Byznys jménem přijímačky. Větší šanci mají děti bohatých, říká reportérka

Matěj Skalický mluví s Evou Mikulkou Šelepovou, reportérkou ČRo

Přehrát

00:00 / 00:00

PŘEPIS ROZHOVORU

3. 5. 2023 | Praha

Velká radost, ale i velké zklamání. Někdo se dostal, někdo vyšel z letošních přijímaček naprázdno. A tak se nabízí: je systém od Cermatu spravedlivý? Téma pro Evu Mikulku Šelepovou, redaktorku Českého rozhlasu, která se specializuje na školství.

Editace: Kristýna Vašíčková
Sound design: Jaroslav Pokorný
Rešerše: Ondřej Franta
Podcast v textu: Tea Veseláková
Hudba: Martin Hůla

Zpravodajský podcast Vinohradská 12 poslouchejte každý všední den od 6.00 na adrese irozhlas.cz/vinohradska12.

Máte nějaký tip? Psát nám můžete na adresu vinohradska12@rozhlas.cz.

Jak letos dopadly přijímací zkoušky? 
Řekla bych, že se žádné překvapení nekoná. Ukazují to i souhrnné statistiky CERMATu. V testech z českého jazyka žáci dopadli stejně jako loni, pohoršili si v matematice, tam byl jejich výkon průměrně o 5,6 procentních bodů horší než před rokem. Takže uchazeči měli podle údajů CERMATu správně v průměru bezmála 56 procent testů z češtiny a u matematiky to bylo necelých 40 procent.

Zhoršení v matematice - to není to poprvé, kdy čeští žáci a studenti jsou rok od roku horší...
Je to tak. Zdá se, že matematika je u českých školáků stále méně oblíbenější. Vidíme to i na státních maturitách, které včera, dnes a zítra maturanti píší. V posledních letech častěji preferují maturitu z cizího jazyka, než aby si vybírali matematiku. Když se vrátíme k přijímačkám, protože o nich se tady dnes bavíme, tak je zajímavé, že v letošních přijímacích zkouškách na střední školy jsme největší propad oproti loňským výsledkům zaznamenali u dětí, které se hlásily na šestiletá gymnázia. Bylo jich celkem něco přes sedm tisíc a jejich úspěšnost byla o 9 procent nižší, u osmiletých gymnázií to byl propad o 6,4 procenta a deváťáci, kteří se hlásili na klasická čtyřletá gymnázia, si v matematice pohoršili o 6 procent oproti výkonům před rokem. Když jsme se na to v našem vysílání ptali ředitele organizace CERMAT Miroslava Krejčího, tak řekl, že jsou možné dvě příčiny - buď, že letošní testy byly těžší, anebo že žáci byli méně připravení.

„Připouštím že nějaké úlohy v těch testech asi byly těžší, než jsme jsme původně plánovali.“

Miroslav Krejčí, ředitel organizace CERMAT (ČRo Radiožurnál, 2. 5. 2023)

Když říkáš, že žádné překvapení podle tebe nenastalo, tím asi narážíš i na to, že se žáci opět zhoršili v matematice. Nastalo nějaké překvapení nebo byl tam nějaký chyták?
Asi se to nedá úplně generalizovat, protože takovéto výkyvy jsou za posledních pár let, co jednotnou přijímací zkoušku máme, zcela běžné. Někdy to zase může být, že se žáci zhorší v češtině a podobně, takže neřekla bych. Může to souviset s tím, že zkrátka lidé v CERMATu, kteří jednotné přijímací testy zadávají, vymýšlejí zadání, zkrátka udělali úlohy o něco těžší, než na co jsou děti připravené. To je asi nejlogičtější vysvětlení.

Nejednoznačné úlohy

Byl tam nějaký chyták, něco, na čem se studenti vůbec nechytili?
To bych vyloženě neřekla. Bylo několik sporných úloh, o kterých se v médiích hovořilo. Uvedu příklad, takovou asi nejpropíranější, nejznámější úlohu, která se hodně řešila na sociálních sítích. Šlo o větný rozbor a zjednodušeně řečeno uchazeči měli najít podmět ve větách. Jedna z nich byla, teď cituji: „Protože brochy neměly okna.“ Kdybyste stejně jako já nevěděli, co jsou to brochy...

Už se nechytám, to je první věc. Brochy?
Brochy. Je to možná proto, aby to uchazeče trochu vyvedlo z míry, aby dokázali pracovat s větou, kde neznají význam jednoho slova, ale jdou zkrátka po větné skladbě. To si tak myslím. Ale součástí té úlohy byl poměrně delší text, a tam bylo vysvětleno, co ty brochy jsou.

Aha, takže tam byl kontext. 
Byl tam kontext. 

Brochy jsou, promiň, tedy co? 
Kamenné věže ve Skotsku.

Dobře, a jak zněla ta věta?
Protože brochy neměly okna.

Hledal se tam... 
Podmět.

Takže brochy. 
Ano, dalo by se říct. Ale pokud by ta věta byla nespisovně česky, tak by podmět mohla být i okna, a na to právě upozorňují někteří jazykoví experti. Práci si s tím daly Seznam zprávy, které oslovily několik češtinářů a ptali se jich na to, a ti tvrdí, že zadání nebylo tak jednoznačné a že by úloha mohla mít dvě řešení. Tím pádem, pokud někdo napsal, že i  okna jsou podmět, tak i to by se mělo brát jako správná odpověď.

I okna, že mohou být podmět v téhle větě... Marně je tam hledám coby podmět, ale na to jsou experti jiní. 

Martin Veselovský: „Udělali jste chybu, mimochodem, v téhle věci?“

Miroslav Krejčí, ředitel organizace CERMAT: „My jsme přesvědčení, (...) že tam ten dvojí výklad není možný a jediný správný výklad je ten, který byl původně zamýšlen, to znamená, že brochy neměly okna ve spisovném tvaru.“

(DVTV, 25. 4. 2023)

Nicméně toto byl nějaký sporný moment. Pakliže se takový sporný moment objeví, jakože se asi objevil, tak se studenti mohou odvolat, mohou to kritizovat. To se občas děje, každý rok se kritizují některé úlohy. Jaká je potom šance, že se někdo domůže nějaké spravedlnosti, pokud se experti neshodnou na tom, že jde o jednoznačnou úlohu? 
Sporných úloh byla v historii celá řada. Před pár lety kvůli tomu dokonce i skončil tehdejší ředitel CERMATu (Jiří Zíka - pozn. red.). Odvolal ho ministr školství Robert Plaga, protože nejednoznačné úlohy byly jednak v přijímacích testech, ale ten rok to bylo i u maturity, takže to bylo příčinou konce jednoho ředitele.

Jaké jsou možnosti... Zákonní zástupci nebo učitelé, zkrátka někdo dospělý si může stěžovat, a teď tuším, že na krajských úřadech, ale určitě přímo na ministerstvu školství, protože to je zřizovatelem CERMATu, je to jeho příspěvková organizace. Nejednoznačné, sporné nebo špatné úlohy nejsou v historii CERMATu žádnou výjimkou. Pokud se to stane jako třeba letos s brochy, jak jsme si před chvilkou řekli, tak je tam jednoznačný postup. Ředitel CERMATu v našem vysílání řekl, že ho aplikoval i na tuto úlohu. Je to tak, že CERMAT nechá nezávislými experty, třeba z nezávislé odborné komise ministerstva školství, úlohu prověřit, pak ještě existuje validační komise CERMATu, kde sedí například zástupce Ústavu pro jazyk český Akademie věd. Ti všichni úlohu ještě přezkoumali a shodli se, že zadání je jednoznačné, a otázka tam zůstala. Pokud by to tak nebylo, jako se stalo před pěti lety, a pokud tyto nezávislé orgány uznají, že otázky jsou skutečně třeba nejednoznačně zadané, mohou je vyškrtnout. Ale dělají to tím stylem, že uznávají všechny verze odpovědí za správné. Otázka je pak jakoby vyškrtnutá, protože body dostane každý, kdo na ni nějak odpověděl.

Jednotné přijímací zkoušky jsou stále, každý rok diskutované téma, máme je od  roku 2017. Osvědčily se?
To je strašně záludná otázka. Asi je několik skupin odborníků ve školství, kteří by na to odpověděli různě. My si tady jejich názory asi můžeme představit...

Určitě. CERMAT to asi hájí tak, jak to dělá, ne? 
Samozřejmě, ministerstvo také, ale připouštějí nějaké změny, netrvají na současné podobě. Když tedy začnu svým vlastním názorem, dejme tomu nezávislého pozorovatele, protože přijímám názory všech možných stran, tak já si myslím, že princip, podstata jednotné přijímací zkoušky je dobrá. Je to standardizovaný test, je pro všechny stejný, uchazeči mají dva pokusy a dvakrát si mohou vyzkoušet co nejlépe test vyplnit. Jenže pokud půjdeme dál, tak narazím na mnohá ale. Testové otázky jsou specifické. Je to specifický druh zadání a je třeba se na něj připravit, nejde to úplně střelit od boku, vyplnit testy takříkajíc z voleje. Musí se nad tím trochu přemýšlet, žák si musí pár takových testů vyzkoušet, aby věděl, jak na to. 

To je, jako kdyby chodil do druhé školy, jestli chodí na nějaké přípravné kurzy. Ale proč na ně má chodit, když chodí do školy a testy by měly reflektovat to, co se naučí ve škole?
Je to tak, některé školy na to žáky připravují v hodinách, zkoušejí si testy v nich, jiné školy třeba nabízejí po výuce doučování zdarma. A pak tu ještě jsou další firmy, které nabízejí přípravu...

Nákladné přípravy

Pardon, musíme v tuto chvíli říct, není to pro každého, někdo si to nemůže dovolit, tím pádem někteří žáci a studenti mohou být diskriminováni.
Je to přesně, jak říkáš, a to je právě to, k čemu se chci dostat. To je to úzké hrdlo, bariéra, která vzniká. Školy doučování často nabízejí, ale pro děti je to zase nějaký čas navíc, je možná třeba, aby se děti naučily i taktizovat. Přiznám se, že nevím, do jaké míry učitelé ve škole při vyplňování testů dokážou děti připravit na to, jak si vybrat třeba v časové tísni jenom otázky, které jsou za hodně bodů a vím, že je zvládnu a podobně. To je takový další level, který možná nabízejí soukromé firmy. Stal se z toho jednoduše byznys a větší šanci uspět mají děti motivovaných rodičů...

Majetnějších rodičů... 
…kteří na to mají peníze. 

Matka: „Přípravné kurzy dlouhodobé stály každý pět tisíc za každý předmět, to je deset tisíc, kurzy v té škole každý tisíc, učitelce na matematiku dáváme dvě stě za hodinu, takže jsme na nějakých dvanácti, možná patnácti tisících, když se to sečte.“

Otec: „Už podruhé to nedopadlo, tak potřetí to nechceme nechat náhodě. Je strašně důležité, že do toho chce to dítě. Člověk do toho ty peníze dá a nepřemýšlí, protože fakt jde o budoucnost dítěte.“

(archiv Evy Mikulky Šelepové, ČRo)

Je třeba říct, že existuje spousta bezplatných možností, jak se může žák na jednotnou přijímací zkoušku připravit. Nabízí je Národní pedagogický institut nebo Česká školní inspekce, jsou to kanály na Youtube, webináře, bezplatné testy CERMATu z předchozích let, , které si žák může stáhnout. Ale víme, že tu nejlepší přípravu uchazečům poskytnou komerční projekty, které mají zkušené lektory, různé fígle. Když si potom děti mohou vyzkoušet zkoušky nanečisto, tak jsou v tom časovém stresu, v té třídě, je to zkrátka přesně simulace toho prostředí, ve kterém pak budou pracovat. 

„Byla jsem tam asi dvakrát, abych si to vyzkoušela. Mně se prostě nelíbí ten systém, že děti s bohatými a ambiciózními rodiči chodí na přijímačky nanečisto a vlastně se to naučí takovým robotickým systémem a už mají vysoký počet bodů, a děti, co na to ty finanční prostředky nemají, tak nemají šanci to dohnat, i když jsou třeba chytré.“

Anička (archiv Evy Mikulky Šelepové, ČRo)

Zkušenosti je samozřejmě otrkají, tím pádem jsou potom klidnější a jejich výkon je asi i lepší, takže peníze tady bohužel rozhodují. Informační centrum o vzdělávání EDUin letos vypracovalo analýzu, která ukazuje, že děti ze sociálně slabých rodin jsou u jednotné přijímací zkoušky na střední školy znevýhodněné. Právě ony jsou ty, kterým se rodiče příliš nevěnují, neučí se s nimi, nepustili je na doučování prostě proto, že to pro ně není důležité nebo na to nemají čas. Tyto děti s nějakým horším sociálním zázemím by podle analýzy EDUinu potřebovaly komerční kurzy za sedm až devět tisíc korun, aby byly dobře připravené a konkurenceschopné. Právě tyto znevýhodněné, chudé rodiny do toho dost často nemohou peníze investovat, protože je nemají, nebo je nechtějí investovat, protože vzdělání pro ně není hodnota.

Takže pro mnohé přijímací zkouška a přijetí na nějakou střední školu, kam se dítě hlásí, může stát sedm až devět tisíc korun.
Je to tak a je to za mě ten největší problém, protože vzdělání by mělo fungovat jako sociální výtah. Nemá rozhodovat, kolik peněz na kontě má moje rodina, ale mají rozhodovat moje schopnosti, píle, vůle někam to v životě dotáhnout, a ne to, jestli mi rodiče zaplatili přípravné kurzy, nebo ne. Dobře víme, že lidi se střední školou s maturitou jsou na trhu práce úspěšnější, jsou méně nezaměstnaní, mají méně exekucí, menší sklony ke kriminalitě, a tím pádem jsou v uvozovkách prospěšnější pro společnost, odvádějí větší daně, takže i pro stát je výhodnější, když máme více lidí s maturitou.

Co mají přijímačky otestovat?

Představili jsme tvůj erudovaný pohled, protože školským tématům se dlouhodobě věnuješ, a tys zároveň nějakým způsobem obsáhla i názory EDUinu, respektive jejich expertízu. Ale kritika směřuje i na to, co už jsme tady taky říkali, totiž, že testy nemusí zkoušet to, co se děti učí ve školách. Já tím pádem vlastně nerozumím tomu, proč otázky směřují na něco takového, proč skutečně nejsou směřované na vědomosti, které se děti naučí na školách...
Ty zkoušky totiž nemají testovat vědomosti. Je to takový odklon od toho, aby se děti něco biflovaly, učily se nazpaměť nějaké letopočty, pořadí králů nebo nějaké prvky v chemii, i když tam to asi bez nabiflování nejde. Je to spíš o tom, aby žáci uměli kriticky přemýšlet, poradit si v situacích, aby uměli vyřešit úlohy možná právě toho typu, které jednotná přijímací zkouška nabízí. Ona má otestovat schopnosti pro studium spíše než to, co se děti nebiflují ve škole. 

Jak vypadají testy z češtiny? Vezměme si za příklad testy pro deváťáky, ale struktura zadání bývá i pro další žáky podobná. Zpravidla jde o soubory úloh, kdy si žáci nejprve přečtou krátký úryvek textu, a k tomu se pak váže sada otázek. CERMAT například uvede několik tvrzení, která se vztahují k danému textu a žáci pak mají určit, zda jsou, nebo nejsou pravdivá. Taky se po nich třeba chce, aby vypsali z výchozího textu zájmena nebo aby určili antonyma. V jiném typu úloh CERMAT vyžaduje, aby žáci správně poskládali odstavce příběhu, které jsou proházené. Otázek bývá v didaktických testech obecně kolem třiceti a na vyplnění je šedesát minut.

Mají školy možnost si otázky nějakým způsobem uzpůsobit? Nebo skutečně přijde jednotná přijímací zkouška - tyto papíry vyplňte, odešleme CERMATu, ministerstvo školství, respektive CERMAT je vyhodnotí, pošle zpátky a my vám řekneme výsledky. Je to takto celé centrálně řízené? 
Ano, bylo to zavedeno před, jestli správně počítám, šesti lety pro to, aby se tady nastavil nějaký jednotný most. Do té doby si střední školy dělaly přijímačky, jak potřebovaly, a byl v tom docela chaos, protože když se žák měl připravit na více přijímacích řízení, tak to pro něj bylo dost často velmi obtížné, protože každá škola chtěla něco jiného. Navíc i pro střední školy je poměrně složité připravit každý rok nové testy, které by měly odhalit, kdo by měl být pro ně tím nejlepším budoucím studentem. Proto se zavedla jednotná přijímací zkouška, je povinná pro všechny střední školy a je povinné brát v potaz výsledek jednotné přijímací zkoušky minimálně ze šedesáti procent. Ze čtyřiceti procent si potom školy můžou ovlivňovat průběh řízení samy. Jak ale upozornil Miroslav Hřebecký z EDUinu, v praxi to znamená, že v drtivé většině škol je jednotná přijímací zkouška brána v potaz z osmdesáti až devadesáti procent a ten zbyteček školy většinou vypočítávají ze známek v osmé a deváté třídě...

Takže si prostě jenom vezmou vysvědčení a mrknou na něj...
Anebo se ještě berou v potaz úspěchy u olympiád nebo mezinárodní jazykové zkoušky a podobně.

Ale že by si škola dodala nějaký vlastní testík a z toho si vypočítala těch 40 procent?
Spíš se to neděje, protože pro školy je i jednodušší, když už se tahle státní zkouška dělá, využít ji naplno.

Miroslav Hřebecký, programový ředitel EDUin: Veškeré další alternativní nástroje typu osobní pohovory a podobně mnoho z škol zrušilo... (...) Jsou to pořád ještě profesionální sestavované testy v porovnání s tím, když si je dříve dělali češtináři, matikáři z jednotlivých škol.
Moderátor: Tedy byste byl rád, aby to bylo dobrovolné.
MH: Ano, aby to bylo dobrovolné, abychom zrušili těch 60 procent a aby se mnohé školy vrátily i k dalším nástrojům, které zjišťují například motivaci.

(ČRo Plus, Pro a proti, 17. 4. 2023)

Takže je tu nějaká kritika od odborníků, zároveň školy jako takové, byť testy mohou kritizovat, mohou být i spokojené, protože to pro ně už není taková práce, jako byla dřív. Není v tom takový chaos, tím ministerstvo školství jednotnou přijímací zkoušku hájí, ale současně říká, že nějaké změny by do budoucna udělat mohlo. O jakých změnách se bavíme?
Když vezmu v potaz poslední vyjádření ministerstva školství, když jsem prosila, aby mi řekli, jestli připravují nějaké změny, tak mi bylo řečeno, že podle ministerstva školství se jednotná přijímací zkouška osvědčila a systém se aktuálně jeví jako nejvýhodnější, když budu citovat z vyjádření tiskového oddělení ministerstva. Ministerstvo dál říká, že většinovou odbornou veřejností i školskými organizacemi je jednotná přijímací zkouška vnímaná jako dobře rozlišující a že plní funkci, stanoví pořadí uchazečů tak, aby ředitel školy mohl rozhodnout o jejich přijetí, říká, že vnímá kritické podněty a že se neustále snaží kvalitu testových úloh zlepšovat tak, aby co nejlépe vyhovovaly znalostem žáků ze základních škol, bere v potaz rámcové vzdělávací programy, po staru by se řeklo osnovy...

… Které se mají nějakým způsobem taky revidovat, reformovat, na tom ministerstvo školství pracuje nebo mělo by.
Je to tak, a tím pádem se bude muset upravit i ta zkouška, ale to ještě chvíli potrvá. Co se rovných příležitostí týká, tak ministerstvo školství argumentuje tím, že jednotná přijímací zkouška byla zavedena právě proto, aby rovné podmínky vznikaly. Uvádí, že stát poskytuje širokou bezplatnou podporu a že pokud se uchazeči připravují nad rámec tohoto, tak je to podle ministerstva školství zcela přirozené, je to jasná snaha jednotlivce obstát v konkurenci dalších uchazečů. Zkrátka s tím nemůže nic dělat, ale za ministerstvo je dostačující i bezplatná podpora, kterou žák v přípravě na přijímací zkoušky dostává.

Přesto, nějaké novinky se chystají, četl jsem něco o elektronizaci nebo že snad i přihlášek by žáci mohli podávat víc?
To už by mohlo být příští rok. Elektronizace, digitalizace přihlášek, protože dosavadní systém, kdy se přihlášky dělají papírově, papíry se vyplní hůlkovým písmem, přihláška se posílá poštou nebo se někam nosí, tak to je skutečně jak za krále Klacka. Takže toto už by podle ředitele CERMATu mělo být příští rok jinak a přihlášky by se měly dát podávat elektronicky, ale k tomu ještě zapotřebí, aby vznikl registr žáků. Tím pádem by se mohl zvýšit počet přihlášek na střední školy z dosavadních dvou na víc, možná i neomezeně.

Takže elektronizace přihlášek, ne testu, špatně jsem to pochopil.
Digitalizace samotných testů je rozhodně v plánu taky...

To je výhled. 
Ano, ministerstvo to chce, CERMAT taky, ale trvá to a budeme si na to zřejmě muset ještě několik let počkat, ale snaha tam je.

Matěj Skalický

Související témata: střední školy, děti, žáci, učení, škola, školy, podcast, Vinohradská 12