Foto archiv

Jste odevzdaní trpitelé, nebo bezstarostní jezdci? Kalkulačka poradí, jak se připravit na stáří

Petr Kočí a Kristína Zákopčanová |

Čtěte dále

Jak si představujete svůj život v důchodovém věku? Jak moc se tato představa liší od vašeho ideálu? A co děláte pro to, abyste se mu přiblížili? To jsou základní otázky nového výzkumu sociologů z Univerzity Karlovy. Na základě odpovědí rozdělili společnost do čtyř skupin podle přístupu k vlastnímu stáří. Ve spolupráci s datovými novináři serveru iROZHLAS.cz pak připravili interaktivní kalkulačku, která vám ukáže, do které skupiny patříte – a poradí, co můžete změnit, abyste se na stáří připravili co nejlépe.

O výzkumu

Typologie přístupů ke stáří vychází z dat, která na vzorku 1814 respondentů ještě před vypuknutím pandemie koronaviru sesbírali sociologové z Centra pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd UK.

Respondenty vybrali s ohledem na kraj, velikost místa bydliště, pohlaví, věk a vzdělání, aby byly reprezentativní pro celou populaci ČR starší 18 let. Tazatelé kladli otázky osobně, jeden rozhovor trval v průměru 50 minut.

Výzkum financovala Technologická agentura ČR a vznikl ve spolupráci s Ministerstvem práce a sociálních věcí.

Zatímco ostražití hlídači si rizika a problémy spojené s pokročilým věkem silně uvědomují a svědomitě se na ně připravují, odevzdaní trpitelé na ně sice myslí, ale nechtějí nebo nemohou se proti nim lépe zabezpečit. Bezstarostní jezdci o vlastním stáří raději moc nepřemýšlejí, a tedy se na něj ani nepřipravují. Spontánní aktivisté se podobnými myšlenkami také příliš nezatěžují, mají ale aktivní životní styl, který je před strastmi života v důchodu sám o sobě do značné míry chrání.

V interaktivní kalkulačce můžete odpovědět na jedenáct otázek vybraných z výzkumu. Právě ony se při statistické analýze ukázaly jako nejsilnější indikátory toho, do které skupiny respondenti patří. Na konci si pak můžete přečíst doporučení ekonomů pro vaši věkovou skupinu a typ přístupu k zabezpečení na stáří.

„Naše rady nejsou úplně konkrétní a šité na míru každému jednotlivci. Zformulovali jsme obecná doporučení, která mohou různým skupinám pomoci se s riziky stáří lépe vyrovnat. Berte prosím tyto informace jako příležitost a inspiraci. Už fakt, že jste se k tomuto nástroji dostali, znamená, že se o svůj život zajímáte,“ komentuje rady obsažené v kalkulačce spoluautorka výzkumu Michaela Šmidová.

Nejde jen o peníze

Na rozdíl od jiných podobných nástrojů, které lze najít na webu, se tato kalkulačka nesoustředí jen na finanční aspekt důchodového věku. Kromě finanční strategie přípravy na stáří zkoumá například i strategie rodinné, sociální, duchovní či pracovní.

Autoři studie upozorňují, že důchodový věk bývá v médiích zobrazován stereotypně: velmi často je stáří vizualizováno pomocí koláží, na nichž se nachází osamocený starší člověk se ztrápeným obličejem, který se nedívá přímo na čtenáře. Vedle něj pak několik bankovek v hodnotě 1000 nebo 2000 korun symbolizujících finanční zabezpečení a finanční samostatnost v období stáří. „Takové zobrazování je založeno na kontrastu a zároveň na zdůrazňování, že stáří znamená nedostatek a boj o finanční prostředky,“ upozorňují sociologové.

„Něco je tu v nepořádku,“ říká vedoucí výzkumu Pavol Frič. „Když v médiích nebo obecněji ve veřejné debatě mluvíme o stáří, soustředíme se obvykle jen na finanční, ekonomickou oblast: kolik jsme si na stáří naspořili, zda máme vlastní nemovitost... My jsme ale při analýze dat z výzkumu hned pochopili, že zajímat se jen o peníze nestačí. S penězi ani s nemovitostí si nepromluvíme, až budeme staří. Peníze nás nevezmou za ruku a nepohladí.“

Z dat vyplývá, že více než chudoby se lidé při plánování vlastního důchodu bojí například ztráty řidičského průkazu, fyzické bolesti či úbytku duševních sil. V těsném závěsu za chudobou je pak v obavách lidí osamělost a nedostatek sexu.

Překvapení u mladých

Překvapivým zjištěním studie je, že rozdělení do čtyř skupin se příliš neliší v závislosti na věku respondentů. „U mladších respondentů jsme očekávali, že budou rizika stáří spíš ignorovat, protože jsou pro ně příliš vzdálená. Ale ukázalo se, že jejich postoje se od starších lidí zase tolik neliší,“ říká další z autorů výzkumu Petr Witz.

Podobné výsledky měli i ženy a muži, naopak velké rozdíly byly v tom, jak odpovídali lidé vzdělanější a majetnější. Vzdělanější lidé méně spoléhají na to, že státem vyplácená penze bude ve stáří jejich hlavním zdrojem příjmů.

„Je to pochopitelné. Kdo nemá dost peněz na každodenní výdaje, těžko najde čas a další zdroje na rozvíjení promyšlených strategií zabezpečení na stáří,“ podotýká sociolog Frič.

V odpovědích na některé otázky se starší a mladší respondenti odlišovali výrazněji: se stoupajícím věkem poměrně rychle ubývá lidí, kteří svůj důchod představují jako čas pro cestování, poznávání nových věcí a koníčky. Naopak přibývá těch, kdo se na něj těší jako na čas odpočinku, rozjímání a pohody s knihou či u televize.

„Celkově jsme při vyhodnocování výzkumu narazili na velkou bezradnost a nedostatek komunikace. Je tu velká skupina lidí, kteří si s představou vlastního křehkého stáří nevědí rady,“ shrnuje výsledky dotazování Petr Witz.

Stáří se bojíme, ale nemluvíme o něm

Některá zjištění studie pak vyznívají paradoxně. Velká část respondentů spoléhá na to, že se o ně ve stáří postarají jejich vlastní děti, ale skoro vůbec o tom s nimi nekomunikují. Zároveň ovšem mají obavu, že na ně nezbude místo v domově důchodců.

„Mají strach z pravdy. Bojí se, že by se mohli dozvědět, že na ně jejich vlastní děti nebudou mít čas. Nechtějí odkrýt karty, a tak se radši svěří do péče státu. To je tristní zjištění,“ interpretuje data Frič. „Výzkum jsme dělali také proto, aby se veřejnost, státní správa, experti a neziskové organizace začali o stárnutí otevřeně a věcně bavit.“

Petr Kočí a Kristína Zákopčanová