,Protiepidemická ochrana zdraví občanů.‘ Ruská opozice stagnuje kvůli koronavirovým opatřením

Několikatýdenní režim samoizolace v Rusku, zavedený po celé zemi, se velmi negativně promítl i do činnosti politické opozice. Karanténní opatření zcela znemožnila jakékoli pouliční pochody a shromáždění (nemluvě o akcích nepovolených, kde by kromě běžných sankcí hrozily třeba i tresty za „narušení režimu samoizolace“). Zostření případných represí se dnes dá krásně odůvodnit „protiepidemickou ochranou zdraví občanů“.

Ruská opozice stagnuje, Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Alexej Navalnyj | Foto: Maxim Shemetov | Zdroj: Reuters

Tohle vše se přitom děje ve velmi paradoxní situaci: opoziční nálady v zemi sílí, ale opozice sama se může sdružovat leda tak na sociálních sítích. A to přesně v okamžiku, kdy pozice garanta ruského autoritářského režimu viditelně slábne, kdy je zcela evidentní, že situaci nemá pod kontrolou, kdy se jeho lidé musejí uchylovat k evidentním statistickým podvodům prakticky ve všech oblastech a kdy liberální blogeři prezidenta samotného označují za „streamera z bunkru“. (K tomu ještě dodejme, že skoro nikdo navíc pořádně neví, kde přesně ten bunkr je…)

Nikterak tragicky situaci v podmínkách tohoto prapodivného patu nevidí například zřejmě nejviditelnější současný ruský opoziční politik Alexej Navalnyj. Ten v nedávné debatě Rádia Svoboda prohlásil, že i bez pouličních akcí se dá dosáhnout poměrně značné protestní aktivity, přičemž nejen v řadách opozice samotné, jelikož nejen opozice, ale i docela obyčejní lidé, doposud stojící stranou, získali zkušenost s tím, jak politicky žít zcela nově“.

Rusko zaznamenalo rekordní přírůstek úmrtí lidí s covid-19. Nově nakažených je třetí den pod 9000

Číst článek

Další známý opoziční politik Dmitrij Gudkov ovšem ve stejné debatě upozornil, že žádné online aktivity nemohou nahradit reálná vystoupení lidí v ulicích a na náměstích. Ekonom Vladislav Inozemcev je ještě skeptičtější a domnívá se, že „bezprostřední, reálná konsolidace a ochota jednat závisí na tom, jak jasné kontury příštího boje s Putinovým režimem nastíní sama ruská opozice. Inozemcev ovšem prozatím žádné takovéto obrysy reálného programu nevidí a dále říká: „Velmi mnozí Rusové si dnes Putina nepřejí, ale co dál? Jaká je tu alternativa? Co chce opozice, A kdo to je? Podle mě je to politická struktura, která v dnešním Rusku objektivně řečeno neexistuje… Velmi důležitým odrazovým bodem tolik potřebné konsolidace opozičních sil je proto hlasování o ústavních změnách… Toto hlasování samozřejmě musíme podstoupit – je třeba k volebním urnám jít a pokusit se alespoň vytvořit mohutný koncensus proti Putinově reformě.“

A jsme zpátky u samotného ruského prezidenta. Jak soudí v listu The Washington Post bývalý americký velvyslanec v Rusku, politolog Michael McFaul, „Putin v plynulých 20 letech nedokázal vybudovat efektivní stát, který by sloužil ruskému lidu… obrovské prostředky vložil do modernizace ruského jaderného arsenálu, technických možností rozvědek, silových rezortů a třeba olympijských objektů, ale mnohem méně investoval do silnic, škol či nemocnic, zejména za hranicemi hlavního města. Veškeré tyto přehmaty a mezery ve výstavbě státu teď odhaluje pandemie.“ K tomu ještě znovu opakujme: Pandemie, která Putinovu sílu proměnila během pár týdnů v jeho slabost…

Vzniká tedy unikátní situace, kde proti sobě v současném Rusku stojí slabá opozice a slabý prezident. To je ovšem třeba pro silové složky, opírající se navíc o příslušné čerstvé zákonodárné iniciativy, rovněž unikátní příležitost vytvořit z policejního státu stát ještě policejnější…

Libor Dvořák Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme