Jako první Češka v historii se stala nejlepší florbalistkou světa. Vítězství Elišky Krupnové v prestižní anketě magazínu Innebandymagazinet sice dostalo její sport na chvíli do hledáčku médií, kapitánka reprezentace i švédského Pixba Wallenstam přesto cítí, že se o florbale informuje málo. „Kdyby podobnou anketu vyhrál fotbalista nebo hokejista, tak se o tom bude mluvit jinak,“ říká v rozhovoru pro server iROZHLAS.cz.

Tento článek je více než rok starý.

Praha/Göteborg (Švédsko) 14:24 31. prosince 2020 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Kapitánka české reprezentace i švédského Pixba, nyní také nejlepší florbalistka světa. Jaký je to pocit?
Teď už si to užívám, ale když jsem se to dozvěděla (v neděli 20. prosince, pozn. red.), tak mi trvalo tomu uvěřit a zpracovat to. Popravdě jsem nad tou anketou nepřemýšlela, takže mě hodně překvapila. Je to krásná odměna a velká motivace.

Krupnová uspěla v prestižní anketě, jako první Češka se stala nejlepší florbalistkou světa

Číst článek

Jak se dá tento úspěch přetavit ve větší publicitu florbalu jako sportu?
To teď řeším s lidmi z Českého florbalu. Já budu pracovat na sociálních sítích, chci být aktivnější a předávat více informací. Pokusíme se také zapojit do médií či show, které běží ve sportovním světě.

Jak těžká bude obhajoba pozice nejlepší florbalistky světa? Už čtyřem předchozím vítězkám se to podařilo.
Nad tím jsem ještě nepřemýšlela, teď se snažím si to užít. Myslím, že obhajoba bude hrozně těžká, už vzhledem k nejbližšímu zápasu, kdy asi bude upřená trochu větší pozornost na můj výkon. Obhájit vítězství v anketě by bylo něco velkého. Samozřejmě se o to budu snažit.

Nemrzí vás, že ačkoliv jste ve svém sportu nejlepší na světě, v Česku se stále ještě tolik o florbalu nemluví, a tak mohou tyto úspěchy trochu zapadnout mezi ostatními sporty?
Jasně, kdyby podobnou anketu vyhrál fotbalista nebo hokejista, bude se o tom mluvit jinak. Je to úplně jiný svět. Zatím z toho vůbec nic nemám, žádné bonusy nebo peníze. Plyne z toho jen dobrý pocit a větší pozornost médií.

Je ale pravdou, že florbal je mladý sport, a tak není divné, že nepřitahuje tolik pozornosti. Doufám, že tenhle úspěch napomůže popularitě a mladé hráčky a hráče namotivuje, aby začali s florbalem, byli cílevědomí a zvýšili tak konkurenci v českém prostředí.

Jste aktivní na facebooku, v poslední době jste sdílela příspěvky o koronaviru nebo třeba dokument přírodovědce Davida Attenborougha. Snažíte se popularitu takto přetavit v osvětu pro ostatní?
Cíleně zatím ne. Články nebo dokument Attenborougha jsem sdílela, protože si myslím, že by se na ně měl každý podívat. Sdílela jsem je spontánně. Asi bych mohla více využít sociální sítě i z tohoto pohledu, co se týče klimatické krize nebo situace ohledně koronaviru, ale zatím na to nemám strukturovaný plán (směje se).

Život ve Švédsku

Když odhlédneme od florbalu, můžete porovnat situaci kolem koronaviru v Česku a ve Švédsku. Čím se liší?
Vrátila jsem se do Švédska v úterý večer, takže jsem venku zatím moc nebyla. Mám pocit, že tu není taková úzkost jako v Čechách. Koronavirus je samozřejmě obrovský problém a situace tu také není dobrá. Už od března máme spíše doporučení, nikoliv vyloženě zákazy a zavírání restaurací nebo obchodů. Tím, že lidé věří doporučením vlády, a ta naopak věří lidem, že budou daná doporučení dodržovat, jak nejlíp můžou, tak to tu funguje úplně jinak.

Nikdy to samozřejmě není stoprocentní, ale obecně jsou ve Švédsku zodpovědnější. Připadá mi, že každý si je vědomý toho, že záleží na jedinci a jeho chování. To vidím jako velký rozdíl.

Cítíte ve Švédsku jiný postoj vlády směrem k florbalu jako amatérskému či poloprofesionálnímu sportu, než je tomu u nás?
Ve Švédsku je florbal mnohem populárnější a prestižnější. Švédové obecně přistupují ke sportu jinak než Češi. I přes situaci s koronavirem jsou lidé vyzýváni k venkovnímu sportování, aby se udržovali v kondici. Sport je tu důležitý, nahlíží se na něj jako na důležitý faktor, co se týče zdraví celé společnosti. Podpora je jiná, a i proto můžeme hrát švédskou Superligu.

V Göteborgu hrajete přes pět let, jak na vás země a lidé působí? A co kabina?
Nevidím tolik rozdílů. Tým v Pixbu je skvělý, všichni spolu dobře vycházíme, trávíme spolu čas i mimo florbal, což je podle mě důležité pro náladu v kabině. Rozdílem je určitě to, že se tu nechodí týmově na pivo, na což jsem si první rok, dva zvykala. (smích) Docela mi to chybělo. Ne, že bych chodila v Čechách po každém tréninku na pivo, ale jednou za čas to bylo příjemné. Tady je to v podstatě nemyslitelné, což je velká škoda. Naštěstí tu mám lidi, se kterými občas vyrazit můžu.

Jinak tu všichni umí anglicky. I rodiče od spoluhráček se mnou mluvili anglicky. Ze začátku bylo moc fajn, že si člověk může povídat s každým. Na druhou stranu cítím, že je tu v uvozovkách bariéra, za kterou lidé moc nejdou, člověka si nepustí blíž k tělu.

Často se mluví o tom, že když sportovec působí v zahraničí, tak se tvoří skupinky mezi cizinci. Platí to? V Pixbu jste s krajankou Denisou Ratajovou a dalšími cizinkami.
Ano, to musím potvrdit. Máme tu brankářku ze Švýcarska a dvě Finky. Nevím, čím to úplně je. Není to tak, že bychom se stranily, ale je pravda, že naše skupina zahraničních hráček si je bližší a víc si rozumíme.

Práce plus vrcholový sport

Jak teď vypadá vaše denní rutina, když přihlédneme ke koronavirové situaci?
Pracuji z domova. Hned od března můj zaměstnavatel, společnost AstraZeneca, přišel s tím, že téměř všichni, kdo například nepotřebujeme být v laboratoři, pracujeme na home-office. Ráno se snažím chodit na procházky, abych nevstávala úplně za pět minut osm, když mám od osmi pracovat, a abych se nastartovala do dne. Pracuji do čtyř nebo pěti, jak kdy, a poté jdu na trénink.

Jak je náročné skloubit práci na plný úvazek a vrcholový sport?
Musela jsem si zvyknout. Naučila jsem se přivstat si a zatrénovat si třeba i před prací. Naštěstí mám výborné pracovní prostředí, kolegy i šéfy. Vychází mi vstříc. Ani před home-officem jsem neměla problém například skončit dřív kvůli zápasu, vzít si laptop a pracovat třeba z autobusu.

Co vám při takto nabitém programu pomůže relaxovat? Stíháte ještě nějaké koníčky?
Pořád jsou nějaké víkendy volné, nebo alespoň jeden den z víkendu. Míváme volno i v pátek večer, kdy je prostor uvolnit se, zajít si třeba na dobrou večeři do města, zahrát si šipky nebo kulečník. Když je teplo, ráda jezdím na výlety - třeba na ostrov Vrångö kousek od Göteborgu, kde je písečná pláž.

V jednom z předchozích rozhovorů jste řekla, že vítězství v anketě „je krásná odměna za to, kolik jsem florbalu za celý život a kariéru dala“. Co musí mladý sportovec obětovat, aby byl tak úspěšný jako Eliška Krupnová?
Těmi slovy jsem myslela třeba to, jak jsem během gymnázia tři roky dojížděla do Prahy každý čtvrtek asi tři hodiny vlakem. Po cestě byla výluka, takže se muselo přesedat na autobusy, a v neděli večer to samé zpátky. Člověk musí sport milovat, od toho se vše odvíjí. Důležité je být cílevědomý a mít vše dobře nastavené v hlavě. Samo to nejde. Odměna nepřichází hned, takže je i vytrvalost důležitá.

Ještě je na to brzy, ale jak si plánujete závěr kariéry a život po ní?
Zatím se nechci vrátit do Čech. Líbí se mi tu, dokážu si představit život ve Švédsku, i kdybych nehrála florbal. Asi budu žít jako normální člověk, co má rád sport, budu hodně cestovat a uvidíme. Plán nemám, ale určitě využiju volného času.

Adam Weidenthaler Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít