Když je rozdíl mezi ‚gulášovkou‘ a vývarem. Mladí diabetici můžou po lécích přibrat, končí to až bulimií
Přibližně každý desátý Čech trpí cukrovkou. Onemocnění, které lékaři popisují jako civilizační, lidem výrazně změní každodenní život. Včetně běžného stravování. A to může člověka zatáhnout do ještě větších potíží. Z výzkumů vyplývá, že asi u 40 procent mladých žen a až každého desátého muže s diabetem prvního typu se projeví porucha příjmu potravy. Tu může u nově diagnostikovaných zapříčinit například inzulin, kvůli kterému tělo přibyde na váze.
Cukrovka neboli diabetes mellitus má v základě dvě podoby. V populaci nejběžnější formou je diabetes druhého typu, kterým trpí podle údajů Ústavu zdravotních informací a statistik 90 procent všech pacientů. Nemocný k ní většinou dojde sám nezdravým životním stylem a léčení je většinou otázka jeho změny.
Poruchou příjmu potravy trpí převážně ženy. Muži ale méně často vyhledají odbornou pomoc, říká expertka
Číst článek
Zbylá část cukrovkářů se léčí s takzvaným prvním typem tohoto onemocnění. Jejich tělo totiž neprodukuje hormon inzulin, který u zdravého člověka sytí buňky energií v podobě cukru. Musí si tak hormon podávat sami a regulovat jím hladinu cukru v krvi, takzvanou glykémii.
Samotné dávky inzulinu ale pro léčbu nestačí. Pacient totiž musí nemoci přizpůsobit svoje každodenní jídlo. Kdy a co sní, jaké je toho množství a kolik to obsahuje sacharidů. Podle toho si pak inzulin dopichuje.
„Jídlu se dostává pozornost, kterou jí před tím pacient vůbec nevěnoval. Nerozlišoval, jaký je rozdíl mezi kuřecím vývarem a gulášovou polévkou. A najednou je to velké téma,“ říká psycholožka Tamara Hrachovinová z Institutu klinické a experimentální medicíny v Praze (IKEM).
„Samo o sobě je to velký balík úkolů. A pozornost jídlu může nahrávat rozvoji problémům s ním,“ upozorňuje.
Jakým způsobem se u jednoho člověka projeví diabetes a zároveň porucha příjmu potravy, zvláště pak v jakém pořadí, je různé. Nejohroženější jsou ale podle výzkumů mladé ženy, potvrzuje psycholožka Hrachovinová.
Ztloustnout po inzulinu?
Spouštěčem potíží už hned z kraje léčení může být to, že čerstvý diabetik začne kvůli inzulinu přibírat na váze. Jeho metabolismus totiž se stabilním příjmem pro život nepostradatelného hormonu začne fungovat normálně – tělo znovu přijímá dostatek energie, ukládá ji a zároveň se hydratuje. A to může znamenat velký výkyv ve váze.
A co když se to stane mladému člověku, který má sklony k nespokojenosti s vlastním tělem, nízkému sebevědomí nebo perfekcionismu, což jsou jedny z příčin poruch příjmu potravy?
Američané dostanou nový lék na cukrovku prvního typu. Má pomoci na začátku onemocnění
Číst článek
„Chce se vrátit k původní hubenosti, kterou měl kvůli tomu neuspokojivému metabolickému stavu a chce tu zdravou hmotnost zase snížit,“ popisuje Hrachovinová.
A tak například začne omezovat nebo vynechávat dávky inzulinu, čímž opět hubne.
Jenomže tím se záhy zhorší stav cukrovky.
Člověk přijímá potravu, z té tělo vytěží cukry (ve formě glukózy), které přesune do krve. Odsud se ale bez inzulinu nedostanou do buněk, kde jsou potřeba jako zdroje energie, zůstanou jen v krevním oběhu.
„Může to znamenat velikou labilitu glykémií. To znamená takový tobogán – nahoru a dolů,“ přirovnává psycholožka. Jakmile to trvá příliš dlouho, začne se postupně a nenávratně poškozovat tělo.
„Postižení očí, ledvin, nervů a obtíže v trávicím traktu,“ vyjmenovává Hrachovinová. Dále se člověk také vystavuje riziku takzvané ketoacidozy, což znamená překyselení krve, která pacienta odvodní a může padnout do komatu.
Jde o běžné a známé dopady cukrovky, které obvykle přichází až s pozdějším věkem. V případě propojení cukrovky a poruchy příjmu potravy, kterému se laicky říká diabulimie, se ale poškození projeví mnohem dřív a pacientům zkrátí délku dožití.
Když se nemoc neodhalí
Nesnadná je v případě diabulimie i lékařská pomoc. Diabetologovi se nemusí podařit poruchu příjmu potravy u cukrovkáře odhalit. Pacient o ní ani nemusí vědět, anebo se rozhodne problém s jídlem záměrně tajit.
„Říct u diabetologa, že zvracím, nebo si úmyslně nepíchám inzulín, je velmi těžké,“ dává příklad Hrachovinová.
„Je to běh na dlouhou trať bez odměny v cílové rovince.“
Na druhé straně psycholog, který se věnuje poruchám příjmu potravy, nebo nutriční terapeut mají o cukrovce jen základní přehled. Nezvládnou proto vyřešit všechna úskalí, které stravování diabetiků přináší.
Odborných zařízeních, které se na diabulimii specializují, je v Česku jen pár. Jedním z ních je právě Diabetologická klinika Institutu klinické a experimentální medicíny.
Samotné léčení a vyléčení je sice složité, podle Tamary Hrachovinové ale není nemožné.
„Klíčem je nastolení terapeutického vztahu a ochoty s tím něco dělat. Systematická a často i dlouhodobá terapie je potřeba, aby ošetřila nejenom jídlo, ale aby se v ní pracovalo i se sebevědomím, sebehodnotou a obrazem těla. Je to ale běh na dlouhou trať bez odměny v cílové rovince, “ uzavírá Hrachovinová.
