Fotografie lidických dětí i s razítkem školy a podpisem učitele | Michaela Danelová, Český rozhlas

Z dobových materiálů vyplývá,
že lidé detaily o tragédii Lidic nevěděli,
říká jeden z největších sběratelů

Praha | Petr Jadrný a Michaela Danelová |

Čtěte celý článek


Před 77 lety nacistické jednotky pod vedením Karla Hermanna Franka zničily středočeskou obec Lidice a povraždily muže, ženy a děti odvezly do koncentračních táborů. Šlo o odvetu za útok na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha a jeho následnou smrt. Dodnes se na odkaz zničené obce nezapomnělo. Několik lidí po celém světě se i věnuje sbírání předmětů souvisejících s Lidicemi. Jedním z největších je i Michal Pupcsik.

„První připomínka Lidic byla ve Spojených státech. Nejvíc vděčíme Američanům a Angličanům za připomínku Lidic. Rozjeli to Američani nebo američtí Češi. Asi týden nebo 14 dní po tragédii se rozhodli, že přejmenují – tenkrát to bylo městečko u Chicaga, dneska je to čtvrť Chicaga – na Lidice. To byla první připomínka Lidic. A tyhle vlaječky tam, nejspíš, rozdávali. To je originál z roku 1942,“ ukazuje redaktorům serveru iROZHLAS.cz nenápadnou fialovou vlaječku Michal Pupcsik.

„První připomínka Lidic byla ve Spojených státech. Nejvíc vděčíme Američanům a Angličanům za připomínku Lidic. To je originál z roku 1942,“ říká Michal Pupcsik | Foto: Michaela Danelová, Zdroj: Český rozhlas

Nenápadný dům v jedné ze středočeských vesnic vzdálené jen pár minut autem od Prahy skrývá podobných pokladů mnohem víc. A již tak početná sbírka se dále rozrůstá. Hned po příjezdu se nám IT pracovník Pupcsik pochlubil svým posledním úlovkem. Právě totiž na aukci koupil novou fotografii československé lodě Lidice, která je nechvalně proslulá tím, se na ní pašovaly zbraně do Alžírska v 60. letech.

Michal Pupcsik je považovaný za druhého největšího sběratele věcí souvisejících s Lidicemi. V civilu se živí jako IT pracovník v bankovnictví. Vystudované má ale knihovnictví.

Jak hned z kraje zjišťujeme, pan Pupcsik sbírá nejen předměty spojené přímo s Lidicemi, kterých má také mnoho, ale prakticky cokoliv, co nese název „Lidice“. Ať už jde o vlaječky z cyklistického závodu Lidice, básnické sbírky, vstupenky do muzea, nebo obrázky ze žvýkaček s tématem Lidic i útoku na Heydricha.

„Nechal jsem si poslat přímo z Mexika pánský magazín, ve kterém je vyfotografovaná jedna z žen se jménem Lidice,“ ukazuje nám časopis se spoře oděnou dívkou na obálce. Po zveřejnění událostí z tehdejšího protektorátu Čechy a Morava totiž začali rodiče některých dětí pojmenovávat své dcerky právě po zničené středočeské obci. „Nedávno tady byla iniciativa, že přivezli ženy se jménem Lidice z Brazílie, z Mexika, z Ekvádoru a dalších zemí do Lidic,“ doplňuje Pupcsik.

Mezi nejzajímavější předměty určitě patří zahraniční obrázky a komiksy. „Každý národ si to zobrazoval po svém. V britském podání, které vyšlo v roce 1958, Lidice vypadají jako anglické městečko. Mám tady komiksy z Mexika. To je úplně směšné. Vidíte tady Mexičany, Heydricha zastřelí v lese. Tady vidíte smějící se Němce, jak zahrnují Lidice buldozery,“ popisuje sběratel.

Příslušníci Říšské pracovní služby (RAD) sedí na zdi u kostela | Foto: Michaela Danelová, Zdroj: Český rozhlas

Z materiálů, které absolvent oboru knihovnictví sesbíral, je zřejmé, že lidé v zahraničí hlavně během druhé světové války neměli ponětí o rozsahu tragédie. „Neznali jména lidí. Zkrátka vůbec nevěděli, o co tam šlo. Vycházeli jenom ze zprávy, kterou protektorátní Český rozhlas vysílal do světa a co vyšlo v novinách. Ty noviny mám taky. Vyšla tam krátká zprávička, kde Němci řekli, že našli zbraně v Lidicích, což nebyla pravda, a že ženské odvezli do koncentračního tábora a že děti dali na řádné vychování, což také nebyla pravda, protože skoro všechny zavraždili. To byla jediná zpráva, ze které vycházeli,“ dodává.

Jak se ale ke sbírání věcí z Lidic dostal? „Vzdoroval jsem tomu hodně dlouho, protože jsem začal sbírat všechny vesnice mezi Kladnem a Prahou a Lidice jsem schválně vynechával, protože jsem si říkal, že toho je strašně moc, že to v životě nesesbírám. Nakonec jsem našel mého kolegu ze Spojených států Phila Rhodea, který má úplně úžasnou sbírku a ten ji i vystavuje. A když jsem ji viděl, tak jsem si říkal, že to musím dokázat taky. Tak jsem se do toho s vervou pustil,“ vysvětluje a zmiňuje druhého největšího sběratele věcí spojených s Lidicemi.

„Konkurujeme si, ale zároveň se i přátelíme, protože jinak to nejde. Když máte takové hobby, které dělají dva lidi na světě, nemůžete se s ním nebavit. To je člověk, který nemá s Lidicemi nic společného.“

„Takhle pochodovali Němci do Lidic. To je vyfocené kousek od Lidic. Bydleli ve Hřebči ve škole, nebo u Buštěhradu, tam měli stanové městečko,“ popisuje Papucsik | Foto: Michaela Danelová, Zdroj: Český rozhlas

Původně si vybíral, co přesně bude sbírat. Odmítal například věci spojené s nacisty. Nechtěl je vůbec mít doma. „Ale nic jiného vám nezbude. Tahle třeba vypadal člověk z Říšské pracovní služby (RAD), která potom přímo fyzicky likvidovala ty domy. Němci kameny z domů odvezli do Veleslavína, kde si stavěli kasárna pro Říšskou pracovní službu. Dneska je to Fakulta tělesné výchovy a sportu,“ doplňuje sběratel a ukazuje další a další fotografie.

Nejedná se ale ani zdaleka o nejzajímavější sérii. „Tohle je známá raritní sada fotografií, které v Lidicích vyfotil český četník, který se s tím nepáral, přestože riskoval dost. Je to 30 fotografií. Dočetl jsem se, že to po válce rozmnožoval, takže to bude jedna z těch sad. Jednu mají v Lidicích,“ vysvětluje s tím, že neví, kolik sad těchto fotografií je.

Originálů slavných snímků má ale víc. „Tohle je fotografie lidických dětí i s razítkem školy a podpisem učitele. Jeden z učitelů to přežil a druhý ne, protože žil v Lidicích. Ten druhý byl z Buštěhradu, proto to přežil,“ dodává.

„Známá raritní sada fotografií, které v Lidicích vyfotil český četník, který se s tím nepáral, přestože riskoval dost,“ říká Papucsik | Foto: Michaela Danelová, Zdroj: Český rozhlas

Kromě řady různých snímků nejen z Čech vlastní Michal Pupcsik také obálky s razítky Česka, USA i Velké Británie, Marshallových ostrovů z různých let nebo pohlednice z dob před druhou světovou válkou: „Koupil jsem je v Německu. Ani se nechci ptát, jak se tam ocitly.“

Věhlas Michala Pupcsika už je natolik velký, že se ozývají lidé sami od sebe a nabízí mu věci k prodeji. „Málokdy, ale když se ozvou, tak to stojí za to. Tohle je publikace ze slavnostního přejmenování vltavského nábřeží na nábřeží Reinharda Heydricha. Je na tom zajímavé to, že to bylo v říjnu 1942 a je to v podstatě jediné místo, které jsem našel po červnu 1942, kde Němci mluví o Lidicích. Přednášel to K. H. Frank,“ ukazuje malou knížečku, která stále dvě koruny.

„Mluvil o tom, že nepomůže, že Američané budou přejmenovávat Lidice ve světě. Což je unikátní věc: ‚Ani zádušní mše za biskupa Gorazda nebo kaplana… ani typicky americká bláhová móda překonávání rekordů v překřtění osad na Lidice, nemohou nám ani na vteřinu překážeti, abychom si příště, bude-li to nutné, postupovali proti nepřátelům říše ještě tvrdšími prostředky,‘ přednášel tehdy K. H. Frank. Tohle je poslední příklad toho, kdy Němci mluvili o Lidicích na veřejnosti,“ dodal.

I československá vláda využila Lidic propagandisticky. „Tohle je jedna z příruček, které vydala exilová vláda. Od června 1942 v časopisu Čechoslovák jedou Lidice v každém čísle. To fungovalo dobře,“ ukazuje bílou tenkou příručku s anglickým nápisem.

Kromě již zmiňovaných věcí obsahuje sbírka také elpíčka, pamětní odznáčky a medaile, losy… Nic, co má jakoukoliv spojitost s Lidicemi, neunikne pozornosti sběratele ze středních Čech.