Věda je zásadní pro přežití, ale už se v tom nedá vyznat, říká vizionářka o úloze umělé inteligence

Na dubnovém SingularityU Czech Summitu představila Anita Schjøll Bredeová startup Iris.ai, jehož je spoluzakladatelkou. Tato umělá inteligence ušetří až 95 procent času, který běžně potřebujete na vyhledávání ve vědeckých publikacích. V rozhovoru pro Radiožurnál mimo jiné vysvětlovala, proč žijeme v době umělé inteligence.

Rozhovor Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Anita Schjøll Bredeová, spoluzakladatelka startupu Iris.ai | Zdroj: SingularityU Czech Summit

Za většinou startupů využívajících umělou inteligenci je nějaký příběh ve stylu „nechtěl jsem všechen ten výzkum dělat sám“. Je to i váš případ?
IRIS jsme založili v létě roku 2015. Účastnila jsem se tehdy SingularityU Global Startup programu. Dostali jsme za úkol vymyslet něco, co by pozitivně ovlivnilo životy miliard lidí. Takže jsme vytvořili tým a začali hledat problémy, které bychom mohli řešit.

Přehrát

00:00 / 00:00

Rozhovor s Anitou Schjøll Bredeovou o využití umělé inteligence

Každý jsme k nim přistupovali trochu jinak, ale všichni jsme sdíleli určitou frustraci.

Nakonec jsme se shodli na tom, že věda je zcela zásadní pro přežití našeho druhu, ale už jsme toho objevili tolik, že se v tom nedá vůbec vyznat. A tak jsme se rozhodli s tím něco udělat.

Jak tedy vlastně IRIS funguje? Je to jen data-mining a nějaké zpracování jazyka?
Jsme teď připojení k databázi 135 milionů volně přístupných článků, a to jsou jen ty poskytnuté třetí stranou – můžeme se připojit k jakémukoliv vědeckému textu. V abstraktu článku provedeme fulltextové vyhledávání. A pak řeknete našemu nástroji, jaký problém chcete vyřešit a napíšete to, jako byste to vysvětlovali svému kolegovi. My z toho získáme klíčová slova, kontextuální synonyma a hyperonyma, tedy slova významově nadřazená, a vytvoříme takzvaný otisk prstu daného článku.

Potom jej porovnáváme se všemi výzkumnými články a pracemi, ke kterým se umíme připojit, ať už v databázích, nebo z placeného obsahu pro univerzity. A pak vám pomůžeme zmapovat a vytvořit vizuální shrnutí: tady je váš problém, téma, tady zase jiné obory a koncepty, a vy si z výsledků můžete přiblížit jednotlivé články.

To je první krok, ve kterém najdete třeba 5 až 10 tisíc článků, podle toho, kolik času vyhledávání věnujete. A pak použijete druhý nástroj, vložíte do něj všechny tyto články, a on pro vás vytvoří velmi podrobný seznam, ve kterém označíte, co je pro vás relevantní a co ne. A nástroj to pak automaticky vytřídí.

Takže dostanete takový abstrakt ze všech abstraktů…
Tak trochu. Ale nástroj vám ukáže třeba i to, že tam jsou jiná témata, kterým se tyto články věnují. A zeptá se, jaká témata jsou pro vás relevantní. Takže je to spíš přiřazování do skupin. Řekne vám: „Tady je deset slov, která charakterizují těchto 22 článků. Jsou tyto články pro vás relevantní, nebo ne?“

Algoritmy by měly pomáhat, ale ne rozhodovat, říká expert o umělé inteligenci v justici

Číst článek

To samozřejmě pomáhá vědcům a vývojářům. Můžou to používat třeba i běžní lidé, když se chtějí o něco dozvědět?
Spíš ne, protože většinou nemají moc zájem číst si vědecké články. Náš nástroj je sice dostupný i pro nevědeckou veřejnost, ale běžní lidé jej nepoužívají. Neslouží to totiž k vyhledávání témat jako „Může být tento barevný nátěr jedovatý pro moje děti?“. IRIS vám nedá takové přímé odpovědi, ale nabídne deset článků, které když si přečtete, budete mít velmi dobrý přehled o daném oboru. A to většinu lidí, kteří nepracují ve vědeckém sektoru, prostě nezajímá.

Na SingularityU Czech Summitu jste rozdělovala na Artificial Narrow Intelligence, tedy úzce zaměřenou inteligenci, Artificial General Intelligence, tedy univerzální umělou inteligenci, a Artificial Super-Intelligence, která toho zvládne více než člověk. Podle tohoto rozdělení je tedy IRIS stále ta úzce zaměřená umělá inteligence, která zvládá zatím jen svůj jeden úkol a nic jiného?
Rozhodně ano. Cokoliv, o čem dnes slyšíte, je dnes tato úzce zaměřená umělá inteligence. Nikdo neví, jak se dostaneme k univerzální inteligenci, která zvládne to, co člověk. Dokonce ani Google, i když ten je tomu zatím nejblíž. Ale pořád jsme ještě velmi, velmi daleko.

Ještě tady nemáme umělou inteligenci, které řeknete: „Hele, recituj mi ze Shakespeara. Jaká je tvoje oblíbená Shakespearova hra? A o čem je ten nejnovější vědecký článek? Jo a mezitím mi prosím udělej sázená vajíčka.“

Takovou univerzálnost mají zatím jen lidé – naučí se téměř cokoliv. Ale umělá inteligence tohle ještě neumí a asi ani v blízké době umět nebude.

Stane se to rychleji, než si myslíme. Ale navzdory tomu, co nám říkají některá média, ještě nejsme tak daleko. Není to jen o tom napsat o něco lepší program. Musíme přesně pochopit, jak svět kolem nás funguje.

Podle vás už několik let říkáme, že právě tento rok je rokem umělé inteligence – v podstatě šest let v kuse. Skončí to někdy? Protože vývoj jde neustále kupředu, každý měsíc, každý rok je tu něco nového, něco lepšího, s jiným využitím. Přestaneme někdy tvrdit, že právě letošek je rokem umělé inteligence?
Já nevím. (smích) Třeba loňský rok byl také rokem blockchainu, a letos už to není tak žhavé. Ale myslím, že se to vrátí. Na jednu stranu je to naprostá mánie, ale zároveň se to skutečně děje. Je tu tolik průlomových novinek, algoritmy a zařízení se stávají čím dál schopnějšími.

A čím dál častěji se to bude projevovat i v našem podnikání a každodenním životě – od vyúčtování nákladů až po nakupování zeleniny. Uvidíme to ve všem, co děláme. Takže skutečně žijeme v době umělé inteligence. Ale zároveň to začne být tak běžné, že už o tom nebudeme mluvit. Taky neříkáme, že teď žijeme v době internetu. Prostě to tak je. A s umělou inteligencí to bude stejné.

Počítač dokončil z nalezených fragmentů skladbu Antonína Dvořáka. Poslechněte si, jak zní

Číst článek

Asi si budeme zkrátka muset na tyhle věci zvyknout a přestat řešit, jestli při rezervování stolu v restauraci po telefonu je na druhé straně člověk nebo umělá inteligence. Prostě to budeme muset přijmout.
Ano. Tady na SingularityU Czech Summitu jsem ukazovala jeden z úspěchů Googlu – jich telefonáty od umělé inteligence odstartovaly poměrně silnou debatu. Když vám zavolá umělá inteligence, aby objednala stůl v restauraci nebo stříhání u kadeřníka, měla by mít povinnost vám říct, že jde o stroj, když už nejste schopní po hlase rozeznat rozdíl?

Nebo když voláte do své pojišťovny, zvedne vám to chatbot a je tak dobrý, že nepoznáte rozdíl mezi člověkem a robotem, musí vám to říct? „Haló, tady robot. Jak se máte?“ Nevím, je to dobrá otázka, na kterou popravdě neumím odpovědět.

Někdy si říkám, jestli vůbec takovou službu potřebujeme. Je to skutečně tak užitečné, že za nás může robot volat do restaurace? Nebo je to prostě jen „cool“?
Takhle se můžete ptát u spousty věcí. Ale třeba moje sestra je neslyšící, takže by rozhodně využila robota, který místo ní zavolá do restaurace. Samozřejmě vždy záleží na konkrétním případu využití. Potřebuju já takového robota? Ne. Ale lidé se sociálními úzkostmi ano. Jsem třeba líná a chtěla bych takového robota? Rozhodně! 

Vojtěch Koval, and Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme