Unikátní výzkum: česká společnost se nedělí na dva tábory, ale do šesti tříd. Zjistěte, do které patříte vy
Sociologové ve velkém výzkumu pro Český rozhlas rozdělili českou společnost do šesti společenských tříd. Nelišíme se od sebe jen příjmy a majetkem, ale také tím, jak blízko nebo daleko máme k ostatním lidem, zda věříme ve smysluplnost demokracie i jestli se díváme častěji na Novu, nebo na Netflix. V online kalkulačce si můžete vyzkoušet, do které společenské třídy sociologický model zařadí vás.
Výzkum, jaký tu dosud nebyl
Výzkum Česká společnost po třiceti letech pro Český rozhlas připravil tým sociologů: Daniel Prokop, Martin Buchtík, Paulína Tabery, Tomáš Dvořák a Matouš Pilnáček.
Vyšli z prací britského akademika Mikea Savage, který navazoval na dílo sociologa Pierra Bourdieua. Jejich inspirací byl zejména Savageův projekt Great British Class Survey, na kterém spolupracoval s BBC.
Agentury MEDIAN a STEM/MARK položily v červnu 2019 dotazník o dvou stech otázkách 4039 respondentům z více než 1300 obcí a měst celého Česka. Výzkum probíhal kombinací online a osobního dotazování a je reprezentativní pro populaci 18 až 75 let z hlediska všech sociodemografických ukazatelů.
Ve výzkumu provedeném v červnu 2019 položili sociologové dvě stě otázek celkem 4039 respondentům z více než třinácti set českých obcí a měst. Výsledné rozdělení do společenských tříd, od nejvyšší označené jako zajištěná střední po nejnižší strádající, ukazuje, jak mají Češi odlišný pohled na život i na politiku. Od toho se odvíjejí jejich volební preference, způsob trávení volného času i celková spokojenost.
Výzkumníci vyšli z myšlenek sociologa Pierra Bourdieua, který poukázal na to, že kromě příjmu a majetku je pro postavení člověka ve společnosti klíčové jednak to, jaké má kontakty a vazby, jednak jeho kulturní preference – tedy jaký má vkus a čemu věnuje svůj volný čas.
„Existují lidé, kteří mají solidní příjmy, ale chybí jim společenské kontakty a znalosti, které by jim v rychle se měnící společnosti zaručily uplatnění,“ říká jeden z autorů výzkumu Daniel Prokop. „Naopak se může stát, že lidé, kteří tyto předpoklady a znalosti mají, pracují v profesích a pozicích, které nejsou dostatečně finančně ohodnoceny, mohly je také postihnout například exekuce.“
Kalkulačka: Do které společenské třídy patříte?
Odpovědi na jednotlivé otázky neukládáme. Zaznamenávají se jen anonymní celkové výsledky, tedy přiřazení kapitálů ke společenským třídám, a nelze je nijak spojit s konkrétním uživatelem ani zařízením.
Dvě vyšší střední, tři nižší střední a jedna strádající třída
Není kapitál jako kapitál
Každému z respondentů přiřadili sociologové tři typy takzvaných kapitálů, vždy se dvěma podkategoriemi.
Prvním je ekonomický kapitál, který v sobě zahrnuje příjem a majetek dotázaných – právě v nahromaděném majetku panují v Česku větší nerovnosti než v příjmech.
Druhý, sociální kapitál, udává, jak rozsáhlá a prestižní je jejich sociální síť, tedy okruh jejich známých, a zda mají v nejbližším okolí někoho připraveného pomoci například během nemoci nebo při finančních nesnázích – v terminologii výzkumníků pomáhající kapitál.
Poslední kategorie zahrnuje lidský kapitál, tedy hlavně znalosti cizích jazyků a počítačové dovednosti, a kulturní kapitál měřený třeba tím, jak často dotyční chodí do divadel, muzeí nebo na výstavy. Díky němu se mezi generacemi přenášejí hodnoty, jako je důraz na vzdělání.
Statistická analýza v nasbíraných datech rozlišila celkem šest tříd – dva typy vyšší střední třídy, tři druhy nižší střední třídy a třídu strádající.
