Na oslavách kulatého výročí vylodění v Normandii nechybějí ani zástupci Německa
Hlavních oslav 70. výročí spojenecké invaze se dnes v Normandii zúčastní i německá kancléřka Angela Merkelová. Nepřijela sama. Na francouzském pobřeží jsou desítky, možná stovky německých turistů a fandů vojenské historie. Spojenecké vylodění dnes už vůbec nepovažují za národní porážku a přijeli si vesměs pro autentickou lekci z dějepisu.
„My coby příslušníci mladé generace už nejsme za hrůzy nacismu vlastně zodpovědní, ale neseme břemeno téhle specifické německé historie. Je pro nás důležité ukázat, že stojíme o usmíření a že jsme vděční za to, že nás Spojenci zbavili Hitlera. Chceme se postarat o to, aby tu v budoucnu vládly demokracie, svoboda a mír."
Monika Bartonová přijela do Normandie s manželem a třemi dětmi ve věku 8 až 13 let. Ve škole se malí Bartonovi zatím k nacismu nedopracovali a tak jim rodiče dopřávají hodiny dějepisu smíchané s dobrodružstvím. Jako při seskoku parašutistů u francouzského Ranville.
Jak prožívají oslavy výročí vylodění v Normandii němečtí turisté, zjišťoval zahraniční zpravodaj ČRo Jiří Hošek
„Týden teď strávíme jen v Normandii. Navštívíme různá muzea a chystáme se hlavně na různé speciální akce k oslavám vylodění. Dnes jsme pozvaní na ceremoniál s prezidenty Hollandem a Obamou," říká pyšně Monika Bartonová z Bádenska-Württemberska.
Líbí se jí nový prvek v pojetí oslav, a sice německé vlajky třepotající se na stožárech normandských městeček. Ještě při posledním kulatém výročí invaze věc nevídaná.
„Před deseti lety to ještě nebylo. Ale jestli mě paměť neklame, tak před pěti lety byla poprvé pozvána na oslavy Angela Merkelová, což se tenkrát hodně řešilo,“ vzpomíná filmový producent, fanoušek vojenské historie a major Armády České republiky v jedné osobě Václav Marhoul.
V Normandii narazil ještě na jednu zajímavou německou stopu. „V Carentanu zpívaly děti, ale ty děti byly z Německa. Přijela německá školní třída a děti zpívaly jak německou hymnu, tak francouzskou Marseillaisu jako symbol usmíření. Můj osobní názor je, že se nesmí nikdy zapomenout, ale musí se umět odpouštět,“ dodává Marhoul.
