Alena Terezie Vítek ze seriálu Mámou potmě má i vzhledem k tomu, že je samoživitelka profesí hned několik. Vystupuje jako zpěvačka, je aktivizační terénní pracovnice nebo také lektorka workshopů.
„Určitě chci, aby Šarlotka vyrostla jako běžné dítě, které si musí rozbít kolínka,“ popisuje nevidomá Alena Terezie Vítek, zatímco si její dcera hraje na hřišti.
Alena s Šarlotou si na nový režim spojený třeba s pravidelným vstáváním zvykají postupně. „Snažím se, abychom si ten režim zajely. A hlavně abychom se ho naučily kvůli nám samotným,“ říká Alena.
„Než jsem šla do první třídy, nepociťovala jsem, že mám doma něco jinak. První tři roky na základní škole se mi ale spolužáci posmívali a zažila jsem i fyzické ubližování,“ popisuje Jana.
„Když vybírá byt nevidomý člověk, který to město vůbec nezná, tak ty nástrahy a výhody poznává až za provozu,“ přibližuje nevidomá Alena v seriálu Mámou potmě strasti při stěhování do nového města.
„Setkala jsem se s komentářem, že jsem sobecká, že jsem si ve svém zdravotním stavu pořídila dítě, které se o mě pak postará,“ přibližuje některé poznámky lidí nevidomá Alena Terezie Vítek.
„Šarlotko, kdo se to tu zase odkopal? Bude ti zima. Pojď ke mně, pojď,“ říká dceři na podzim 2019 po propuštění z porodnice nevidomá Alena. Na dítě opatrně sahá prsty a pak ho zvedá do náruče.
„Z dosavadních výsledků víme, že reagovala extrémně dobře, a začínáme pozorovat výrazné zlepšení jejího stavu. Míša je bojovnice a máme štěstí, že ji máme v našem programu,“ říká neuroložka Perezová.
„Cítíme obrovský vděk a potřebu ještě jednou poděkovat vám všem. Poděkovat za ten zázrak, za Martínkův život, za všechny ostatní děti,“ uzavírá rodina.
Loni 21. prosince byl nedaleko fakulty a měl velké štěstí. „Procházel jsem po nábřeží, když to tu najednou nabralo obrátky jako v akčním filmu. Vůbec jsem netušil, co se vlastně děje,“ popisuje.
„Chtěla jsem touto skladbou nejen uctít památku obětí, ale důležitá je pro mě také výzva té kompozice nebýt lhostejný vůči sobě navzájem,“ říká muzikoložka Martina Vídenová.
„Část rodičů se uchyluje k fyzickým trestům a k týrání v rámci nějaké své bezradnosti ve výchově,“ říká psycholožka Zora Dušková pro Radiožurnál v rámci seriálu Volání o pomoc.
„Jen jsem ležel. Spal jsem třeba jen dvě hodiny, vypadal jsem nemocně. Někdy jsem moc nejedl. Jindy jsem ty stavy zajídal,“ popisuje pro Radiožurnál Martin, který na střední škole trpěl depresemi.
„Konečně jsem taky prošla všemi lékařskými vyšetřeními, která v ruské vazbě nebyla možná. To zdraví mi tam poškodili hodně, něco už nevrátím,“ shrnuje tři měsíce po propuštění z vazby novinářka.
„Pozdravila jsem prezidenta Bidena a viceprezidentku Harrisovou. Naštěstí byl uvítací rozhovor krátký, viceprezidentka mi řekla, ať už jdu k dětem,“ popisuje uvítání po výměně vězňů Kurmaševová.
Mezi nejhorší zážitky Alsu Kurmaševové v ruské vazbě patřily zimní měsíce. Na cele střídavě nešlo topení a venku byly třicetistupňové mrazy, popisuje ve třetím díle seriálu Putinova vězeňkyně.
„Prvních pět nocí jsem strávila v takové hodně tmavé a špinavé cele, skoro bez světla. Byla jsem v šoku,“ popisuje rusko-americká novinářka Svobodné Evropy Alsu Kurmaševová.
9:26
