Nejslavnější sportovní filmy: někteří lidi nevěří, že Rivalové byli kamarádi

Některé sportovní momenty se zapsaly do historie tak výrazně, že jsme je posléze mohli vídat nejen díky záznamům přenosů, ale také v kinech a na televizních obrazovkách.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Jamese Hunda a Nikiho Laudu ztvárnili Chris Hemsworth a Daniel Brühl. | Zdroj: RUSH movie

Kokosy na sněhu

Někteří lidi nevěří, že jamajskej bob zvítězí. Asi každému se při těchto slovech vybaví film Kokosy na sněhu. Snímek o jamajských bobistech, kteří soutěžili na zimních olympijských hrách v Calgary, byl velmi populární — při rozpočtu 14 milionů dolarů vydělal celosvětově přes 150 milionů.

Žebříček 100 nejlepších komedií podle BBC. Na seznam pronikl i český film

Číst článek

Film se v mnoha ohledech odchyloval od skutečnosti — například v tom, že jamajský tým se připravoval mnohem profesionálněji a měl několik trenérů, ne jen jednoho. Také po závěrečné nehodě reprezentanti nedonesli bob do cíle na ramenou, ale dotlačili ho po ledu. Bobisté zároveň nebyli sprinteři, ale vojáci. Tedy až na jednoho — tím byl Chris Stokes. 

„Už jsme byli v Calgary a bylo to během druhého týdne, když jsme Chrise vzali do týmu, abychom mohli závodit na čtyřbobu. A nakonec jsme měli sedmý nejlepší čas na startu. Takhle se to vážně stalo,“ vyprávěl v pořadu Inside Edition Devon Harris, další člen původního jamajského týmu.

Angažování sprintera Chrise Stokese byla dobrá volba — tento Jamajčan se posléze zúčastnil dalších tří olympiád — v roce 1994 v Lillehameru dokonce jamajský čtyřbob skončil čtrnáctý.

Rivalové

Dalším velmi populárním a zároveň kritiky uznávaným filmem se sportovní předlohou je snímek Rivalové, který popisuje souboj pilotů Formule 1 Nikiho Laudy a Jamese Hunta v sezoně 1976. Oproti Kokosům na sněhu se jedná o drama, které ale víceméně odpovídá skutečnému příběhu.

„Myslím, že tak na 80 procent se ten film drží reality. Je tam samozřejmě pár hollywoodských prvků, to je logické. Ale celkově musím říct, že se mi ten film moc líbil,“ vyprávěl před rokem v talkshow Grahama Bensingera Niki Lauda, který se momentálně ve Vídni zotavuje z transplantace plic.

Jeho vztah s Jamesem Huntem byl často popisován jako nepřátelský, ale film Rivalové dobře vystihl, že i přes soupeření na trati byli oba piloti přátelé.

Borg/McEnroe

Jeden pečlivě uhlazený, tichý, hrající tenis od základní čáry, druhý rozcuchaný, emotivní a létající po kurtu. Björn Borg a John McEnroe snad ani nemohli být rozdílnější. Ve stejné době, kdy se oba setkali jako kapitáni týmu na Laver Cupu v Praze, vznikl o jejich osobnostech a rivalitě film.

Ledovec a superspratek. Film Borg/McEnroe ukazuje špičkový tenis a tlak, který s sebou nese

Číst článek

„McEnroeův vztek vychází z věčné snahy překonat něčí stín, Borgův chlad zase z pečlivě udržovaného exteriéru, za nímž stojí obsedantně kompulzivní porucha a potlačené emoce. I když snímek očividně vede diváka k tomu, aby fandil dlouhovlasému Švédovi, LaBeouf v rozháraném Američanovi nachází křehkost, s níž nelze nesympatizovat,“ píše Kristina Roháčková v recenzi.

Střet obou tenisových velikánů vyvrcholil ve finále Wimbledonu v roce 1980, ve velkolepé pětisetové bitvě získal Švéd svůj pátý titul z nejslavnějšího turnaje, zatímco horkokrevný Američan naznačil, kdo zvedne pohár nad hlavu za rok.

„Já ani John jsme v tom nebyli nijak zapojeni. Film jsem viděl a moje hodnocení bude pozitivní. Všichni ale vědí, že je to fikce. Kdybychom do toho filmu byli zapojeni, bylo by to zábavnější. Ve filmu se objevuje i můj syn, který hraje mě, když mi bylo čtrnáct let. Je to zvláštní pocit vidět sám sebe na plátně,“ okomentoval Borg film, který se natáčel i v Praze.

Zázrak na ledě

Jednou z největších sportovních událostí, které byly zfilmovány, je pak triumf amerických hokejistů na zimní olympiádě v Lake Placid v roce 1980. Tým plný mladých hráčů z univerzit dokázal získat zlaté medaile, když ve finálové skupině porazil mimo jiné Sovětský svaz.

Jestliže čeští fanoušci mají svoje Nagano, Američané mají svůj Zázrak na ledě. 

Orel Eddie

Slavný 'Orel Eddie': Britové nejsou národ pro zimní sporty, utrácíme za ně příliš

Číst článek

Ve filmu ani ve sportu občas není důležité vyhrát, ale zúčastnit se. Olympijské motto si v Calgary splnil Brit Eddie Edwards a velmi rychle dostal přezdívku Orel Eddie, jak ukazuje stejnojmenný film.

Zatímco nemotornost a vášeň netalentovaného sportovce dostat se na olympijské hry bez ohledu na disciplínu a výsledek jsou reálné, jiné části filmu „vylepšili“ scénáristé. Edwards například není jedináček, své sestře dokonce v roce 2007 dárcovstvím kostní dřeně zachránil život.

Smyšlená je i postava trenéra — alkoholika Bronsona Pearyho v podání Hugha Jackmana. Dnes už bývalý skokan sice je fanouškem filmu, ale pro BBC řekl, že reálných je asi pět procent filmu.

42

42. Že jde jen o číslo? Ne v MLB. V nejslavnější baseballové soutěži světa už nikdy s tímto číslem nikdy nesmí nastoupit žádný hráč v žádném týmu. Na počest Jackieho Robinsona, prvního Afroameričana, který se prosadil v soutěži, do které se kvůli rasové segregaci vůbec neměl dostat.

Kariéra v armádě mu nevyšla. Skončila, když odmítl poslechnout řidiče autobusu, který ho jako černocha vykázal na zadní sedadla. Baseball mu ale v dresu týmu černošské ligy Kansas City Monarchs šel. Až tak, že si ho vyhlédl manažer Branch Rickey z Brooklyn Dodgers.

Rickey chtěl na tribuny MLB přilákat víc Afroameričanů a hledal nejen dostatečně kvalitního sportovce, ale osobnost, která zvládne tlak, který ji čeká. Nehledal muže, „který bude mít dostatek odvahy se bránit, ale tolik odvahy, aby se nebránil“.

Rozvaha byla potřeba. Už ve farmářském týmu si Robinson užil své od trenéra, soupeřů i spoluhráčů. Používali na něj nefér nadhozy, spoluhráči v prvním týmu Dodgers proti jeho přítomnosti dokonce podepsali petici. Revoltu uklidnil trenér a podpora manažera Rickeyho.

Robinson dokázal, že na MLB má. A stal se legendou. Jeden film o něm vznikl už během jeho kariéry, hrál v něm sám sebe. Po jeho předčasné smrti v roce 1973 se vdova Rachel začala snažit, aby vznikl další. Dočkala se 40 let pro manželově smrti, v roce 2013.

Zuřící býk

Italoameričan Giacobbe „Jake“ LaMotta byl bouřlivý v ringu i v soukromí. Díky vytrvalosti a obrovské frekvenci úderů byl považován za jednoho z nejlepších boxerů ve střední váze v historii.

Herec Robert De Niro přibral kvůli roli Jakea LaMotty skoro 30 kilo. Boxer slaví 95. narozeniny

Číst článek

O svém bouřlivém životě napsal Jake LaMotta knihu Zuřící býk, která byla v roce 1980 zfilmována. Robert De Niro během natáčení přibral 30 kilo, aby mohl hrát i boxera po konci kariéry.

De Niro za svoji roli dostal Oscara a v hledišti mu tleskal i samotný LaMotta i přesto, že ho herec znázornil velmi realisticky — jako násilnického, chorobně žárlivého a celkově hrubého člověka. To si prý ale boxer uvědomil až po zhlédnutí filmu.

„Vlastně se mi ten film nelíbil. Ptal jsem se manželky: To jsem byl tak hrozný? A ona mi řekla, že jsem byl ještě horší.“ LaMotta se ve filmu a nejen v něm často hádal se svým bratrem a manažerem Joeym a také se svojí manželkou.

Nepřemožitelný

Hollywoodu nemohl uniknout ani příběh Vince Papaleho, který se v roce 1976 stal nejstarším nováčkem NFL, slavné soutěže amerického fotbalu. Třicetiletý barman, vyhazovač a učitel se tehdy přihlásil do kempu Philadelphia Eagles pro hráče bez smlouvy.

Americký fotbal hrát přitom na univerzitě jenom rok a měl za sebou jen krátké působení v konkurenční lize WFL. Překvapivě však uspěl, v NFL strávil tři sezony, než jeho kariéru ukončilo zranění ramene.

Když o něm o čtyři desetiletí později vznikal film Nepřemožitelný, byl Papale, nedlouhou po úspěšném boji s rakovinou tlustého střeva, každý den u natáčení jako asistent, přímo ve filmu si zahrály obě jeho děti.

Vítězství

Váleční zajatci vedení bývalým profesionálním fotbalistou ve filmu souhlasí, že si zahrají proti Němcům a záběry poslouží válečné propagandě. Nejde jim ale jen o fotbal, mají možnost utéct, a některým se to doopravdy povede.

Ve filmu z roku 1981 si vedle Michaela Caina a Sylvestera Stalloneho zahráli i skvělí fotbalisté a mistři světa. Legendární Pelé, Argentinec Osvaldo Ardiles či Brit Bobby Moore.

Skutečný příběh je ale složitější. Hlavní hrdinové předlohy nebyli spojenečtí zajatci, ale hráči Dynama a Lokomotivu Kyjev spojení do týmu Start na okupované Ukrajině. V roce 1942 sehráli zápas s vojáky Wermachtu a většina z nich měla být po vítězství 5:3 zastřelena. Proto se utkání říká „zápas smrti“.

Oficiální vyšetřování v 80. letech ale prokázalo, že mnozí hráči válku přežili. Někteří byli zatčení, mučeni a odvedeni či uvězněni v koncentračním táboře, nikoli ale bezprostředně po utkání.

Těžká váha

James Braddock byl vycházející boxerskou hvězdou druhé poloviny 20. let. Díky výborným výsledkům si žil velmi slušně, jenže špatně investoval a finanční krize ho poslala na dno.

Bývalá hvězda se musela spokojit se stále nižšími odměnami, boxovala i se zlomenou rukou, až nakonec přišla o licenci. Z Braddocka se stal pomocný dělník v docích, který nedokázal ani uživit rodinu a musel žebrat.

Po roce bídy dostal druhou šanci v podobě nabídky na souboj s aspirantem na souboj o titul mistra světa Cornem Griffinem. S jednorázovou licencí se vzepřel roli outsidera a vyhrál, stejně jako další zápasy. Nakonec to byl on, kdo se mistrem světa v těžké váze stal.

Ve filmu z roku 2005, který slavný návrat ze dna zpět na vrchol přibližuje, hraje Jamese Braddocka Russel Crowe v jedné se svých nejlepších rolí. Přestože si na sebe film Cinderella Man (název a Braddockova přezdívka odkazují k pohádkové Popelce) v Americe v době svého uvedení stěží vydělal, je hodnocen jako jeden z nejlepších sportovních filmů podle skutečného příběhu v historii.

vman, dpr Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme