Než začne tvořit, musí se toulat.
Julius Reichel namaloval první obraz v 28 letech

PRAHA — Jak sám říká, ateliér je pro něj priorita. I proto v něm tráví většinu svého času. Malíř Julius Reichel patří mezi umělce, kteří útočiště pro svou tvorbu našli v multifunkčním prostoru Továrna v pražských Holešovicích. „Dobrej malířskej ateliér,“ chválí si svoje místo. Server iROZHLAS.cz přináší další díl virtuální prohlídky ateliérů současných českých umělců.

Praha 14. 5. 2018

Dveře do jeho ateliéru zdobí cedule mobilních záchodů Toi Toi. Podle malíře Julia Reichela mu ji tam před časem nainstaloval jeho umělecký kolega a soused přes chodbu Roman Týc. Prý to poznal podle toho, jak precizně byla cedule přidělaná.

A byl to právě člen Ztohoven Týc, díky kterému si Reichel svůj ateliér nastěhoval právě do prostor holešovické Továrny.

„Nejdřív jsem byl v jiné místnosti. Pak tu ale byly interní šumy a díky tomu se uvolnil tenhle prostor,“ přibližuje Reichel.

Část hlavního pokoje, kde Reichel tvoří, je lemována jeho hotovými díly – klasickými plátny bez rámů. Na zdi vlevo od dveří zase visí naprosto čisté plátno – akorát připravené na štětec a barvy. Ty má Reichel zase na stole pod oknem a jak sám říká, je to položka, za kterou utrácí nejvíc.

Julius Reichel, což je jeho umělecký pseudonym, obývá v Továrně rohovou místnost v posledním patře, díky čemuž má na práci dostatek denního světla. Právě při něm nejčastěji tvoří a maluje. Mimo to si Reichel pochvaluje i samotnou lokalitu. „Dobrej malířskej ateliér,“ shrnuje Reichel.

Zároveň je to jeho vůbec první samostatný ateliér, kde působí jako umělec. Reichel nejprve studoval Akademii výtvarných umění v Praze, poté přešel na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou. Dlouhou dobu tak měl ateliér přímo ve škole, kterou dokončil v 35 letech. „Ve 28 jsem namaloval první obraz na plátno,“ vzpomíná.

Obraz, respektive vztah mezi obrazem a jeho divákem či příjemcem Reichel popisuje jako transmisi – tvrdí, že je to vztah dialogu.

Pro virtuální prohlídku chytněte a posouvejte kurzorem:

A na otázku, kolik času v ateliéru tráví, odpovídá, že je tam pořád. „Jsem docela línej, ale ateliér je priorita,“ říká. „Nevymýšlím nic u stolu, ale když chodím. Koncept neudělám v místnosti, ale venku. Potřebuju se toulat, přestanu řešit věci, který nejsou důležitý. Moc to nevymýšlím, ale spíš jsem v tom,“ popisuje Reichel proces tvorby.

Zároveň ale říká, že mnohdy pro něj tvorba neznamená radost. „Někdy to prostě neteče. Je to jako u špičkových sportovců, anglicky se tomu říká flow (tok, proudit, plynout; pozn. red.),“ popisuje Reichel. „Pro mě to prostě někdy je, někdy to trvá krátce a někdy je kolem toho spousta manuální činnosti. A to když se neděje, tak to člověka moc netěší,“ přibližuje.

Umění je pro něj proto spojeno nikoli s materiálním, ale psychickým trpěním. „Když člověk ví, že to není ono, ale neví, jak to udělat. To, přijde mi, je ryzí,“ přibližuje své pocity s tím, že v procesu tvorby se musí vždy něčím „prokutat“. „Je to progresivní proces, takový sebepopírání. A to mě občas strašně bolí,“ říká Reichel.

Celou dobu bylo přitom těžké vyfotit Reichela v klidu. Je totiž neustále v pohybu, chvílemi roztržitý, pořád musí něco dělat. O to překvapivější bylo, když si chtěl vyzkoušet, jak ho sejme 360stupňová kamera v případě, že bude dělat stativ.

Tak jako ostatní bude muset Reichel holešovickou Továrnu na konci prázdnin opustit. Po dvou letech, co developer nabídl prostory výtvarníku Týcovi k bezplatnému užívání (virtuální prohlídku jeho ateliéru si můžete prohlédnout ZDE), vyprší místní komunitě smlouvy a objekt půjde k zemi. A právě tamní komunita je to, v co Reichel doufá, že se zachová.

„A až se to tady zbourá, tak budu zase někde jinde. Což je super, protože člověk nezůstane dlouho na jednom místě. Na druhou stranu je to ale vlastně na ho*no. Prostě novej začátek,“ uzavírá.

Všechny díly virtuálních prohlídek:

• Pasta Oner
• Krištof Kintera
• Roman Týc
• Jiří Kovanda
• Josef Bolf
• Julius Reichel
• Ira Svobodová
• Jakub Špaňhel
• Jana Vojnárová
• Joska Skalník
• Vladimír Strejček

Hana Mazancová, Michaela Danelová