Muž, kterému se stal osudný režim a praktiky, které sám pomáhal vytvořit. Kdo byl Rudolf Slánský?
Rudolf Slánský byl jedním z nejvýznamnějších komunistických politiků první poloviny 20. století. V roce 1952 ale přišel v jeho kariéře strmý pád. Jak vypadaly kariérní i osobní začátky Rudolfa Slánského? Odpovídá první díl seriálu Radiožurnálu k 70. výročí jednoho z největších politických procesů 50. let.
„Slánského jsme viděli málo, protože časně ráno odjížděl na pracoviště a pozdě večer, někdy i v noci, se vracel,“ popisuje Vladimír Bohata.
Pusťte si první díl seriálu Radiožurnálu k 70. výročí jednoho z největších politických procesů 50. let
Bohata byl na začátku 50. let členem ostrahy, která hlídala vilu tehdejšího generálního tajemníka Ústředního výboru komunistické strany Rudolfa Slánského. Na jednoho z nejmocnějších mužů komunistického Československa vzpomínal pro projekt Paměť národa.
„Pokud jsem se s ním setkal, tak jsem ho vnímal jako velice příjemného, sympatického pána, ale dost uzavřeného,“ říká Bohata.
Rudolf Slánský se narodil v roce 1901 v rodině židovského obchodníka. V Plzni vystudoval gymnázium a poté odešel do Prahy.
„Hned od vzniku komunistické strany se stal jejím členem. Čili už v roce 1921. Ale akceleraci jeho politická kariéra vzala v roce 1929 během takzvané bolševizace komunistické strany,“ popisuje historik z Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd Oldřich Tůma.
Slánského soudní spis zmizel. 'Roky jsme oslovovali soudy, nenašli jsme ho,' zní z Národního archivu
Číst článek
‚Karlínští kluci‘
V roce 1929 bylo pod tlakem Kominterny vyměněno vedení komunisté strany a dosazena mladá generace mnohem radikálnějších a razantnějších komunistických politiků v čele s Klementem Gottwaldem.
„Říkalo se jim karlínští kluci podle místa, kde tehdy sídlil sekretariát KSČ. Všichni byli tak kolem 30 let. A Slánský už od této doby patřil do úzkého vedení strany,“ dodává Tůma.
V roce 1930 se Slánský stal poslancem za KSČ v Národním shromáždění. Pak přišel Mnichov, zákaz komunistické strany a v březnu 1939 německá okupace. Ve chvíli, kdy wehrmacht obsazoval Prahu, už ale Slánský ve vlasti nebyl.
„Spolu s Klementem Gottwaldem se ocitl v exilu v Moskvě, kde vytvořili takzvané exilové vedení KSČ. Měl na starosti také přípravu československých vojáků, kteří byli sovětskými letadly vysazováni za frontou,“ vysvětluje Tůma.
Varování, nebo kriminální čin?
V té době ho postihla velká osobní tragédie. Jeho tříměsíční dcera Naděžda zmizela v moskevském parku z kočárku. Nikdy se nepodařilo vypátrat, kdo dítě unesl.
„Někdy po tom panovaly určité úvahy o tom, že to bylo politické varování Slánskému, ale to nebylo nikdy nijak doloženo. Možná to byl prostě obyčejný kriminální čin. Zkrátka to dítě už se nikdy neobjevilo,“ říká Tůma.
Před 70 lety začal proces s Rudolfem Slánským. Skončil jedenácti tresty smrti
Číst článek
Na konci září roku 1944 se Slánský po svém příletu z Moskvy zapojil do Slovenského národního povstání. Po porážce povstání odešel s Janem Švermou a zbylými jednotkami československé armády do hor.
„Tam se stala mimo jiné epizoda, která mu poté byla přičítána k tíži. Při tom pochodu do hor Jan Šverma vyčerpáním zemřel, Slánský zimu v horách přežil a ještě před osvobozením se opravdu stal druhým nejmocnějším mužem ve straně,“ uzavírá historik Tůma.
Od roku 1945 měl na starosti rozšiřování vlivu komunistů v bezpečnostním aparátu nebo dohled nad pátou kolonou, kterou si komunistická strana budovala v ostatních tehdy ještě nezávislých politických stranách.