Zajištěná střední třída je nejmajetnější z nich. Nastupující kosmopolitní třída má oproti ní menší majetek, který ale může rychle stoupat díky kontaktům, kulturnímu kapitálu a jazykovým a digitálním dovednostem. Dohromady tyto dvě prosperující třídy tvoří zhruba třetinu společnosti.
Do některé z nižších středních tříd spadá polovina české populace. Jsou to členové tradiční pracující třídy se solidním příjmem a majetkem, kterým ale chybí další zdroje. Ohrožená třída je na tom přesně naopak – má dobré kontakty a často i vzdělání a kulturní přehled, svůj potenciál ale nedokázala naplnit a přetavit ve vyšší příjem či majetek. Unikátní pro Česko je třída místních vazeb – lidé těžící z toho, že mají vlastní nemovitost a dobré kontakty tam, kde bydlí, z hlediska ostatních kapitálů jsou ovšem spíše chudí.
Každý šestý člověk pak spadá do strádající třídy. Sociologové ji tak nazvali proto, že její členové postrádají všechny typy kapitálů – příjem, majetek, sociální kontakty i kulturní zázemí a nové typy kompetencí.
„Definování společenských tříd není samoúčelné,“ říká spoluautorka výzkumu Paulína Tabery z Centra pro výzkum veřejného mínění. „Pozice člověka ve společnosti úzce souvisí s důvěrou v ostatní lidi a ve společenské instituce. Od ní se odvíjí jeho přesvědčení – či skepse – k tomu, zda může sám vůbec nějak ovlivnit veřejné dění a jestli je demokracie nejlepší způsob vlády. A tedy i to, jak třicetiletá česká demokracie odolá autoritářům a populistům.“
Kam se poděly elity
Článek, který čtete, je první díl seriálu, který na serveru iROZHLAS.cz vychází vždy v úterý. Další díly:
18 štěpících linií v české společnosti: podívejte se, co nás nejvíc rozděluje a co spojuje
Nejvíc se straní společnosti strádající třída, Čechům vadí drogově závislí a muslimové
Další rozhovory, reportáže a analýzy můžete sledovat na serveru iROZHLAS.cz, ve vysílání Radiožurnálu a Českého rozhlasu Plus.
V obdobném výzkumu Great British Class Survey sociologové ve spolupráci s BBC rozdělili společnost do sedmi tříd. Na rozdíl od České republiky popsali i elitu, která má extrémně vysoké všechny typy kapitálů. V Británii tvoří šest procent populace, u nás ani jedno celé procento, tedy desítky tisíc lidí. Důvodem, proč je v České republice tato skupina tak malá, je slabá konzistence kapitálů. Ne všichni bohatí lidé u nás mají vysoké kompetence, bohatý kulturní kapitál a kontakty. Ti, kteří je mají, naopak nemívají tak velký nashromážděný majetek jako tradiční elita v Británii.
V českém členění tak tito lidé spadají buď do zajištěné střední nebo do nastupující kosmopolitní třídy. Pokud druhá jmenovaná v dalších letech nashromáždí podstatně větší majetek, udrží si vysoké příjmy, rozsáhlou síť kontaktů i aktuální pracovní dovednosti, může se stát zárodkem budoucí české elity.
„Přestože na základě našeho výzkumu nemůžeme v rámci české společnosti hovořit o jedné homogenní elitě, která by tvořila samostatnou třídu, neznamená to, že by české elity neexistovaly,“ vysvětluje sociolog Martin Buchtík z agentury STEM. „Jen je vývoj porevolučních elit specifický a ani po třiceti letech není nijak usazený. Chybí jim zejména mezigenerační předávání sociálního postavení, které bylo u nás na rozdíl od Británie v posledních sto letech v každé generaci přerušené nebo alespoň velmi ztížené.“
Rozdělená země?
Členové společenských tříd nejsou po republice rozmístěni rovnoměrně. Zatímco v Praze tvoří víc než polovinu (56 %) obyvatel dvě vyšší střední třídy, v Ústeckém kraji patří nadpoloviční většina lidí buď mezi ohrožené (34 %) či strádající (25 %).
Třída místních vazeb, opírající se o své známosti a pomoc od příbuzných či kamarádů, se zase soustředí do menších obcí na Vysočině, kde je dokonce druhou nejrozšířenější třídou – patří do ní přes 20 % obyvatel tohoto kraje.
Velké rozdíly jsou ovšem i mezi jednotlivými obcemi uvnitř jednoho regionu. Analýza dat ukázala, že člověk stejného věku, se stejným vzděláním i stejnou prací má až 1,7krát vyšší šanci zařadit se do některé z vyšších tříd, pokud žije v bohaté a spořádané obci. A naopak bydliště v odlehlé a problémové obci (tedy v takové, kde je zvýšený podíl lidí v exekuci, vyšší nezaměstnanost či rozvodovost) zvyšuje riziko pádu mezi ohrožené či strádající 1,5krát.
„Příčinné vztahy vedou zřejmě oběma směry. Obce trpí sociálními problémy proto, že v nich bydlí nižší a chudší sociální třídy. Zároveň ale rizikové prostředí snižuje šance lidí posunout se do vyšších pater společnosti, a naopak zvyšuje riziko propadnutí níž,“ vysvětlují autoři výzkumu.
Třídy se výrazně liší i tím, jak byly v minulých 10 letech zasaženy sociálními problémy, jako jsou exekuce, ztráta bydlení, nezaměstnanost či příjmová chudoba. Kvůli ekonomické krizi některé z těchto problémů dopadly i na pětinu lidí z vyšších středních tříd, kteří se z nich však rychle oklepou. V nejnižší strádající třídě má však s těmito problémy zkušenosti většina lidí. Ohrožená třída je částečně jejich výsledkem – jsou to lidé, kteří mají kulturní a lidský kapitál středních vrstev, ale chudoba regionů, exekuce a či málo zaplacené práce je srazily a přiblížily chudé vrstvě.
Lepší je být bohatý a mít se o koho opřít
Výzkum měřil také to, jak se lidé z různých společenských tříd cítí spokojení s vlastním životem i se společenskou situací.
Zatímco s osobními vztahy, s rodinou a přáteli nebo s tím, kolik mají volného času a jak ho tráví, jsou všichni spokojení skoro stejně, při hodnocení vlastní životní úrovně či ekonomické situace celé země jsou mezi lidmi z vyšších a nižších společenských vrstev podle očekávání velké rozdíly.
Strádající třída také hodnotí výrazně hůře své zdraví – vysvětlení je mimo jiné v tom, že ji tvoří ve větší míře než jiné třídy starší lidé.
Při podrobnějším zkoumání zdrojů osobní spokojenosti zjistili autoři výzkumu, že plyne především z pocitu sociální podpory, tedy z „pomáhajícího kapitálu“. Méně výrazně se pak odvíjí od výše příjmů, majetku a kulturního kapitálu.
Můžeme něco ovlivnit?
S pocitem životního štěstí podle sociologů úzce souvisí také vztah lidí ke společenskému uspořádání. Zatímco nastupující kosmopolitní třída má obvykle pocit, že se může otevřeně a kriticky vyjadřovat k celospolečenským otázkám i k tomu, co se děje v jejich obci, příslušníci strádající, ohrožení i tradiční pracující třídy mají častěji pocit, že jsou z veřejné debaty vynecháni a že i když se budou snažit, stejně sami nic nezmění.
„Tento pocit souvisí s jejich ekonomickou pozicí, ale zejména s lidským kapitálem, tedy s jazykovými a počítačovými dovednostmi, které podmiňují využívání online médií a sociálních sítí, a mohou tak posilovat pocit svobody vyjadřovat se ke společenským problémům,“ vysvětlují autoři výzkumu.
Další díl seriálu Rozděleni svobodou se bude podrobně zabývat tématy, která nejvíc rozdělují českou společnost: Jak se zástupci společenských tříd stavějí k otázkám spojeným s migrací, kdo souhlasí s prozápadním směřováním země, a kdo je proti, komu vadí nadnárodní korporace působící v ČR a kdo víc věří v Boha? Dozvíte se to v článku, který vyjde na serveru iROZHLAS.cz v úterý 24. září.
Související témata: Datová žurnalistika, Rozděleni svobodou, sociologie, Daniel Prokop, CVVM