Amnestie mi šanci k normálnímu životu nedala, přiznal zloděj. Na svobodě nebyl ani měsíc

Na šest tisíc lidí opustilo po vyhlášení prezidentské amnestie vězeňské cely a dostalo novou šanci zařadit se do společnosti. Najít si poctivou práci a odolat pokušení sklouznout zpět ke zločinu je ale často nad jejich síly. Podle odborníků se většina amnestovaných sice do vězení vrátit nechce, přesto se tam až polovina z nich do dvou let ocitne znovu. Ani 34letému zloději Martinovi se nepodařilo zůstat na svobodě déle než měsíc.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Vězení | Foto: Free Digital Photos

„Policie, vstáváme. Připravíme doklady. A co vy tam? Koukejte sebou hýbnout trošku,“ ozývá se do tmy špinavé uličky jednoho ze squattů nedaleko vršovického nádraží. Je to jedno z míst, které policisté čtvrtého obvodu velmi dobře znají.

I tentokrát jdou téměř najisto. Mezi odpadky a injekčními stříkačkami se před zákazem pobytu v Praze ukrýval zlodějíček, narkoman a notorický lhář Martin. Z vězení jej dostala prezidentská amnestie.

Přehrát

00:00 / 00:00

Zloději Martinovi se po amnestii nepodařilo zůstat na svobodě déle než měsíc. Více v reportáži Evelyny Kulíškové

„Já mám takový pocit, že ten zákaz máte platný. S amnestií zákazy nepadaly. Máte zákaz na tři roky. Tady nemáte co dělat. Sbalte si své saky paky a jedem," rozhodne velitel směny a čtyřiatřicetiletý Martin tak po pouhých čtyřech týdnech svobody opět končí v poutech. Už počtvrté za maření úředního rozhodnutí.

„Já jsem ani netušil, co ten zákaz Prahy vlastně znamená. Já přijedu do Semil, jsem tam dva dny, nemám tam známé, nemám tam nic. Pak jezdím do Havlíčkova Brodu, jezdím tam a tam jak blázen. A nikde se necítím pevně,“ svěřuje se muž.

S trestnou činností začínal v osmnácti letech loupeží a pokračoval nesčetnými krádežemi a podvody. Prý by rád žil normálně, ale v prezidentské amnestii k tomu šanci nenašel.

„Od chvíle, co mě zavřeli předtím, se pro mě nic nezměnilo. Já jsem na to nebyl připravenej. Za normálních okolností bych kontaktoval matku, matka by pro mě přijela a měl bych možnost. No ale mě pustili ze dne na den ven, matka je tisíc kilometrů daleko…" vysvětluje Martin.

Proto zamířil k babičce. V rodných Semilech prý ale není práce. V Kolíně, kde se zdržoval, se mu nelíbilo, a tak i přes zákaz opět skončil v Praze. Brání se sice, že jen projížděl. Platnou jízdenku ale u něj policisté hledali marně.

„Pořád jsem jednou nohou v kriminále. Říkám prostě, akt jako takový té amnestie byl bezcenný a bylo to prázdné gesto. Upřímně, radši bych si odseděl pár měsíců s tím, že budu mít možnost… Jako to je těžký říct takovou věc. Každý člověk chce ven. Ale pokud bych chtěl dělat něco, co by mělo smysl, tak bych asi zvolil tu těžší cestu. Byl bych na to připravený na všechno,“ přiznává.

Evelyna Kulíšková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme