzervativní republikánské státy, tak tomu vždycky v moderní historii bylo, a tak se předhánějí v prvenství omezování lidských svobod, ať už jsou to zákazy knih pojednávajících o nekřesťanských tématech, restrikce potratů, diskriminace rasových menšin a tak dále. Florida minulý rok přijala zákon 1557, kterému se ovšem mezi kritiky říká zákon „Neříkej gay“, protože diktuje učitelům ve státě, co mohou a nemohou ve svých hodinách říkat o genderu a sexualitě. Až do třetí třídy se nesmí například vůbec mluvit o jiné než heterosexuální orientaci. Za porušení zákazu hrozí celému školnímu okrsku žaloby. Floridský guvernér Ron DeSantis, aby tady zaznělo jeho jméno, se také snažil přepsat historii otroctví ve státních veřejných školách na Floridě, když tvrdil, že zotročení lidé měli osobní prospěch z dovedností, které získali, když byli zotročeni. Takto se snaží změnit historická fakta, aby odpovídala fašistickému narativu, že Amerika nemá žádné hříchy, které by měla odčinit, a je nespravedlivě napadána krajně levicovými radikály.

Dodám, že jméno guvernéra státu Texas je Greg Abbott. Zajímá mě, jak moc si Ron DeSantis a Greg Abbott nechají do své práce týkající se zákazů knih mluvit spolkem jménem Moms for Liberty?
Nechají, protože Moms for Liberty je americká konzervativní, republikánská politická organizace, která zasahuje proti školním osnovám, které zmiňují ať už práva sexuálních nebo etnických a zakazuje jakékoliv knihy o systémovému rasismu a diskriminaci. Má také vliv v Republikánské straně. Je krajně pravicovou, extremistickou organizací, a proto spolupracuje s republikány. V dnešní době je kritizována i za tyto úzké politické vazby a za to, že se snaží prostřednictvím škol a dětí lobbovat pro Trumpa v příštích prezidentských volbách. Vliv Moms for Liberty narůstá hlavně v jižních státech USA, kde mají velký vliv pro své konzervativní ideje, ale bohužel se takto snaží vyživovat a prohlubovat už tak silnou polarizaci americké společnosti.

Jak najít cestu k zakázaným knihám

Existuje ve Spojených státech nějaký knižní odboj, samizdat nebo tajné spolky, které by šířily knihy v místech, kde jsou zakázány?

Odboj probíhá prostřednictvím zviditelnění zakázaných knih, například formou podcastů a rozhovorů s autory. Velmi aktivní je v tom například Ali Velshi z MSNBC, který pracuje na zvýšení povědomí o nárůstu a směšnosti těchto zákazů. Během své víkendové ranní show Velshi a také prostřednictvím podcastu s názvem Velshi Banned Book Club zviditelňuje knihy, které byly zakázány, tím, že hovoří s autory, analyzuje jejich zakázané knížky a diskutuje s nimi o důvodech zákazu knih. Na některých školách funguje forma odboje i skrze studenty. Školy, kde se knihy zakázaly, mají někdy takzvané Book Cluby, knižní kluby, které si vytvořili samotní studenti. Tam pak čtou zakázané tituly a diskutují o nich, v některých případech dokonce studenti společně píší otevřené dopisy o každé knížce s argumenty, proč by kniha měla být součástí školních osnov.

Všiml jsem si, že americká zpěvačka Pink na svých koncertech na Floridě rozdávala zakázané knihy. Je to v uměleckém světě výjimka, nebo se mezi lidmi zvedá nějaká větší vlna odporu proti zákazům knih?
Výjimka to určitě není. V médiích se o zákazech pojednává čím dál víc, a proto nedávno Ariana Grande, Mark Ruffalo, Amanda Gorman a spousta jiných herců a zpěváků, bylo jich více než 175, podepsali otevřený dopis, ve kterém vyzývají Hollywood, aby využil svého vlivu a postavil se proti zákazům knih. Dopis je označuje jako omezující chování, které je v rozporu se svobodou slova a projevu, ale zdůrazňuje i dopad, který zákazy mohou mít, ať už je to dopad na samotné studenty nebo na širší kreativní pole. Dopis se snaží vybídnout signatáře, aby se připojili k protestům, byli více hlasití, podporovali svobodný a otevřený kreativní průmysl bez ohledu na osobní nebo ideologické neshody a využili vlivu, který mají jako celebrity, k zastavení těchto zákazů ve svých školních okrscích.

To je jeden faktor, pak je tu ale soudní moc. Bavili jsme se o tom, že tyto zákazy porušují první dodatek Ústavy Spojených států. Řešily je už v některém z amerických států soudy?
Řešily je hodněkrát, ale i zákazy zákazů už skončily u mnoha soudů. Většinou se argumentuje prvním dodatkem, tedy tím, který zaručuje právo na svobodu slova, ale v Texasu se teď objevil nový právní argument, který se začal více využívat, a to je ten, který žaluje školní distrikt kvůli diskriminaci na základě genderové identity a sexuální orientace. Použili ho například když z polic knihoven zmizela naprostá většina knih, které obsahovaly témata sexuality nebo jiné než heterosexuální postavy, a proto se dá argumentovat skrz diskriminaci, která je naprosto do očí bijící. Ale třeba stát Illinois nedávno přijal zákon na celostátní úrovni, který zakazuje zákaz knih, a je tedy o krok napřed. Aby se toto už nemohlo dít, tak přijali tento zákon, a pokud jakákoliv veřejná knihovna ve státě Illinois zakáže materiály z důvodu stranického nebo doktrinálního nesouhlasu, nebude pak způsobilá pro žádné státní fondy. Nejvyšší soud, který se do těchto sporů většinou neplete, protože to není v jeho kompetenci, ale v roce 1982 udělal výjimku, když rozhodl, že knihy nesmějí být odstraněny z polic knihoven jen proto, že školní úředníci považují myšlenky v knihách za urážlivé. Nicméně toto rozhodnutí je poměrně úzké a vztahuje se pouze na knihovny, nikoli na školní osnovy, takže bohužel nemůže sloužit jako precedent současných zákazů.

Nepřijde vám, že v době, kdy je úplně všechno na internetu, je boj za zákazy knih předem prohraný?
Těžko říct, ale myslím si, že ne, že je potřeba podporovat čtení knih. Přece jenom pořád budou hodiny literatury, angličtiny, a studenti tím pádem budou i dále, doufám, číst. I kdyby nešlo o samotné čtení, tak jde o diskusi a o to, aby se všichni cítili reprezentovaní. Vzhledem k tomu, že zhruba polovina lidí v americké společnosti už je jiné než bílé pleti, tak když se budou i nadále učit jenom knihy z historie, tedy anglofonní knihy, které mají jenom bílé postavy, bude to vysílat špatný pohled na to, jaká americká společnost dnes je, kdo tam patří a kdo do ní nepatří.

V podcastu byly kromě zvuků z Českého rozhlasu využity tyto zdroje: WBIR Channel 10, CNN, YT - Moms for Liberty, YT - NewsNation,  Čro, 20. 4. 2023, Velshi Banned Book Club,  MSNBC, Instagramový účet Pink