Jak zjistil iROZHLAS.cz, zahraniční dokumenty nepřinášejí nic zcela nového. Údajná roztržka i injekce silného jedu jsou popsány v českém archivu. Policie odmítá, že by se unáhlila.
„Paragraf 403, který pan Heller a další poslanci prosadili, považuji za snahu dehonestovat Komunistickou stranu Čech a Moravy a hnutí Stačilo! před volbami do Poslanecké sněmovny,“ tvrdí Roman Roun.
Proces s takzvanými nepřáteli lidu doprovázela propagandistická kampaň ve filmu, rozhlase a tisku. Komunisté organizovali shromáždění na pracovištích a různé petice.
Jeho život je téměř nepřetržitým sledem paradoxů. Narodil se za komunismu v křesťanské rodině, cítil ale, že má židovské kořeny. A tak bylo možné ve výčtu kuriózních momentů u Jana Špilara pokračovat.
„Nejčastějším nástrojem byly neustálé předvolávání k takzvanému podání vysvětlení ze zcela malicherných důvodů,“ řekl pro Radiožurnál historik Prokop Tomek z Vojenského historického ústavu.
„Edvard Beneš není člověk, který by přispěl k sovětizaci Československa – naopak, on ji vehementně bránil,“ říká v pořadu Pro a proti historik a novinář Petr Zídek.
Zní to jako z utopického filmu a také to utopie byla. Píše se rok 1925 a příběh do pár let skončí jinak, než si kdokoliv z účastníků akce Interhelpo dovedl představit.
Mezi předlistopadovými disidenty a historiky se po vydání knihy Zbyněk Fišer/Egon Bondy a Státní bezpečnost rozhořela debata o jeho morálním profilu a odkazu.
Josef Adámek se narodil 9. února 1959 v Brně. Jako jednu z prvních vzpomínek si vybavuje různé dětské sportovní aktivity zejména v zimě, kdy bylo plno sněhu.
Otec Mileny Wagnerové, která se narodila v roce 1939, skončil v komunistickém vězení. Stopa kádrově špatné rodiny znamenala, že Milena nemohla nastoupit na gymnázium a vysněnou medicínu.
„Tlak na Jaroslava Foglara byl v padesátých letech velmi silný,“ říká Českému rozhlasu historik Zdeněk Bauer, který se Jaroslavem Foglarem zabývá dlouhodobě.
„Zděsila nás skutečnost, že atmosféra v Oválné pracovně během tohoto rozhovoru připomínala tu, kterou si dobře pamatujeme z výslechů komunistické tajné policie,“ stojí v dopise.
Brutální mučení snášel Toufar zhruba měsíc. S jeho smrtí komunisté nepočítali, chtěli v politickém procesu odradit lidi, aby se hlásili k víře, míní církevní historik z Univerzity Karlovy Marek Šmíd.
„Zrovna tatínek pracoval na poli, když přijeli na statek pánové z úřadu. Otec špinavý od práce převzal od nich dokumenty – stěhovací dekret,“ popisuje kolektivizaci Marie Pixová.
„Rétorika na demonstracích je vedena v morální rovině. Říkají ‚slušnost‘. To je jako v roce 89,“ říká v rozhovoru pro Český rozhlas Plus Pavel Kosatík. Dodává, že je škoda, že se nejedná o pokrok.
Publikace Gaudeamus zachycuje události listopadu 1989 v Olomouci a místní univerzitě. Tento cyklus Petra Zatloukala pro něj znamenal jak vrchol, tak i konec dokumentaristické dráhy.
Eliška Wagnerová v pořadu Českého rozhlasu Plus vzpomíná, že práce advokátky za komunismus pro ni byla často frustrující kvůli poměrům v komunistické justici.
Pavel Ciesar skončil v šedesátých letech dvakrát ve vězení a jednou ve vazbě. Snažil se přitom jen dostat do Velké Británie za otcem, bývalým letcem RAF. Komunisti mu to ale nechtěli dovolit.
„Cílem je porovnat tyto nové informace s dosud zjištěnými skutečnostmi a odhalit tak případné nové souvislosti, jež by mohly přinést odpovědi na některé dlouho nezodpovězené otázky,“ uvedla policie.
Když v roce 1948 vyhlásili v Sovětském svazu Stalinův plán na přetvoření přírody, bylo vcelku jasné, že stejně se zachovají i českoslovenští komunisté.
Na počátku 50. let slavili političtí vězni Vánoce v kriminále na Mírově. A mohli právem pochybovat, zda se z kriminálu dostanou živí, vzpomíná Jan Janků, odsouzený za údajnou velezradu,
Suzette se vdala za básníka a později signatáře Charty 77 a člena Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS) Zbyňka Hejdu. Státní bezpečnost se rodinu pokoušela vyhnat na Západ.
Podle historika Rychlíka perestrojka pád režimu nezavinila. „Socialismus by padl tak jako tak, možná o deset, o dvacet let později, ale to je z hlediska historie nepodstatné,“ dodává.
„Snažíme se to pořád posouvat dál a dávat městu, regionu a celé zemi něco nazpátek,“ říká Petrus v rozhovoru v rámci seriálu Českého rozhlasu Narozeni do svobody o inspirativních mladých lidech.
Česko si připomíná 35 let od znovunabytí svobody. Křehkost demokracie ilustruje i příběh profesorky, intelektuálky a disidentky Růženy Vackové, ženy generace a formátu Milady Horákové.
Využití budovy věznice se Anna Stránská věnovala asi polovinu svého třiatřicetiletého života. „Petici za důstojné využití prostoru jsme iniciovali už v roce 2009,“ popisuje.