Oceány ztrácí teplotní paměť. Přichází o místa, kde se dosud držela místa s teplou i studenou vodou

Oceány ztrácejí některé své stálé vlastnosti, na které se vědci mohli spolehnout při nejrůznějších předpovědích. O každoročně stejně teplých nebo chladných místech v mořských vodách vědci mluví jako o „paměti“ oceánu. Ta je teď podle nich kvůli globálnímu oteplování v ohrožení. A jak předpovídají, do konce tohoto století pravděpodobně zmizí nadobro.

Tento článek je více než rok starý.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Oceán

Analýzou povrchové teploty mořské hladiny vědci zjistili, že za zmírající paměť oceánů může tenká vrstva relativně teplé vody hned u hladiny. | Zdroj: Shutterstock

V oceánech se dají každý rok najít ve stejné oblasti místa s teplejší nebo studenější vodou. Vědci o této podobnosti a o tomto opakování teploty oceánů v určitých místech mluví jako o jejich paměti.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si všechny vědecké reportáže. O tom, že asi prožijeme léto bez covidu, v zimě ale přijde další vlna. O chovu želv nádherných, nutrií a mývalů. O Sardinii, kterou devastují miliardy sarančat. O projektu Poslední adresa. Provází Lucie Vopálenská

Odborníci z Havajské univerzity a z Farallonského institutu v kalifornské Petalumě teď ve studii, která vyšla v časopisu Science Advances, varují, že o tuto schopnost většina světových oceánů přichází. Podle vědců za to může oteplování způsobené člověkem a s dalším nárůstem koncentrací skleníkových plynů bude tato změna v oceánech patrnější. 

Analýzou povrchové teploty mořské hladiny vědci zjistili, že za zmírající paměť oceánů může tenká vrstva relativně teplé vody hned u hladiny. S vyšší teplotou vody a vzduchu se tato vrstva stává více mělkou a zároveň méně schopnou si podmínky oceánu pamatovat.

Pozor na ančovičky

V takovém oceánu se vědcům hůře předpovídá i to, jak se bude dařit mořským živočichům – nejen komerčně významným rybám. Takovou je například ančovička neboli sardel peruánská.

„Ančovičky v jižnějších místech nebo huňáčci ve vyšších zeměpisných šířkách hrají klíčovou roli v ekosystémech, protože tyto druhy obsahují obrovskou biomasu a zabezpečují v ekosystému celou řadu funkcí,“ vysvětluje biolog a ekolog z Ústavu živočišné fyziologie a genetiky Akademie věd Karel Janko.

V obřím množství se ančovička neboli sardel peruánská loví v Tichém oceánu u pobřeží Peru. Váže se na ni velký počet dalších organismů, kteří se ančovičkami živí, ať už jsou to delfíni, tuňáci nebo třeba lachtani. Jde o takzvaný klíčový druh. Lov těchto nutričně výživných rybek v peruánských vodách tvoří 15 procent světového rybolovu a podstatná je tak i pro člověka, vysvětluje biolog a hydrobiolog Adam Petrusek z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy:

„Je to opravdu dominantní ryba tohoto ekosystému, která žere plankton. Je článkem mezi hodně malými věcmi ve vodě a těmi velkými. Predátoři ančoviček mohou být velcí mořští predátoři, anebo třeba mořští ptáci. Ale stejně tak jsme predátoři my lidé, respektive lokální rybáři.“

Oceány se ohřívají

Oceány byly v loňském roce nejteplejší v historii měření. Teplotní rekord mořských vod tak padl už po šesté v řadě.

„Když je tepleji, voda obsahuje výrazně méně rozpuštěného kyslíku, než když je studenější. To vidíme i v létě u nás v rybnících, kdy řada organismů má v těchto teplých vodách problém přežít,“ doplňuje Karel Janko. 

Velrybí trus je hnojivo, zjistil německý vědec Smetacek. Umělé výkaly by mohly zachránit planetu

Číst článek

Vědci z Univerzity v Kielu nedávno zkoumali právě u pobřeží Peru sedimenty rybích fosilií z velmi teplé doby meziledové. Země měla tehdy – před víc než sto tisíci lety  teplejší klima, než zažíváme v současnosti, a také voda v oceánu byla asi o dva stupně Celsia teplejší než nyní. Bylo v ní tak méně kyslíku, což energeticky bohatým a výživným ančovičkám nesvědčilo, a proto je nakonec vytlačily menší a odolnější druhy ryb.

Ekosystém tak ztratil rovnováhu a to muselo nutně vést i k tomu, že ubylo i velkých ryb, mořských ptáků i některých savců.

„Když se změní podmínky ekosystému, překročí se hranice, kdy nějaký klíčový druh může přežít. A tady se to stalo sardelím,“ říká Karel Janko a dodává, že v teplejších vodách klíčové ančovičky nebyly schopné efektivně soutěžit s malými konkurenty, kteří je najednou ve své četnosti přerostli.

„Tím pádem ale mají velký problém veškeré další trofické vrstvy ekosystému navázané na tyto ančovičky, protože přicházejí o značný zdroj potravy a živin,“ uzavírá Janko s tím, že studie vědců z Kielu pro nás může být varováním.

Martina Rasch, Lucie Vopálenská Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme