‚Zrádce dělnické třídy.‘ Stanislav Kolíbal představuje na benátském bienále retrospektivní výstavu
Významný český výtvarník a sochař Stanislav Kolíbal zahájil tento týden svou výstavu na bienále v Benátkách. To oficiálně začíná v sobotu a právě Kolíbal je za Českou republiku hlavním hostem na této nejstarší mezinárodní přehlídce současného umění. Radiožurnál s 93letým výtvarníkem mluvil o jeho konceptuálním umění.
„Byl jsem řekněme v septimě, a protože jsem měl velice zvláštního, obdivuhodného profesora češtiny, který mě do toho světa literatury uvedl, tak jsem začal ilustrovat své oblíbené básníky,“ říká Radiožurnálu.
Umělec s rokem narození 1925 na své první výtvarné krůčky vzpomínal před dvěma lety ve vysílání Českého rozhlasu. Popsal i své kresby z období studií na gymnáziu. Geometrické tvary ho provázejí od začátku.
„Ano, to byly ty mé reprodukované výkresy z orlovského gymnázia, kdy jsem se zabýval předměty svého okolí anebo třeba i geometrickými kvádry, které jsem dával dohromady,“ dodává.
Benátky o víkendu hostí bienále současného umění. Čechy zastoupí konceptualista Kolíbal
Číst článek
Stanislav Kolíbal nejnovější výstavu pro Benátky nazval Bývalé nejisté tušené a vrací se v ní k hlavním tématům své tvorby. Tu označuje jako konceptuální.
„Tím, že jsem v roce 1969 udělal výstavu ve Špálově galerii v Praze a dokumenty z této výstavy viděl japonský kurátor, který připravoval v roce 1970 výstavu o konceptuálním umění, tak jsem byl vyzván, abych se mohl v Tokiu zúčastnit nikoliv osobně, ale aspoň jsem tam mohl poslat sedm věcí. Ty byly vystaveny na výstavě Between Man and Matter, čili mezi člověkem a hmotou. To docela krásně vyjadřuje ten druh umění,“ vysvětluje Radiožurnálu.
‚Zrádce‘
Kolíbal se narodil v Orlové, v 50. letech studoval na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové, pak na Divadelní fakulta Akademie múzických umění (DAMU). Studovat mohl, i když už v té době o něm mluvili jako o reakcionáři.
„Po prověrce mi bylo řečeno: Můžeš sice pokračovat ve studiu vzhledem k tvému proletářskému původu, ale já ti řeknu, co seš. Jsi zrádce dělnické třídy,“ vypráví. Problémy s totalitním režimem v tehdejším Československu měl také v období normalizace 70. let.
Ve světě už byl uznávaným umělcem a měl za sebou sérii výstav v prestižních zahraničních galeriích. Velký úspěch měl hlavně v italském Miláně. Po této výstavě dostal zákaz vystavovat v zahraničí. Po půl století se tak vrací před italské publikum s výstavou, která by měla podle jeho slov být „náznakem malé retrospektivy“. Nejstarší dílo na ní pochází z roku 1963, dvě díla vznikla loni.
