Bělorusko doufá, že hokejový šampionát vylepší jeho obraz ve světě
V Minsku dnes končí hokejový šampionát. Bělorusko tak bude mít za sebou největší sportovně-společenskou akci v historii země. Úřady oficiálně nezveřejnily, kolik peněz za organizaci stát utratil nebo kolik stály nové hotely, hokejové haly a silnice. Na peníze se v tomto případě nehledělo.
„Image země se nedá vyčíslit materiálně. Stálo nám to za to,“ říká jeden z manažerů organizačního týmu.
Bělorusko dočasně zrušilo vízový režim a turnaj měl být ukázkovou akcí pro hosty ze zahraničí. „Doufáme, že cizinci, kteří k nám přijeli, si udělali vlastní, pozitivní obrázek o Bělorusku,“ dodává manažer.
Také proto si režim pohlídal případné kritiky turnaje a zavřel je po dobu šampionátu do vězení. O tom už se hokejoví fanoušci nedozvěděli.
Poslední díl deníku zpravodaje Petra Vavroušky shrnuje, co pro Bělorusko znamenal hokejový šampionát
„Státní moc nepochybně chtěla ukázat pouze jednu stránku naší země. Kdo chtěl poznat naši reálnou situaci, tomu turnaj nepomohl,“ upozorňuje Tatina Reviaka z lidskoprávní organizace Viasna.
Bělorusové se upřímně radují z toho, že jejich mistrovství je historicky nejnavštěvovanějším a překonalo deset let starý rekord z Česka. Na zápasy do Minsku jezdili lidé z celé země.
„Pro Bělorusko je to obrovská událost. Hodně dětí si najednou oblíbilo hokej a třeba v tom budou sportovně pokračovat,“ přeje si jeden z organizátorů.
Silný první dojem
Marek Sýkora, který několik sezón trénoval místní Dynamo Minsk, ale nevěří, že se nově postavené stadiony po celé zemi zaplní nejmenšími hokejisty:
„Nechce se jim pracovat s mládeží. Chtěli by přijít už k nějakému družstvu dospělých. Ale k mužstvu, kde budou peníze a které bude vydělávat. To je zajímá na prvním místě.“
Zahraniční fanoušci dali hlavně na první dojem. Líbilo se jim, jak je v Minsku čisto a že Bělorusko je vlastně sympatická země. Žádná sportovní událost ale nepřebije fakt, že v Bělorusku panuje velmi tvrdý, autoritářský režim. A turnaj to prý nezmění.
„Ne, bohužel ne, naopak státní moc ještě přitvrdí, bude sebevědomější,“ myslí si manželka nejznámějšího politického vězně Alese Bjalackého. „Je smutné, že to mezinárodní společenství nepochopilo,“ dodává paní Natalija.
