Itálie se na tvrdých reformách dohodne jen pod tlakem EU, říká sociolog Pellicani
Řekové si celé roky žili nad poměry. Tato věta zní často jako zdůvodnění toho, proč se Řecko propadlo do obrovských dluhů. V zemi rychle rostly platy, lidé dostávali nejrůznější bonusy, odcházeli brzy do důchodu. Řecko ale zdaleka není jediným státem eurozóny, který zasáhla dluhová krize. Z hlediska výše dluhu v poměru k hrubému domácímu produktu je na druhém místě hned za Řeky Itálie.
„Moje tržby klesly o 55 až 60 procent,“ říká Marco, který vlastní trafiku na jednom milánském sídlišti. Lidé podle něj utrácejí výrazně míň. A není to tak, že by nákupy omezili až teď kvůli krizi. Podle Marca to s tržbami není slavné už hezkou řádku let.
Drobní podnikatelé jako je Marco to skutečně nemají jednoduché. Příkladem je Luigi, majitel malého bistra poblíž milánského Dómu.
„Moje náklady rostou. Zvýšila se DPH, zdražily suroviny,“ potvrzuje.
Jak ovlivňuje ekonomická krize život Italů, zjišťoval v Římě a Miláně pro Ozvěny dne redaktor Ondřej Houska.
Marco i Luigi mají hlouběji do kapsy než dřív. A tak jim nezbývá, než se o něco uskromnit. „Utrácím o trochu míň. Dovolenou si neodřeknu, protože v tak stresujícím městě jako je Milán prostě musíte občas vypnout. Ale nechodím třeba tak často na večeři. A dřív jsem si kupoval nový mobil každé 2 měsíce. Teď ho neměním, dokud se nerozbije,“ popisuje Luigi.
Luigi ve svém bistru pracuje 12 hodin denně. V Miláně zná stovky lidí, a tak ví, že spousta z nich na tom nebyla moc dobře už před současnou krizí. Ale teď už se podle něj musejí opravdu uskromnit.
Slova Marca a Luigiho potvrzuje i profesor Francesco Giavazzi z milánské Univerzity Bocconi a amerického MIT. Na otázku, jestli si Italové v minulosti žili nad poměry stejně jako Řekové, má jednoznačnou odpověď.
„To je něco úplně jiného. Jestli si některá země žije nad poměry, poznáte z běžného účtu její obchodní bilance,“ říká profesor Giavazzi.
Kupní síla Italů se výrazně snížila
Řecko mělo v posledních 10 letech 10procentní schodek. Zjednodušeně řečeno, Řekové utráceli o desetinu víc, než sami vyprodukovali. A za 10 let tak u zahraničních institucí nadělali dluhy ve výši sta procent svého HDP.
Itálie naproti tomu se zahraničními dluhy problémy nemá. A její obchodní bilance vždycky byla v rovnováze. Až v krizi se dostala do mírného schodku.
„V posledních 10 až 12 letech se kupní síla Italů výrazně snížila. Míň proto utrácejí, ale spotřeba přece jen neklesla o tolik. Lidé totiž sáhli do svých úspor,“ říká profesor Giavazzi. Varuje, že pokud se Itálie z krize nedostane, bude tento trend pokračovat. Pak by si země skutečně začala žít nad poměry, stejně jako Řecko.
Reformy jsou potřeba, hlavně uvolnění trhu práce
Italská ekonomika tedy musí začít růst, jinak její problémy neskončí. Jenže hospodářství tady stagnuje už zhruba 15 let. Všichni se shodují, že potřeba jsou reformy, hlavně uvolnění trhu práce.
Lidé se smlouvou na dobu neurčitou mají příliš vysokou ochranu a firmy se proto bojí přijímat mladé. Ti tak zůstávají bez práce nebo neustále dostávají smlouvy jen na několik měsíců.
Jak říká profesor Giavazzi, to co je potřeba změnit, vědí všichni. Ale jak změny prosadit proti těm, kteří na současné situaci vydělávají a nic měnit nechtějí? Slavný italský sociolog Luciano Pellicani vkládá naděje do tlaku z Bruselu.
„Podle všech průzkumů je Itálie nejvíc proevropskou zemí v Unii,“ říká Pellicani. Politici, odbory a další zájmové skupiny se tak podle něj dohodnou na tvrdých reformách jen pod tlakem Evropy. Přesně tak to zafungovalo už v 90. letech, kdy Itálie usilovala o vstup do eurozóny.
