Symbol moci i výkřik módy. Mezi Severokorejci bují čilý obchod s odznáčky zesnulých Kimů
Patří k nejčastějším atributům fotografií ze Severní Koreje: zvlněný rudý poklad v rámu jiskřivě zlaté, a na něm dva ještě jiskřivější úsměvy. Věčný prezident a drahý vůdce, otec a syn v čele národa, vždy těsně nablízku srdci lidu.
Odznaky s portréty Kim Ir-sena a Kim Čong-ila mají své pevné místo na hrudi většiny Severokorejců. Už po léta je tam posílá štědrá ruka státu, která v minulosti v lecčems fatálně selhala, ale zde si stojí neochvějně. A vůbec se jí přitom nelíbí, že se najdou lidé, kteří tyto odznaky věrnosti mění z posvátných ikon na prachobyčejné zboží.
Proti absolutní autoritě
V pohraničních oblastech Číny na dohled od KLDR to není nezvyklý výjev. Pouliční prodavači nabízejí ve svých skromných stáncích pestrý výběr artefaktů ze Severní Koreje, letáčky s hvězdnatou vlajkou počínaje a odznaky věrnosti konče. Ostatně, toužíte-li po tvářích Kimů na klopě svého saka, nemusíte se lopotit až do čínského Tan-tungu; stačí otevřít E-bay.
PROČ TAKOVÁ POPTÁVKA?
V Severní Koreji dnes existují různé druhy odznaků, které vláda občanům rozdává v souladu s jejich sociálním statusem. Severokorejská společnost je silně hierarchizovaná – společné dílo konfuciánské tradice, “kastovního“ systému songbun i staré dobré byrokracie. Odznaky s „dynastickým duem“ patří mezi žádané zboží, protože se pojí s výše postavenými. lidmi Černý trh s nimi tudíž kvete. Ať už pro osobní potřebu, nebo kvůli touze po komoditě, kterou lze výhodně směnit například za potraviny.
Stále častěji ovšem přicházejí zprávy, že obchodování s odznaky – samozřejmě vládou nepovolené – kvete také napříč samotnou Severní Koreou. A jak nedávno upozornila korejská redakce Radia Free Asia (RFA), tamní úřady to považují za „velmi citlivou věc“. Proto vyrazily do protiútoku.
„Sdružené týmy státní bezpečnosti (tajné policie, pozn. red.) a policie provádějí zátahy proti prodejcům odznaků, ale nemají to jednoduché. Prodávají se totiž pokoutně,“ popsal pro RFA pod podmínkou anonymity zdroj z provincie Severní Hamgjong.
Někteří prodejci podle něj nabízejí i třicet odznaků naráz. Riskantní podnik, protože vládní úřady prohlásily kšeftování s odznaky za „poškozování absolutní autority“ vůdců KLDR a pohrozily tvrdými postihy.
Odznáčkový byznys však nevynáší špatně. Jeden odznak vyjde na 10 000 severokorejských wonů nebo ještě lépe, protože valuty na Severu táhnou, na 15 dolarů. A na nezájem ze strany zákazníků si obchodníci nemohou stěžovat – navzdory pohrůžkám a raziím se zdá, že prodej odznaků neklesá.
Módní horečka
„Nakupuje hlavně mladá generace, včetně studentů. Ale obvykle si odznaky nepřipínají na výraz věrnosti (vládě). Namísto toho se jimi zdobí, používají je jako dekorativní doplňky,“ říká zdroj RFA.
Není první, kdo tento fenomén zmiňuje. Už před více než deseti lety na to upozorňoval Andrej Lankov, přední světový znalec dění v Severní Koreji, na následujících řádcích: „Pro některé mladší Severokorejce odznaky odrážejí módní názor. Vzpomínám si, že v 80. letech bylo mezi korejskou mládeží v módě připínat si odznak na samý okraj šatů. A z vyprávění přeběhlíků víme, že odznaky jsou často nedílnou součástí nejnovější módní horečky.“ (Andrej Lankov, North of the DMZ, Severně od DMZ, 2007).
Pozoruhodný trend, ale dává smysl – tím spíš, když si vzpomeneme, odkud se odznaky s tváří nejvyššího vůdce v KLDR vzaly. Severokorejské Oddělení propagandy a agitace při Korejské straně práce je poprvé vyrobilo v roce 1970, na základě výnosu podepsaného Kim Ir-senem, a podarovalo jimi vysoce postavené funkcionáře Strany.
Nynější zářivé úsměvy však tenkrát ještě nesvítily. Odznaky, kterým se začalo přezdívat „stranické“, nesly pouze Kim Ir-senův portrét a hlavu země zachycovaly s vážnou tváří a pevně semknutými ústy. A protože odrážely prestiž a moc nositele, vznikla po nich veliká sháňka mezi běžnými Severokorejci. Ti si „stranické odznaky“ nějakou dobu opatřovali nezákonně – dokud v roce 1972 nepřišly Kim Ir-senovy šedesátiny a spolu s nimi plošné rozdávání odznaků jako výrazu vřelého citu k vůdci.
První „dvojité“ odznaky, s Kim Ir-senem i Kim Čong-ilem, se objevily až v 80. letech, ale počátkem následující dekády jejich výrobu zastavili a vrátili se zpět k samotnému prezidentovi. Tvrdí se, že se tak stalo na příkaz Kim Čong-ila, který údajně prohlásil: „Jak mohu být zobrazován na stejné úrovni jako naše jediné slunce, Kim Ir-sen?“
Nervózní severokorejští vojáci vs. Skupina 109: v KLDR vznikla nová úderka proti vlivu Jihu
Číst článek
Když „slunce“ v červenci 1994 navěky zhaslo, nastala chvíle pro razantní změnu: na Kim Ir-senově tváři rozkvetl široký úsměv, který dnes tak dobře známe. O osmnáct let později, čtyři měsíce po Kim Čong-ilově smrti, se konečně objevily odznaky, jež vídáme v posledních letech, s rozesmátým duálním portrétem.
Politický zločin a trest
Tudíž zpátky do dnešních dnů. V postranní uličce tržnice v přístavním městě Nampcho, které severokorejská vláda v roce 2010 vyhlásila „speciálním městem“ (ve smyslu zvláštní ekonomické zóny inspirované čínským vzorem, pozn. red.) a pilně do něj investovala, v červenci zatkli prodejce odznaků.
„Měl jich u sebe asi dvacet a v rukách policie skončil prakticky hned poté, co vláda před zpeněžováním odznaků varovala,“ líčí místní zdroj RFA. „Úřady oznámily, že když se s odznaky zachází jako s komoditami, bude to pokládáno za politický přečin a ty, které u toho přistihnou, čeká přísný trest, takže z toho nejspíš nevyvázne.“
Nutno dodat, že s odznaky se už nějaký čas obchoduje, takže nynější policejní razie nebudí zvláštní nadšení. „Lidi říkají, že úřady by hlavně měly vypátrat vysoce postavené členy strany, kteří odznaky propašovali ven (k prodeji), a potrestat místo toho je.“
