Barbora Mirgová z Prahy vychovává s mužem dvě dcery školního věku. S psaním a čtením jim chodily pomáhat studentky. Například na kole nebo na bruslích se ale Anežka s Marií naučily samy.
Slabozrací a nevidomí si můžou nechat různé stavby popsat, lepší pro představivost jsou ale hmatové 3D modely. Zmenšeniny rotund, bazilik, věží nebo mrakodrapu si vyzkoušela osahat i nevidomá Alena.
„Nebudu schopná ohlídat úchop tužky, jestli Loty píše správně písmenka, jestli je dotahuje, jestli třeba správně vybarvuje. A později to, jestli správně čte a počítá,“ přibližuje Alena.
V časosběrném seriálu Mámou potmě se vracíme do léta, kdy nevidomá Alena vyrazila s dcerou Šarlotou do kina. Překvapilo ji, že díky navazujícím scénám a hudbě příběh až na pár drobností pochopila.
Život nevidomé matky Aleny mapuje už sedmá řada seriálu Mámou potmě. Loni v dubnu byla Alena s pětiletou dcerou Šarlotou hostem 24hodinového charitativního projektu Dobrý den Radiožurnálu.
Alena Terezie Vítek žije v absolutní tmě. Před šesti roky se jí narodila dcera Šarlota, o kterou se stará sama. Ta je dnes předškolačka. Život Aleny popisuje sedm let seriál Radiožurnálu Mámou potmě.
„Netušila jsem, že zájem bude tak enormní. Chtěla bych poděkovat všem, kteří mi napsali a ocenili to, že jsme se o Tomáši Garriguovi Masarykovi začali znovu bavit,“ říká historička Dagmar Hájková.
Děti z Olivovy dětské léčebny, které se pokusily zhubnout, toho dosáhly. Závěrečný díl seriálu na Radiožurnálu Dětští hrdinové se zaměřuje na konečné výsledky a pocity dvou účastníků programu.
Vedle nového jídelníčku je u dětí s nadváhou nebo obezitou důležitý pohyb. 13letý Tobiáš ze seriálu Radiožurnálu si v léčebně oblíbil rotoped, 17letá Sabina pak chůzi a míčové hry.
„Když chceme zavést novou potravinu, tak ji musíme dítěti nabídnout klidně sedm až desetkrát. Třeba si potom to rajče opravdu dá,“ vysvětluje obezitoložka Andrea Straková.
Do ordinace dětské obezitologie přišlo za rok fungování ambulance asi 70 pacientů. Často v doprovodu rodičů nebo prarodičů. Citlivé téma bývá odměňování sladkostmi a obecně nezdravým jídlem.
Když bylo Daně 14 let, pěstounka náhle zemřela. Do péče si pak Danu vzal její syn. „To ale neklapalo. Hádali jsme se.“ V 16 letech tak Dana přešla do dětského domova.
Čtvrťačku Sofii si někdy bere Jana domů na víkendy i do takzvané hostitelské péče. Sofii a její dva starší bratry si v Novém Strašecí vyzvedne v pátek po škole a tráví s nimi čas do neděle.
Pro Tomáše byl letošní rok zásadní. Na jaře se odstěhoval z kroměřížského dětského domova, kde strávil většinu života. Pronajal si ve Zlíně malý byt a pracuje jako elektrikář.
„Když jsem byla menší, bylo mi asi kolem devíti, tak mi moje maminka zemřela po těžké nemoci. Musela jsem zůstat s mým starším bratrem a otcem. Ale bohužel otec se stal alkoholikem," popisuje Markéta.
„Kdyby ty nohy byly čisté, tak bych nepoznal, že chodí bos. Ty rozdíly jsou malé,“ říká ortoped. Důležité podle něj i odborníků není, jestli je člověk bos, nebo obutý, ale jakým způsobem chodí.
Antonín Sum byl politickým vězněm z komunistického procesu s Miladou Horákovou, za velezradu byl odsouzený na 22 let. Nakonec ve vězení strávil necelých 13 roků.
17:01
