Foto

Rozděleni klimatem: Češi se nejvíc bojí sucha a migrace. Stále ale doufají, že jim se změny vyhnou

Nela Krawiecová, Michal Kašpárek, Kristína Zákopčanová a ilustrace Toy Box |

Čtěte dále

  • 86 % Čechů věří, že změna klimatu ovlivní svět. Jen 39 % čeká, že ji přímo pocítí sami.
  • Řadu dílčích ekologických problémů vnímáme jako větší riziko než samotnou klimatickou krizi, která k nim přitom přímo přispívá.
  • Sociolog Martin Buchtík v rozhovoru objasňuje zdánlivě paradoxní zjištění z průzkumu Českého rozhlasu.

Že člověku dělá velkou starost sucho, ještě automaticky neznamená, že ho přičítá změnám klimatu – a zároveň ne všichni, kteří změny klimatu považují za vážný problém, mají největší obavy právě ze sucha.

Ačkoliv exkluzivní průzkum Českého rozhlasu a agentur PAQ Research a CVVM ukázal, že se na existenci klimatických změn shodne 93 % Čechů a Češek, vyplývá z něj zároveň i to, že si pod komplexním problémem představují různé věci. Často v závislosti na tom, z jaké pocházejí společenské třídy.

Přečtěte si o hlavních zjištěních výzkumu Rozděleni svobodou – klimatická změna a spočítejte si svou osobní uhlíkovou stopu v unikátní kalkulačce.

Zajištěná střední třída: praktická lékařka Eva Baxová z Plzně

„Jsou tu děti i vnoučata a je na politicích i na společnosti ve světě, aby to vzali vážně a začali se tím zabývat,“ říká lékařka Eva Baxová v prvním z rozhovorů Českého rozhlasu o otázkách klimatu se zástupci jednotlivých společenských tříd.

„V hlavách Čechů a Češek není například sucho a globální změna klimatu pevně propojena. Tím pádem ani lidé kritičtí k tvrzení, že změna klimatu existuje, nemusí nutně popírat, že dochází k ztenčování zásob pitné vody,“ vysvětluje pro iROZHLAS.cz jeden z paradoxů odhalených výzkumem jeho spolutvůrce, sociolog a ředitel ústavu STEM Martin Buchtík.

„O vysychání studen slyšíme nejen v médiích, ale i od našich sousedů anebo sucho pociťujeme na vlastních zahrádkách. Stav amazonských pralesů a to, že se celá planeta ohřívá, je pro nás ale abstraktní, protože to máme velmi dalece zprostředkované. Není to tedy pro nás tak důležité a citlivé,“ dodává.

Právě proto, že je změna klimatu roztříštěna do mnoha dílčích problémů a lidé je často vnímají odděleně, mohou se různé skupiny ve svých názorech prolínat. A jeden postoj ještě nemusí předznamenávat druhý, který by se zdál být logický.

Například: přestože je podle 82 % dotázaných k řešení krize nezbytné změnit lidské chování, část z nich by ho raději začala měnit až někdy v budoucnosti. U zpomalování změn klimatu přitom platí to samé, co u potlačování pandemie koronaviru: čím později se začne, tím nákladnější omezení si to vyžádá.

Jedním z důvodu může podle sociologů být upřednostnění naléhavějších témat, která ve společnosti více rezonují. V posledním roce například právě pandemie.

„Pandemii vnímáme jako něco, co je nutné řešit teď a tady, útočí na nás každý den,“ vysvětluje sociolog Buchtík. Klima se ale zhoršuje postupně, diskuse o jeho změnách proto připomíná například diskusi o důchodové reformě.

Martin Buchtík

Martin Buchtík je sociolog a ředitel ústavu STEM. Doktorské studium absolvoval na Fakultě sociálních věd na Univerzitě Karlově, dříve řídil Centrum pro výzkum veřejného mínění a tým sociálního a politického výzkumu ve společnosti MEDIAN. V posledních deseti letech realizoval řadu výzkumů a sociologických studií, spojených zejména s kvalitou života, životním stylem a formováním veřejného mínění. Je členem občanské iniciativy KoroNERV-20.

„Všichni víme, že systém je neudržitelný a musí se s ním něco udělat. Když se ale rozhodujeme, jestli budeme zrovna teď řešit důchodovou reformu, nebo dotace zavřeným podnikatelům, politická reprezentace rozhodne logicky pro to, co je aktuálnější,“ objasňuje sociolog.

I proto postoje ke klimatu českou společnost podle výzkumu neštěpí tolik, jak by se dalo očekávat. Prozatím nedochází k přijímání plošných politických opatření, která by občany rozdělovala – podobně jako to v současnosti dělají opatření protiepidemická.

„Nikdo nepopírá, že je důležité vyřešit epidemiologickou situaci. Střet ale nastává v otázkách jak,“ pokračuje ve srovnání Buchtík. „Dilema, jestli otevřít školy nebo stadiony, je snadno uchopitelné. Klima je teď abstraktní, ale pokud se začneme konkrétně bavit o tom, jak bojovat s kůrovcem nebo jestli zavést speciální daň pro znečišťovatele, která se promítne i do ceny potravin, stane se politickým tématem.“

Výzkum postojů ke změně klimatu a souvisejícím politickým opatřením navazuje na předloňský projekt Rozděleni svobodou. Ten v porevoluční společnosti identifikoval šest skupin obyvatel podle jejich příjmů, majetku a kontaktů, s těmito třídami pracuje i nový výzkum. Rozdíly mezi jednotlivými třídami jsou ale v otázkách klimatu většinou velmi malé.

„Skeptiků a kritiků klimatické změny je v celé populaci 26 procent. V Zajištěné třídě jich najdeme 29 procent a naopak v Nastupující kosmopolitní, která je relativně nejvíc proekologická, je jich 19 procent.“ Výraznější rozdíly jsou patrnější v některých specifických otázkách. „Lidé z Tradiční pracující třídy nebo Třídy místních vazeb projevují větší obavy u věcí, které vidí v každodenním životě – například obavy o zásoby pitné vody,“ dodává Buchtík.

Pokud chcete vědět, do které ze šesti současných společenských tříd by výzkumníci zařadili právě vás, zjistíte to v naší starší aplikaci.

Nejde o střet generací

Potřebu něco změnit naléhavěji vnímají ženy, které se častěji přiklání k možnosti začít s řešením hned.

Rozdíl v postojích mezi ženami a muži je pro sociology zajímavý, ale zároveň těžko vysvětlitelný. „Může to mít spojitost s větší senzitivitou žen k okolí a životnímu prostření, nebo naopak větším důrazem části mužů na ekonomickou stránku věci. Mohou zdůrazňovat to, že je Česká republika malým hráčem a dává jim smysl počkat na to, co se bude dít v okolním světě,“ vysvětluje Buchtík.

Zájem o klima výrazně roste s lidským a kulturním kapitálem. O životní prostředí se více zajímají lidé již přesvědčení o tom, že ke změnám klimatu dochází.

Zájem o změny klimatu a hledání řešení podle sociologů není nutně mezigeneračním konfliktem. „Z mediálního prostoru se zdálo, že jde o střet mladých a starších. Z výzkumu je ale zřejmé, že se v postojích ke změnách klimatu lidé napříč socioekonomickými třídami ani věkovými kategoriemi neliší,“ říká sociolog.

Mladší lidé ovšem mohou volit viditelnější prostředky pro komunikaci svých postojů, a proto dostávají v médiích víc prostoru. „Navíc je mezi nimi více těch, kteří říkají: ,Pozor, klima se mění a my v něm budeme žít za padesát, šedesát let. ‘V praxi se ale o problém zajímají také starší lidé,“ popisuje Buchtík.

Čeho se na změnách klimatu obáváme nejvíc?

Češi a Češky nejčastěji projevují obavy z hrozeb, které se už v naší krajině projevují: sucho, zásoby vody, stav lesů. Zároveň ale samotnou změnu klimatu, ačkoliv působí jako zesilovač těchto i dalších problémů, považuje za „velmi závažný problém“ jen 27 procent dotázaných. Podle sociologa právě pro její abstraktní povahu.

Další podobný paradox: čím blíž se otázky dostávají k životnímu prostoru respondentů, tím větší optimismus lidé projevují. Velký až zásadní vliv změn klimatu na celý svět jich očekává 86 %, ale na svoji obec jen něco málo přes polovinu z nich. A to navzdory k tomu, že Česká republika už teď patří k relativně rychleji se oteplujícím zemím.

Sociologové dále zjišťovali, jaká jsou v očích veřejnosti největší rizika vyplývající z případného nebržděného oteplování. Za nejvážnější potenciální dopady považujeme prohloubení těch problémů, které již zaznamenáme, hůře představitelné dopady jako přírodní katastrofy nás tolik netrápí.

Silná skupina dotázaných označila za závažný dopad migraci. Podle sociologů jde o pozůstatek veřejné debaty let minulých a strachu vyvolaného migrační krizí.

„Téma migrace přispělo okolo let 2014 a 2015 k vytáhnutí kulturních otázek: jaká je vlastně česká kultura, co z ní má být zachováno. Pro určitou skupinou lidí zůstalo velmi silným motivátorem. Kulturní ohrožení je dnes šíře spojované nejen s migrací z Afriky, ale také s podléháním takzvanému Západu nebo tlaku na progresivní reformy,“ pokračuje Buchtík.

Právě u potenciálních dopadů neřešených změn klimatu se výrazněji rozcházejí názory zástupců různých socioekonomických tříd.

Nejmenší obavy celkově má Zajištěná střední třída. Nastupující kosmopolitní se méně bojí ekonomických ztrát a migrace. Nejvíc se ve všech ohledech obávají lidé ze Strádající třídy. Dvakrát častěji než příslušníci dvou nejbohatších tříd vyjadřují strach z toho, že neřešené změny klimatu dopadnou na Česko i ekonomicky.

Rozhodující je okolí a návyky

Při tvorbě klimatických politik se proto podle Buchtíka i dalších sociologů nesmí zapomínat na to, že změna klimatu není jen environmentální problém, ale také sociální.

Data dokládají, že motivátory u nižších sociálních skupin bývají ekonomické. Jinými slovy: budou ochotnější se podílet na řešení, pokud nebudou mít pocit, že na ně nespravedlivě dopadají jeho náklady.

Rozhodující je ale podle Buchtíka osobní postoj a životní prostředí, ve kterém je člověk vychován. „Záleží na tom, jaké máte možnosti a životní standard. Pokud jste zvyklí hodně cestovat, létání si většinou neodpustíte. Potom je vaše uhlíková stopa větší, i když se ji snažíte redukovat jiným pro ekologickým chováním a nakupováním. A to zdaleka nestačí.“

Jaké proenvironmentální politiky jsme ochotni přijmout? Jsme ochotni se omezit? Odpoví rozhovor se socioložkou Paulínou Tabery na webu iROZHLAS.cz v pátek 14.května.

Už ve středu 12. května můžete poslouchat speciální vysílání Českého Rozhlasu Plus. Během Dne s klimatem vystoupí řada hostů, mluvit s nimi budeme o proměnách krajiny, životního stylu, ale také budoucnosti českého zemědělství.

Výzkum Rozděleni svobodou – klimatická změna vznikl v průběhu roku 2020 na vzorku 2239 osob jako reprezentativní pro populaci ČR ve věku 18-75 let a pro Český rozhlas ho připravil tým sociologů z agentur PAQ Research (Daniel Prokop, Tomáš Dvořák), STEM (Martin Buchtík, Jitka Uhrová) a CVVM Sociologického ústavu AV ČR (Paulína Tabery, Matouš Pilnáček). Šetření realizovaly agentury STEM/MARK a MEDIAN. Výsledná zpráva je ke stažení ZDE.

Nela Krawiecová, Michal Kašpárek, Kristína Zákopčanová a ilustrace Toy Box