Když brexit 'smrdí'...

Stále zřetelněji se ukazuje, že zahraniční vměšování do brexitu nejspíš bylo mnohem větší a organizovanější, než si byl kdokoli ve Spojeném království ochoten připustit. Naprosto zásadní dopad na celé vnímání brexitu může mít vyšetřování americké FBI, která po kouscích rozkrývá pokus ovlivnit výsledek amerického prezidentského klání Ruskem.

Komentář Londýn Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Protestující proti brexitu upravuje vlajky Evropské unie před britským parlamentem

Protestující proti brexitu upravuje vlajky Evropské unie před britským parlamentem | Foto: Peter Nicholls | Zdroj: Reuters

Zastánci odchodu Spojeného království z Evropské unie reagovali vždy velmi podrážděně na jakékoli slovní intervence a komentáře z ciziny týkající se referenda z června 2016. Poukazovali na to, že historické hlasování je bytostně britskou věcí a že do něj ze zahraničí nemá kdo mluvit. I když v duchu museli mít radost pokaždé, když v Británii dosti „toxický“ Jean-Claude Juncker otevřel ústa, protože jim v takovém okamžiku naskočilo k dobru několik setin nebo desetin procenta.

Evropští lídři zatím neposunou jednání o brexitu do další fáze. Zahájí alespoň přípravy

Číst článek

Jenže teď se stále zřetelněji ukazuje, že zahraniční vměšování nejspíš bylo mnohem větší a organizovanější, než si byl kdokoli ve Spojeném království ochoten připustit. A že takto „tlačen“ nebyl pro-unijní tábor Remain, nýbrž euroskeptičtí brexiteři.

Naprosto zásadní dopad na celé vnímání brexitu (a možná i na samotnou realizaci odchodu Británie z EU) může mít vyšetřování americké FBI, která po kouscích rozkrývá pokus ovlivnit výsledek amerického prezidentského klání Ruskem, konkrétně pak vazby lidí kolem Donalda Trumpa na moskevské kruhy a peněžní toky.

Vedlejším produktem této činnosti je odkrývání neméně podivných vazeb a kontaktů ruských diplomatů a podivných emisarů na vlivné osoby ve Spojeném království. Carole Cadwalladrová v nedělníku Observer brilantně shrnula, kterak se Rusové, včetně 1. tajemníka ruské ambasády v Moskvě Sergeje Nalobina (v srpnu 2015 ho britská vláda spolu s dalšími ruskými diplomaty vypověděla ze země), dostali do těsné blízkosti ministra zahraničí Borise Johnsona.

Článek spolehlivě diskredituje šéfa největší euroskeptické kampaně Vote Leave Matthewa Elliotta. Potvrzuje také krajně podezřelé schůzky dvou bývalých vysoce postavených představitelů britského ministerstva zahraničí, a v obou případech poslanců Konzervativní strany Ellwooda a Sharmy s mezitím zatčeným zahraničně-politickým poradcem Trumpovy kampaně Papadopoulosem a tajemným maltským profesorem Mifsudem považovaným za emisara Rusů.

Doba ledová

Strůjci brexitu možná nebudou mít úplně klidné spaní ani kvůli další zprávě zpoza oceánu týkající se případu bývalého poradce a spolupracovníka Nigela Farage George Cottrella. Toho v USA zatkli kvůli praní špinavých peněz, ale protože s agenty FBI od začátku spolupracoval, výměnou za poskytnutí „nových informací“ si podle zjištění Guardianu odpyká pouhých 8 měsíců namísto původně navrhovaných 20 let. Cottrell se tedy nejspíš nerozpovídal jenom o počasí.

Z přátelského rozchodu je Válka Roseových

Číst článek

Britská vláda má na současný moskevský režim pifku od okamžiku, kdy dva Rusové Lugovoj a Kovtun běhali po Londýně s prudce radioaktivním poloniem, aby tenhle jed následně vpravili do čaje svého někdejšího kumpána Alexandra Litviněnka.

I když to v jednu chvíli vypadalo, že se obě strany pokusí tuhle „dobu ledovou“ ve vzájemných vztazích poněkud ohřát, ruská anexe Krymu a agrese na východní Ukrajině tento pokus spolehlivě zmařily. Vrabci se cvrlikají o ruském pozadí různých kybernetických útoků na britské cíle a teď je zaděláno na obrovskou aféru kolem údajné snahy pokoutně ovlivnit plebiscit o setrvání Británie v EU.

Načasování snad ani nemohlo být zajímavější. Rozhovory o brexitu mírně řečeno váznou, pozice premiérky Theresy Mayové snad ani nemůže být slabší, britská ekonomika nevysílá optimistické signály a průzkumy naznačují něco, co elitní ostrovní politolog Peter Kellner nazval možným začátkem „hmatatelného posunu“ britské veřejnosti proti brexitu. Že svoji argumentaci pro odchod z Evropské unie založili na snůšce polopravd a vyložených bájí, dokázali architekti brexitu tak nějak „okecat“. Domnívám, že polopravdy a báje placené navíc Ruskem se jim před britskou veřejností budou obhajovat podstatně hůř.                  

Jiří Hošek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme