Postavila se Tálibánu a podle médií měla být v zajetí či mrtvá. Odvážná politička ale prchla do USA

Dlouhé týdny média věřila, že Salima Mazáriová svůj boj proti radikálnímu hnutí Tálibán prohrála. Odvážná politička, která byla až do letošního srpna jednou z pouhých tří guvernérek afghánských okresů, měla podle dosavadních zpráv skončit v zajetí Tálibánu. Jak ale ukazuje magazín The Time, ve skutečnosti měla Mazáriová štěstí. Po mnoha okamžicích strachu se jí podařilo dostat do Kábulu, odkud byla dopravena do Spojených států.

Kábul/Washington Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Salima Mazáriová doprovázená svými spolubojovníky sedí poblíž frontové linie, která je dělí od Tálibánu (červenec 2021)

Salima Mazáriová doprovázená svými spolubojovníky sedí poblíž frontové linie, která je dělí od Tálibánu (červenec 2021) | Zdroj: Profimedia

Během letošního léta si 39letá politička a vůdkyně provládních milic vysloužila pověst nebojácné bojovnice. Fascinovaná její odvahou popisovala příběh Salimy Mazáriové celá řada zahraničních médií včetně agentury AP nebo britského deníku The Guardian, který o afghánské političce před měsícem sepsal obsáhlý profil.

Když nepřijmeme prověřené Afghánce legálně, přijdou sem ti neprověření ilegálně, předpokládá Rozumek

Číst článek

Až do letošního léta stála Mazáriová v čele okresu Charkint na severu Afghánistánu, kde měla na starosti životy více než 30 000 lidí. Kromě každodenní byrokracie ale zvládala také organizovat boj proti Tálibánu a sama neváhala se radikálům postavit se zbraní v ruce.

„Někdy jsem v kanceláři v Charkintu, jindy musím vzít do rukou zbraň a jít bojovat,“ popsala v rozhovoru pro The Guardian afghánská politička, která věřila, že je kvůli svým aktivitám na seznamu cílů radikálního hnutí Tálibán.

Strach o život Salimy Mazáriové se začal šířit po pádu města Mazár-e Šaríf a následně také Kábulu, ke kterému došlo v polovině srpna. V bouřlivém dění následujících dnů to vypadalo, jako by se po guvernérce okresu Charkint slehla zem.

Několik médií, včetně magazínu People nebo Insider, tehdy upozorňovalo, že známá Afghánka stojící v čele protitálibánského odboje zřejmě padla do zajetí radikálů. Také na sociálních sítích se začaly šířit výzvy s hashtagem #FreeSalima, které volaly po jejím osvobození. Poté, co se v médiích začaly objevovat zprávy, podle kterých Tálibán například zabil afghánskou policistku v osmém měsíci těhotenství, ale mnozí mysleli i na nejhorší.

Po týdnech spekulací ale magazín The Time přišel s radostným prohlášením: „Můžeme oznámit, že Mazáriová žije. Po otřesném útěku z Afghánistánu se nyní nachází na neznámém místě ve Spojených státech. Víme to, protože jeden z autorů tohoto textu byl do jejího útěku zapojen.“

První cesta bez úspěchu

S bojem proti Tálibánu začala Mazáriová už krátce poté, co v roce 2018 stanula v čele okresu Charkint – asi třicetitisícové oblasti plné malých vesniček a pastvin v provincii Balch nedaleko hranic s Uzbekistánem.

V roce 2008 pomáhal při záchraně Bidena, sám teď žádá o pomoc. Tlumočník zůstal v Afghánistánu uvízlý

Číst článek

Její milice se bránily radikálům do poslední chvíle, když ale provinční město Mazár-e Šaríf padlo a afghánská armáda odevzdala provincii Balch do rukou Tálibánu, její spolubojovníci museli čelit nevyhnutelnému. Pro afghánskou političku ale kapitulace znamenala konec jejího dosavadního života.

Mazáriová věřila, že má jen dvě možnosti: smrt, nebo útěk. Nejenže byla její tvář veřejně známá, afghánská politička navíc patří k šíitské menšině Hazárů, na kterých se radikálové během minulé vlády Tálibánu v letech 1996 až 2001 dopouštěli rozsáhlých masakrů. Pokusila se proto o útěk.

Spolu s guvernérem provincie Balch Mohamedem Farhádem Azimim vymysleli, že se zkusí dostat přes hranice s Uzbekistánem. Na místo se vydala s manželem a několika dalšími afghánskými funkcionáři, přes hranici se ale dostali jen vysoce postavení představitelé včetně Azimiho. Mazáriovou a některé další ale do země nepustili.

Afghánská politička tušila, že se k uzbeckým hranicím brzo dostaví i Tálibán. Oblékla si proto burku, která zahaluje celé tělo a hlavu včetně očí, a vydala se autem do pouště, kde už na ni čekali další příbuzní. Měli jediný úkol – propašovat Mazáriovou zpátky do Mazár-e Šarífu. To se nakonec podařilo.

„Schovali jsme se v domech našich příbuzných ve městě a odtud jsme se pak rozhodli utéct do Kábulu,“ popisuje pro magazín The Time. Dostat se do Kábulu a nastoupit do jednoho z evakuačních letů byla její jediná naděje, jak se zachránit.

Úkryt v Kábulu

Věděla, že cesta do Kábulu nebude snadná. Od známých ale zaslechla, že pokud na kontrolní stanoviště Tálibánu dorazí větší skupina lidí včetně žen oděných v burkách, pravděpodobnost, že se jich tálibánci budou na něco vyptávat, se tím sníží.

Afghánistánu hrozí ‚totální zhroucení‘. Západ hledá cesty, jak pomoct lidem a neposílit tím Tálibán

Číst článek

Znovu si tedy oblékla burku, nasedla společně s manželem a několika příbuznými do otlučeného auta a vyrazili směr Kábul. Pokaždé, když se přiblížili ke kontrolnímu stanovišti, si samou nervozitou vzájemně svírali ruce.

„Naštěstí nás žádný bojovník Tálibánu nepoznal. Nechali nás snadno projít. Byl to první den poté, co se země zhroutila, a oni oslavovali,“ vysvětluje Mazáriová.

Po příjezdu do Kábulu se pak neustále přemísťovali z místa na místo, aby je Tálibán případně nemohl snadno vystopovat. Nebyli si jistí, komu mohou věřit, a komu ne.

Vzhledem k jejímu postavení se Mazáriová nemohla ani jen tak vydat na letiště, rozhodla se proto rozeslat své dokumenty přátelům, kteří měli kontakty na vládu Spojených států, Británie, Německa nebo Nizozemska.

Jedním z těch, na koho se obrátila s žádostí o pomoc, byl i jeden z autorů článku, afghánský novinář Zakaria Hasani, který byl jen o pár dní dřív přepraven evakuačním letem do Paříže. Mazáriová se seznámila se Zakariou letos v červenci, když pracoval na článku o afghánských ženách.

Žádné ženy, kompromisní premiér a bývalí vězni z Guantánama. Jak vypadá vláda sestavená Tálibánem?

Číst článek

Afghánský novinář okamžitě zkontaktoval svého známého, Kanaďana Robyna Huanga, který je druhým z autorů článku o útěku afghánské političky. Huang následně oslovil kanadského fotografa Matta Reichela, který díky svým kontaktům na americkém ministerstvu zahraničí a obrany už předtím pomohl několika kolegům dostat se z Afghánistánu.

„Připravili jsme všechny její dokumenty s průvodním dopisem, kde jsme vysvětlili, že je Salima Mazáriová naživu, že je v neuvěřitelném ohrožení, a pokud bude odhalená, pravděpodobně ji zavraždí,“ popisuje Reichel obsah, který poslal svým známým.

O několik hodin později dostal odpověď od přítele na ministerstvu zahraničí, který prý poslal případ afghánské političky výš.

Záchrana, nebo past?

Mazáriová mezitím zůstávala v úkrytu a čekala na další pokyny.

V úterý 24. srpna konečně obdržela zprávu, která jí dorazila v angličtině z neznámého afghánského čísla. V návalu euforie odepsala a člověku na druhé straně sdělila všechny informace o rodině i přesné souřadnice jejího úkrytu.

O aktuálním vývoji pak s nadšením informovala Zakariu, kterého ale vyprávění Mazáriové naopak vyděsilo. Věděl, že po krátkém anglickém úvodu měly následovat pokyny v Darí – perském jazyce, který se používá na území Afghánistánu. Dostal proto strach, že se do jejich konverzace naboural Tálibán nebo pákistánské tajné služby.

‚Panuje tu absolutní pocit deprese.‘ Jak Afghánci prožívají první dny pod plnou kontrolou Tálibánu

Číst článek

„Pátrali jsme, abychom potvrdili identitu této osoby,“ vysvětluje Reichel, jak se snažili ověřit, kdo Mazáriové vlastně psal. „Máme afghánské telefonní číslo, ale nevíme, jestli je to skutečná operace, nebo past. Kamarád ve Státech mi řekl, abych okamžitě řekl Salimě, aby se připravila na případný přesun na jiné místo,“ dodává.

Společnými silami se jim následně podařilo zjistit, že afghánské guvernérce psal skutečně jeden z amerických vojáků, který se na evakuaci podílel. Obavy byly zažehnány a mohlo se pokračovat v dalším plánování.

Scénář měl být následující: vyzvednout Mazáriovou a její rodinu vrtulníkem, který je dopraví na kábulské mezinárodní letiště Hamída Karzáího. Toho dne v sedm hodin večer skutečně obdržela zprávu, že má s příbuznými dorazit na místo setkání.

Netrvalo dlouho a Zakariovi konečně přišla zpráva, že se Mazáriová s rodinou dostala na kábulské letiště. Následující den pak nastoupili do amerického vojenského letounu, který je dopravil do Kataru.

Díky komplikované záchranné operaci je dnes Mazáriová v bezpečí ve Spojených státech. Unikla tak téměř jisté smrti, zároveň ale prožívá svou nejhorší noční můru. Zemi, kterou vždy tak tvrdě bránila, totiž nikdy nechtěla opustit.

„Na letišti v Kábulu jsem byla svědkem zhroucení národa… Při pomyšlení na boje, oběti a smrt mých lidí a spolubojovníků cítím úzkost. Pokaždé, když na tyhle věci myslím, mám pocit, že umírám,“ říká Mazáriová.

eku Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme