V brněnské MHD přibývá lidí, kteří nemají na jízdenku ani na pokutu
Cestování městskou hromadnou dopravou bez platné jízdenky je pro někoho snahou ušetřit, pro jiného adrenalinovým sportem a pro dalšího třeba vyjádřením osobního postoje ke společnosti. Jsou ale lidé, kteří na jízdenku opravdu nemají, dostali se do kritické finanční situace a jsou zcela bez prostředků. Ti pak paradoxně většinou nemají strach z revizorů, ani exekutor si totiž na nich většinou nic nevezme.
„Jízdenku prosím,“ obligátní věta nechává v poslední době v brněnské MHD stále více cestujících chladnými. Jde totiž o lidi, kteří jsou finančně na dně, nemají na jízdenku ani na pokutu a vlastně to ani nijak neřeší.
„Normální cestující, který třeba shodou okolností zapomene nebo prostě dojde k nějakému pochybení, i když je zjištěný revizorem, tak to vzápětí vyřeší. My ale máme spíš problémy potom s těmi, kteří nám zůstávají v kolečku vymáhání. Nám připadne jako i z psychologického hlediska, že se člověku, který se do této kategorie dostane, obrovsky uleví, protože ta lavina dluhů, která nad ním visela, a on na ní rezignoval, ho přestala tížit,“ připouští vedoucí tarifního odboru dopravního podniku Vít Prýgl.
Šance na zaplacení bývá u lidí bez finančních prostředků pochopitelně poměrně nízká - více jak deset neuhrazených pokut v současnosti v Brně dluží přes tisíc lidí. Rekordman má na svém kontě více jak čtvrtmilionový dluh.
Stále ale existuje hodně neplatičů, kteří by si jízdenku mohli dovolit koupit. Většina lidí se ovšem na černé pasažéry dívá spíše shovívavě.
„Jestli na to mají nervy, tak je to jejich věc,“ říká žena, která za dopravu platí. „No jezdil jsem taky, za svého mládí, takže bych to toleroval do určité míry u mladých,“ říká další cestující. „Je to drahé, tak ať jezdí načerno,“ radí další.
„Už se mi to stalo, že jsem si nestihla koupit jízdenku. Osobně bych to pravidelně provozovat nemohla. Protože představa, že budu někomu vysvětlovat a vymlouvat se jako každý černý pasažér, je velice nepříjemná,“ svěřuje se další žena.
Koho revizoři kontrolují?
V rozporu s obecným názorem podle Prýgla revizoři nerozlišují, koho kontrolovat a koho ne. I když dlouholetý instinkt jim pomůže odhadnout, kdo cestuje bez platné jízdenky. A přestože u některých už předem vědí, že pokutu zřejmě nikdy nezaplatí, není důvod je přehlížet, či se k nim naopak chovat neprofesionálně.
„To, že revizor osmkrát za měsíc píše toho samého cestujícího - já si myslím, že ti revizoři se nad tím musí povznášet, protože tam opravdu nic jiného nezbývá. Oni na tom revizoři nejsou nijak zainteresovaní, že když chytají někoho, kdo vlastně není bonitní dlužník, že by za to byli nějakým způsobem postiženi, takže je to těm revizorům v podstatě jedno,“ vysvětluje Prýgl.
V prvním čtvrtletí letošního roku počet černých pasažérů o několik procent poklesl. Důvodem je ale spíš dočasné snížení počtu revizorů. Už brzo jich ale několik přibude, takže na šanci, že se na vás nedostane, raději příliš nespoléhejte.
