Nyní nebude zejména pro ultrakonzervativní křídlo ODS jednoduché vstřebat, že Kaczyński vypadl ze hry o další vládu a nový kabinet bude dřív nebo později sestavovat trojice dosud opozičních sil.
Spolek Milion chvilek nejenže se ocitl pod palbou i z řad svých podporovatelů za to, že Blažka nenechali na své akci promluvit, ale objevily se i úvahy, že éra Milionu chvilek skončila.
Vehementně se proti sepsání paragrafovaného znění zákona postavil lidovecký místopředseda Tom Philipp, když prohlásil: „Bylo by to plýtvání časem. Psát zákon má smysl, až když bude jasno v záměru.“
Celé to teď spíš působí jako primátorova hra s Pražany na schovávanou. Už jen proto, že Svoboda tyto pochody přemrštěně líčí jako blokády, činící z obyvatel metropole rukojmí aktivistů.
Hrad již oslovil přes dvacet institucí, aby prezidentovi předkládaly kandidáty. Zřídil si konzultační panel odborníků zvučných jmen a zveřejnil základní kritéria, podle kterých bude vybírat osobnosti.
Po kratším váhání odepřelo vedení SPD přímou podporu Andreji Babišovi do druhého kola prezidentské volby. A učinilo tak dost průhledným alibistickým manévrem.
Miloš Zeman zablokováním Hladíka otevřel prostor premiérovi pro to, co donedávna připouštěl i sám ministerský předseda – pro podání kompetenční žaloby k Ústavnímu soudu.
Po prezidentově vyjádření v televizi Prima to už vypadá, že Zeman svůj absurdní plán, jak tuhle pravomoc vyfouknout nové hlavě státu, myslí opravdu vážně.
Co tedy bylo tím důvodem, proč prezident odmítl jmenovat Marka Bodláka soudcem? Že by vskutku Zemanovo rozhořčení nad případem Parkanová, který označil za ostudu české justice?
I když je solidarita Čechů s Ukrajinci stále obrovská, bude záležet na tom, jak se kandidáti do obecních a městských zastupitelstev postaví k uprchlíkům a jejich integraci.
Fiala řídí vládu, jejímž úkolem je poradit si s koncentrací hospodřských a sociálních problémů. V této situaci působí iracionálně snahy části ODS přemluvit premiéra k prezidentské kandidatuře.
O tom, že Česku hrozí větší kybernetické nebezpečí v důsledku vykázání ruských diplomatů a války na Ukrajině, pojednává komentář publicisty Jiřího Leschtiny.
Pro vládní blok s jeho 108 sněmovními mandáty to měla být rutinní záležitost. Domluvit se na pěti demokratických kandidátech a prosadit je proti 92 hlasům Babišových a Okamurových poslanců.
Krátce poté, co Putinova vojska přepadla Ukrajinu, vytratil se šéf SPD Tomio Okamura ze záře reflektorů a vystrčil před sebe poslance Jaroslava Baštu. S jediným úkolem: Aby odsoudil ruskou invazi.
Andrej Babiš v minulosti souhlasil se svým vydáním k trestnímu stíhání. V roce 2017 dokonce sebevědomě vyzval poslance: „Já vás žádám o zbavení imunity, aby pravda vyšla najevo.“
Jsme jen svědky dalšího projevu Zemanova zvrhlého exhibicionismu, nedbajícího na destrukci vlastní důstojnosti. Ten se u něj už dříve projevoval, pravda s ne tak ničivými důsledky jako nyní.
S Pavlem Blažkem spíš než naděje na lepší časy přichází do vlády oživlá minulost ODS z dob jejího nejhoršího úpadku. Fiala by měl pečlivě zvažovat, zda hned zpočátku podminovat základy svého vládnutí.
