„Teď je to napité, pak jsem půlku otevřela, ale šla jsem už takhle do boku a to už celé rozevřelo,“ vypráví všeobecná sestra Ivana Marková, která si povodeň do domu „pustila sama“. Tlak vody by jinak úplně rozbil okna. Je to pro ni už třetí povodeň od roku 1997. Nemá ale kam jinam jít. V druhém patře svého domu byla odříznutá dva dny.

„Máme roztrženou podlahu, to budeme muset spravit, tady za radiátorem čerstvé praskliny, které mi odpadávají. Deska se napila vodou. Udělala jsem si úraz, zlomila jsem si tu pitomou ruku, která mi teď chybí. Nevím, co vám mám ještě říct,“ říká.

Terapie prací

Dětská fyzioterapeutka Jana Dýčková bydlí v Krnově hned u řeky Opavy a i ona měla v prvním patře vodu. Přiznává, že v práci to pro ní bylo po povodní těžké.

„Člověk chtěl být radši někde jinde, chtěl samozřejmě pracovat a odklízet ty následky, aby se to mohlo co nejrychleji vrátit, ale na druhou stranu zas ta práce aspoň trošku pomáhá na chvilinku vypnout ty myšlenky někam jinam.“

Domů se vrátí nejdříve na jaře a neví, jestli vůbec. Stále totiž čeká na posouzení statika.

„Celý spodek je pryč, včetně kuchyně, koupelny, obývacího pokoje, ložnice a nemáme tam teď vůbec nic, takže bydlíme já u rodičů s dětma a akorát teda muž tam zůstal, protože musí topit a vysoušet,“ dodává Jana Dýčková.

Zničené domy má 52 zaměstnanců. Všichni bydlí ve špatně pojistitelných oblastech a právě pro ně je určená dobročinná sbírka fondu Pavla Novotného, na kterou lidé můžou přispět do konce listopadu.

Adam Tomáš Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít