Italové popisují, jak vypadá správná neapolská pizza. Bojí se regulí z Bruselu
Severoitalské město Vighizzolo d'Este se stalo centrem boje za zachování pravé italské pizzy. Sjelo se tam na osm desítek věhlasných kuchařů a pekařů, aby vytvořili manifest, který do detailu definuje, jak má italský národní pokrm skutečně vypadat.
O osud pizzy a těstovin se obávají hlavně proto, že by je mohly rozvrátit direktivy bruselských institucí Evropské unie nebo americké rychlovývařovny a megapekárny. Podle statistik je v Itálii zhruba 35 tisíc pizzerií a denně se konzumuje na sedm milionů kusů.
Například město Neapol už léta vede kampaň na ochranu místních tradic a chce tradiční pečenou placku prosadit jako světové kulturní dědictví UNESCO.
O pizze mluvila na Rádiu Česko kurátorka Muzea gastronomie Nina Provaan Smetanová.
„Jak má taková správná pizza vypadat, to už řekla Asociace neapolské pizzy v roce 1986 a tam pravili, že musí být pečená v klenuté peci, ta pec musí být vytápěna dřevem, mouka musí být hnětena rukou, tedy žádné stroje, a musí být také vytažena rukou, to znamená žádné válečky. Používá se pšenice, která musí zkvasit, a pizza nesmí být větší než 32 centimetrů,“ popsala Nina Provaan Smetanová, kurátorka Muzea gastronomie v Praze.
Přiblížila, že pizza má dlouhou tradici. Základ byl u prvních kvašených placek v pravěku. „Nejstarší kvašená placka se našla před sedmi tisíci lety v Sardinii, to je vlastně první pizza,“ řekla Smetanová.
Nestarší pizzy prý neměly žádné náplně, byly jen potřené olejem a česnekem.
„Potom, když se dostala do Itálie rajčata, tak byly potírány rajčatovou šťávou, rajčatovým protlakem,“ uvedla Smetanová.
Pizza Margherita dostala jméno po královně
Nejznámější pizza, pizza Margherita, ta prý vznikla na konci osmdesátých let devatenáctého století, kdy navštívila královna Margherita Savojská se svým manželem Umbertem I. Neapol.
„Byla pro ni připravena pizza, která byla z rajské šťávy, byl tam poprvé použit sýr – mozarella a byla zdobena bazalkou,“ popsala Smetanová s tím, že barvy na pečeném koláči symbolizovaly barvy Itálie.
Pizza se peče v mnoha zemích. Italská je jistě nejvyhlášenější, ale Nina Provaan Smetanová rozdíly příliš srovnávat nechtěla.
„Když chceme tu pravou neapolskou pizzu, tak bychom si měli zajet do té Neapole. A ty další, to jsou prostě varianty, a buď nám chutnají, nebo nám nechutnají,“ shrnula.
Připomněla, že o tom, jak se v Itálii vařilo, se lze poučit i v Muzeu gastronomie. Návštěvníci například uvidí pohled do italské renesanční kuchyně a dozvědí se, jak se připravovala pizza či těstoviny. Na příští rok pak v muzeu chystají měsíc italské kuchyně, jehož součástí má být i ochutnávka.
