Nejtěžší je udělat první krok. Problémy lze řešit, říká předseda litvínovského ekologicko–kulturního spolku
I z malé myšlenky může vzniknout něco, co změní celé město. Začalo to nudou v lockdownu, dnes jednadvacetiletý Václav Šťovíček věnuje veškerý volný čas spolku Ekokul, který přetváří veřejný prostor v Litvínově a inspiruje komunitu k péči o okolí. „Svoboda je pro mě jednat ‚ze sebe‘, podle vlastních hodnot, ale zároveň nést odpovědnost za své činy,“ říká v seriálu Narozeni do svobody, který představuje mladé inspirativní osobnosti.
Co pro vás znamená svoboda?
Pro mě je svoboda hlavně možnost jednat ne jen „za sebe“, ale skutečně „ze sebe“. Znamená to rozhodovat se na základě vlastních hodnot a přesvědčení a přitom nést zodpovědnost za to, co dělám. Ať už se to povede a přinese mi to úspěch a uznání, nebo naopak nevyjde a musím se vypořádat s následky. Svoboda je o tom, že mám možnost volby a zároveň přijímám, co z té volby vyplývá.
Odmala mi říkali, že jsem moc velký snílek. Pro rozvoj člověka je naopak důležité snít, říká Matěj Pavliš
Číst článek
Jak vznikla myšlenka, že budete dělat něco pro komunitu? Měl jste nějaký konkrétní impulz, který vás nakopnul, nebo jste si jednoho dne řekl, že by bylo dobré dělat něco pro komunitu?
To vzniklo z nudy. Covid totiž přinesl úplné zastavení, které v běžném životě nezažíváme. V té době jsme se s partou přátel scházeli a najednou jsme měli prostor přemýšlet o věcech, na které jinak není čas. Došli jsme k tomu, že je spousta věcí, které nás buď štvou, nebo naopak těší, a začali jsme přemýšlet, co s tím můžeme dělat. Právě z tohohle zastavení vznikl náš spolek Ekokul. Díky covidu jsme dostali šanci se zamyslet, a právě tehdy nás napadlo něco takového založit.
Lidem na jejich okolí záleží
Co je spolek Ekokul? Co to představuje a co tam děláte?
Ekokul je litvínovský spolek třiceti lidí, kteří se zajímají o přírodu, kulturu a místo, kde žijí. Všichni se snažíme zvyšovat povědomí o ekologických tématech a principech udržitelného životního stylu.
Spolek jsme založili před třemi lety během covidu. Tehdy jsme s přáteli cítili, že by bylo fajn začít dělat něco smysluplného. Začali jsme úklidem veřejného prostoru v lockdownu, kdy se smělo jen na procházky v okolí bydliště. Nabádali jsme lidi, aby si vzali pytel a sbírali odpadky, které cestou potkají. Bylo to jednoduché, ale mělo to obrovský efekt – jednak na vzhled okolí, ale hlavně na lidi samotné.
Zjistili jsme, že je hodně lidí, kterým záleží na tom, jak jejich okolí vypadá, a není jim to lhostejné. Došli jsme k tomu, že potřebují prostor, kde by se mohli scházet, sdílet nápady, artikulovat svoje potřeby a společně je prosazovat. To už nebylo jen o úklidu, ale o vytvoření něčeho většího.
Původně to vzniklo jako středoškolský projekt, ale postupně se to rozrostlo do podoby spolku, který dnes pořádá kulturní akce, společenské události a má pořád ekologický přesah. Děláme osvětové aktivity, výměny oblečení a dalších věcí, organizujeme úklidy a podobně. Teď navíc v Litvínově budujeme komunitní centrum Zašívárna Ekokul, kde bude nahrávací studio na podcasty i hudbu, malířský ateliér, kavárna i třeba studovna. Zkrátka místo, které bude otevřené lidem s nápady a poskytne jim prostor k jejich realizaci. Z iniciativy spolku v Litvínově vzniká i veřejný amfiteátr.
A co vás motivuje pokračovat dál? Provozovat spolek a prospěšnou činnost?
Hlavní motivací jsou pro mě lidé. Jednak ti, kteří jsou součástí spolku, je nás kolem třiceti a všichni se snaží, aby spolek rostl a naše činnost měla dopad. Ale pak jsou to i lidé, kteří na naše akce chodí nebo nám fandí. Troufám si říct, že je na našich aktivitách baví to, že je motivujeme a inspirujeme vztahem k místu, kde žijí. Postupně jim pomáháme vidět, že to, jak jejich okolí vypadá, je i jejich odpovědnost. To je podle mě to nejdůležitější – vidět, že to má dopad na ostatní a že to zajímá další lidi.
Co je na tom nejtěžší? Jaká je největší komplikace při provozu spolku a všech aktivit kolem?
Nejtěžší je začít. Ve chvíli, kdy máte jen nápad, je nejtěžší proměnit ho ve skutečnost. Jakmile už se to rozjede, přicházejí různé problémy, ale ty se dají vyřešit. Důležité je překonat ten start, udělat první krok a najít si cestu, jak to uskutečnit.
A co podle vás představuje největší překážku dnešní doby? Co je největší hrozba?
Když jsem mluvil o tom, jak vznikal náš spolek, říkal jsem, že jsme měli prostor se zastavit a přemýšlet. A myslím si, že právě tohle – nedostatek prostoru k zamyšlení – je největší překážkou. Dnešní doba je strašně uspěchaná. Denně čelíme pracovnímu shonu a různým „nutnostem“, což nám často brání věnovat se veřejnému životu nebo hledat způsoby, jak být prospěšní. Je těžké najít si v tomhle shonu čas na něco navíc.
A co naopak vidíte jako největší přínos dnešní doby?
To, že máme možnosti. Každý z nás je strůjcem svého osudu. Každý má možnost rozhodnout se, čemu věnuje svůj čas a úsilí. Můžeme si to zkazit, nebo naopak udělat dobře. Ale důležité je, že to máme v rukou my.
SERIÁL ČESKÉHO ROZHLASU NAROZENI DO SVOBODY Je jim méně než 35 let, narodili se po pádu totality, do svobody. Český rozhlas a web iROZHLAS.cz přinášejí příběhy 35 inspirativních mladých lidí, kteří jsou aktivní, pro svoje okolí dělají „něco navíc“ nebo nezištně pomáhají. Všechny vydané díly seriálu NALEZNETE ZDE.
