Bez něj by naši sledgehokejisté na paralympiádě ve Vanouveru určitě neskončili na pátém místě. Lví podíl na tak úspěšné premiéře má brankář Michal Vápenka.

19:59 21. března 2010 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Kdyby se i na paralympiádě vyhlašoval nejlepší gólman, pak by česká opora v brance - Michal Vápenka - patřila určitě mezi žhavé kandidáty.

Vždyť doma už má několik podobných ocenění z nejrůznějších turnajů, včetně mistrovství Evropy. A například v české sledgehokejové lize se v sezóně 2005/06 uzavíraly sázky, jestli někdo Vápenku překoná. Rok a půl se to nikomu nepovedlo.

„Michal Vápenka je nejlepší český brankář a když má svůj den, tak za svá záda jen tak něco nepustí. On dokáže ten tým vyhecovat. Dát mu gól i v české lize je umění. Je paráda, když člověk vidí ten neúspěch protivníků, když si na něm vylámou zuby," říká reprezentační kapitán Pavel Kubeš.

Průprava z florbalu

Kde se bere ta brankářská jistota v sympatickém dvoumetrovém chlapíkovi, který před 15 lety přišel po úraze o levou nohu? Možná to zní neuvěřitelně, ale základem jsou roky strávené ve florbalovém týmu Torza Sorry Praha, za který Vápenka už deset chytá pražský přebor.

„Florbal je samozřejmě o hodně rychlejší. Navíc chytám u kluků, kteří nejsou nijak postižení. Takže je to normální zdravý florbal. Já jsem díky florbalu přišel do sledgehokeje a potřeboval jsem se akorát naučit v bráně hýbat, pracovat s hokejovým vybavením. Ale nemusel jsem číst hru, protože tyto věci mám zažité a zautomatizované z florbalu," konstatuje Michal Vápenka.

Životní zážitek

Na kanadském ledě sice český gólman dostal osm branek, ovšem mnoha dalším, někdy na první pohled nechytatelným střelám, zabránil. Navíc nepustil ani jeden italský nájezd v úvodním duelu vyřazovací části a Češi tak mohli nakonec uhrát paralympiádě páté místo.

„Pro mě je to něco, co jsem strašně chtěl. Makal jsem pro to pár let. Myslím si, že stejně jako ostatní kluci z týmu. Pro mě, když to řeknu, tak je to nejvyšší možná meta. Samozřejmě by se na paralympiádě dalo zahrát finále. Ale to nás asi zřejmě čeká, nemůžeme to chtít napoprvé," říkal s úsměvem šestatřicetiletý brankář.

Přesto Michal Vápenka nezažívá paralympijskou atmosféru poprvé. V roce 1996 byl v Atlantě členem našeho volejbalového týmu. Ale to vnímá podstatě jenom jako čárku v životopise.

„Tam já jsem přišel o nohu a povedlo se mi akorát zařadit do národního týmu, který už měl kvalifikaci vybojovanou. Pro mě určitě je zajímavější hokej, zvlášť v tuto chvíli, protože si myslím, že jsem platný člen týmu. A ten tým šlape!" ví dobře Michal Vápenka

Že se českému týmu daří je i díky pohodovému brankáři, který v jednom dotazníku na otázku kolik měří napsal: ‚150 až 190 centimetrů. Podle toho, na které noze stojím.'

Eva Kézrová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít