Ujali se i zraněných psů. Poslední obyvatelé vesnice u bojové linie na Ukrajině pečují o opuštěné mazlíčky
Na severu Doněcké oblasti, jen pár kilometrů od fronty, rozvážíme s Olegem Tkačenkem lidem i zvířatům to nejnutnější – chléb, krmivo i lidské slovo. V troskách vesnice Oleksandrivka žije jen zlomek původních obyvatel. „Ujali jsme se zraněných psů, je nám jich líto,“ říká paní Olga, která se po osvobození vrátila domů spolu se svým manželem a dalšími zhruba 40 obyvateli.
S Olegem Tkačenkem jedeme rozvážet chléb na severu Doněcké oblasti, velmi blízko frontové linie. Do pancéřovaného auta nakládá také krmivo pro psy a kočky.
Cestou musíme překonat několik překážek v podobě zbořených mostů přes provizorní pontonová přemostění. Následně se ale vjede do nádherných borovicových lesů. Před válkou to byla velmi známá a oblíbená rekreační oblast.
Vzápětí vjíždíme do vesnice Oleksandrivka, která byla válkou velmi silně poškozená – během bojů ji okupovali Rusové, poté byla zase osvobozená. Z 300 obyvatel tady zůstalo nebo se sem vrátilo asi 40 lidí, mezi nimi i paní Olga a její manžel Saša. A sem jsme také přivezli krmivo, které zorganizovala děvčata z organizace Psí život.
„Jsem velmi vděčná děvčatům za to, že pomáhají našim zvířatům. Krmivo pro ně opravdu potřebujeme. Kdybyste mohli, pošlete toho víc, protože lidi se ujali spousty opuštěných psů,“ vypráví paní Olga.
„My dokonce jednoho zraněného psa vyléčili, měl tržnou ránu mezi lopatkami a kulhal. Psi přicházejí k nám i k vojákům. Všech jsme se ujali, protože nám jich je líto. Takže děvčatům z Psího života moc děkujeme.“
‚Aby nás nechali na pokoji‘
Olga a Saša měli štěstí, že jejich domek nebyl úplně rozbořený a oni se na rozdíl od mnoha jiných sousedů měli kam vrátit.
„Když začala válka, evakuovali jsme se do Lvovské oblasti, kde jsme žili rok a půl. Po osvobození jsme se vrátili a našli jsme náš dům bez plotu, s poškozenou střechou, bez oken i dveří, nefungovala elektřina, ani telefon,“ říká Olga.
V Rusku zemřela seniorka, na kterou spadly trosky zničeného ukrajinského dronu
Číst článek
„Pomalu jsme domek sami začali opravovat a už je v pořádku, máme elektřinu i vodu, takže teď už tedy sláva Bohu. Můžeme žít, jen aby nás už ti Rusové nechali na pokoji,“ dodává.
Fronta je odsud vzdálená asi 14 km, takže sem přilétají drony a ohrožují místní obyvatelstvo. V dálce vidím zaseté pole. Nedávno na zemědělskou techniku, která se tady pokoušela něco zasít, zaútočily drony. Naštěstí to skončilo jenom proražením pneumatik.
„Kousek od nás je také přehrada, nádherná příroda a spousta rekreačních středisek. Teď je tam všechno rozbité. Celé vesnice, kam vstoupilo Rusko, jsou zničené a všude je spousta nášlapných i jiných min,“ popisuje Saša.
„Hodně lidí už zranily. Soused vinou vlastní hlouposti nedávno něco zvednul ze země, natrhlo mu to slezinu a utrhlo skoro celou dlaň, zůstaly mu jenom dva prsty,“ dodává.
Těžké období pro Olgu ještě neskončilo, protože teď se zrovna chystá do nemocnice, do Charkova na onkologickou léčbu.
Součástí pomoci je nejenom chleba nebo krmivo pro kočky a psy, ale také lidské slovo, a to Oleg jako pastor umí fantasticky.
Ti lidé jsou tady v podstatě na samotě a potřebují komunikovat se světem, což Oleg chápe, a proto si s nimi rád a dlouho povídá. Ono to trošku zdržuje, ale zase ten terapeutický účinek je vidět okamžitě na tvářích těch lidí z Oleksandrivky.
