Expert: Okolo projektů jako most na Sicílii se mafie přirozeně pohybuje. Největší riziko je zde ale korupce
Projekt italské vlády na most mezi Sicílií a pevninskou částí země vyvolal veřejnou debatu včetně výrazné kritiky. Úřady také varují, že na výstavbě si bude svůj podíl chtít zajistit i mafie, někteří odborníci však jako hlavní riziko při případné realizaci vidí především korupci. „Obraz mafie jako chobotnice, jež ovládá území a dělá si, co chce, je už zkreslený,“ popisuje pro iROZHLAS.cz sociolog Vittorio Mete z univerzity v italské Florencii.
Beniamino Fazio, ředitel úřadu vyšetřujícího činnost mafie (DIA) v kalábrijském Catanzaru, podle italského deníku il Fatto Quotidiano vyzval, ať „vypustíme z hlavy, že by most přes Messinskou úžinu mohl být postaven bez toho, aniž by se do prací vměšovala 'Ndrangheta“. Do jaké míry na to tedy máme zapomenout?
Křišťálovou kouli k předpovědím, co se stane, nemám, nicméně se mohu odpíchnout ze svých studií týkajících se jiného velkého infrastrukturního projektu, a sice dálnice mezi městy Salerno a Reggio Calabria, k jejíž modernizaci docházelo přibližně v prvních dvaceti letech tohoto století.
Šlo o práce v hodnotě asi deseti až dvanácti miliard eur (243 až 291 miliard korun). Z hlediska jejich typu, území a „choutek“ organizovaného zločinu je s daným mostem určitě nejvíce srovnatelná. Mafie zde hrála roli, byť ne tak důležitou jako velké celonárodní společnosti, jež stavbu realizovaly.
V praxi každopádně došlo k dohodě mezi nimi, menšími podniky a skupinami jako 'Ndrangheta. Obvykle se nicméně předpokládá, že za problémy s korupcí v Kalábrii a na Sicílii stojí v daných případech právě organizovaný zločin, odpovědnost je však třeba dělit jinak.
Mohly bychom, v kontextu zapojení mafiánských skupin, více rozvést paralely mezi výstavbou zmíněné dálnice a plánovaným mostem?
Stejně jako v případě dálnice se jedná o velký, komplikovaný projekt, což vylučuje malé místní firmy. Pokud k realizaci mostu dojde, budou za ní stát velké, společnosti s technickými, ekonomickými a manažerskými kapacitami pocházející odjinud než z Kalábrie a Sicílie.
Menší firmy pak budou mít na starosti vybrané práce přímo na místě, a právě zde se mafie může objevit. Může nabídnout své „služby“ oněm větším podnikům, které budou například z Milána či zahraničí. Určité položky ale každopádně musí připadnout místním firmám, například dodávky cementu, zajištění stravování, prádelen či ubytování pro dělníky a tak dále.
Vždy říkám, že mafiánské skupiny, včetně 'Ndranghety, samy o sobě nedokážou nic. To proto, že do realizace tak velké veřejné zakázky je vždy potřeba zahrnout i lokální podnikatele, mezi nimiž jsou tedy ale i ti vůči státu nepoctiví, to znamená ona šedá zóna, do níž samozřejmě mafie rovněž spadá. A pouze spojením s nimi v tom pak může hrát nějakou roli.
,Drobky’ pro mafii
Můžeme uvést nějaký konkrétní příklad takové „spolupráce”? Jakých specifických taktik, strategií pak mafie využívá?
'Ndrangheta, podle slov jednoho soudce, jehož cituji ve svých studiích, v případě kalábrijské dálnice usnadnila realizaci podvodů ve prospěch velkých podniků. Abych uvedl požadované, taková firma měla třeba dovážet cement z certifikovaných a kvalitních materiálů z lomu vzdáleného přibližně třicet kilometrů od místa prací.
Meloniová vládne italské pravici a Salvini tápe. Chce se blýsknout ‚bájným‘ mostem v zóně zemětřesení
Číst článek
Mafie skoupila pozemky nacházející se asi pět, deset kilometrů od staveniště a společnosti tak umožnila dodávat materiál, který sice z hlediska materiálu i dopravy vycházel levněji, odpovídala tomu ale i kvalita. Nicméně firma jej pak fakturovala jako onen vysoce kvalitní cement.
Tímto tak podváděly stát a Anas (italská společnost zajišťující silniční infrastrukturu a spravující celostátní síť dálnic, pozn. red.). Finance si pak mezi sebou rozdělily, větší část si ponechal dotyčný podnik, menší získala mafie.
Podíváme-li se tedy na to, kdo v daném příběhu vydělal a kdo prodělal ve smyslu, že pak putoval do vězení, zjistíme, že to ona společnost dokázala vše dovést až do konce a celkově získala deset miliard eur, zatímco mafiánům zbyly jen „drobky“ a k tomu soudní problémy, neboť mnoho z nich kvůli dané kauze poslal soud za mříže, kde jsou stále.
Obraz mafie jako chobotnice, jež ovládá území a dělá si, co chce, je už zkreslený. Okolo takovýchto velkých staveb je třeba se soustředit hlavně na korupci a zájmy velkých hráčů.
Když se ještě zastavíme u názoru občanské i odborné společnosti, na výstavbu mostu se kritika snáší z mnoha stran – od místních obyvatel po ornitology, přírodovědce či seismology. Objevují se i výtky, že vláda Giorgie Meloniové by měla peníze investovat jinam, kde jsou více potřeba, třeba do vzdělání, na jiné infrastrukturní projekty a tak dále. Pokud jde o samotné zapojení mafie, staví se k ní veřejnost ve smyslu, že s ním stejně nic nezmůže, nebo pro ni může v daném případě být dalším důvodem kritiky?
Ano, kritických hlasů je mnoho, od těch vyzdvihujících technické problémy po ty, které zdůrazňují důležitější priority. Na Sicílii a v Kalábrii jsou vážné problémy nejen s komunikacemi, ale i s nedostatkem vody, napojením domů na kanalizaci nebo čištěním odpadních vod a k tomu se přidávají závažnější problémy jako ochrana území před povodněmi či sesuvy půdy. Ty veřejnost vidí jako mnohem zásadnější.
4:09
Itálie je blíž stavbě mostu z pevniny na Sicílii. ‚Zařadí to do výdajů na obranu,‘ říká novinář
Číst článek
I otázka role mafie se pak využívá k tomu, aby se poukázalo, že se stavba realizovat nemá. Podle mého názoru jde nicméně o poněkud slabý argument, neboť takovéto velké veřejné stavby se nemohou odkládat kvůli obavám ze zapojení organizovaného zločinu.
Z mého pohledu námitky, kdy místní mají relevantnější potřeby, převažují nad hrozbou mafiánské kriminality. Navíc, jak jsem zmiňoval, tím největším rizikem je zde korupce, byť se přirozeně okolo projektu, stejně jako u dalších takto rozsáhlých, mafie pohybuje.
Ta je také samozřejmě mediálně atraktivní, přitahuje pozornost. Itálie má za sebou dlouhé a bolestivé období, v němž organizovaný zločin hrál výraznou roli, ale to je z velké části u konce a mafie, o níž tak často mluvíme, jako například Cosa Nostra odpalující v devadesátých letech bomby, už neexistuje.
Podíváme-li se na statistiky vražd a násilných činů mezi evropskými regiony, Kalábrie a Sicílie patří mezi ty nejklidnější a nejbezpečnější nejen v Itálii, ale i Evropě. Spíše tak v případě velkých projektů musíme sledovat ekonomické a zločinecké zájmy velkých firem, které se v regionech rozhodnou investovat.
Fakt, že by se mafii nemělo věnovat až tolik pozornosti, jste ostatně detailněji popisoval i v rozhovoru o její roli v takto významných infrastrukturních zakázkách s italským serverem Altreconomia.
Opatrnost je samozřejmě na místě, ale nesmí nám bránit v tom, abychom přehlíželi odpovědnost jiných subjektů, které mají stejné cíle jako právě mafie. Takovéto peníze totiž zajímají nejen velkofirmy, ale i místní podnikatele a politiky, kteří si díky nim mohou vytvořit klientelu či politickou kariéru.
Točí se zde mnoho lidí, kteří vidí jen své zájmy. My však děláme tu chybu, že pozornost soustředíme na zapojení mafiánských skupin s představou starou třicet let.
Musíme si ji, respektive realitu o jejím propojení mezi politikou a ekonomikou, zpřítomnit. Pouze tak můžeme lépe pochopit, co se již děje a co se v souvislosti s případnou výstavbou mostu dít může.
